Komunisti versus eurohujeři. Hrozí druhý Majdan v Moldavsku?

Na Ukrajině to zase vře, ale nemusí být jedinou zemí ohroženou ruským expanzionismem. Zanedlouho se může chleba lámat hned v sousedství, v zemi méně významné, ale obdobně symbolické. Na podzim jsou volby v Moldavsku, které mohou výrazně změnit osud nejchudší země kontinentu, ale i vztahy Ruska se Západem. Proti sobě totiž stojí proevropské liberální strany a komunisté fandící Kremlu.

Jedna nepodepsaná smlouva rozpoutala na Ukrajině melu, kterou málokdo čekal a která ještě zdaleka neskončila. Asociační dohodu s Evropskou unií ovšem má podepsat i Moldavsko, proti čemuž vystupují opoziční komunisté a od čehož odrazuje bývalou svazovou republiku i Moskva.

"Energetické dodávky jsou před zimou důležité. Doufám, že nezamrznete," hrozil už v září ruský vicepremiér Dmitrij Rogozin před svou návštěvou Kišiněva. Podepsání asociační dohody by prý mohlo mít "vážné důsledky" - kromě naprosté závislosti na ruském plynu narážel Rogozin i na množství Moldavanů, které pracuje v Rusku, či separatistický region Podněstří (viz Děravý stát níže).

Vláda se nicméně zastrašit nedala a v listopadu na summitu ve Vilniusu dohodu parafovala. Oficiální podpis by měl následovat letos v létě, tedy brzy před volbami.

"Objevují se četné snahy z vnějšku přesvědčit Moldavany, že budou muset volit ‚buď, anebo'; je to ale umělá debata," ujišťuje Peter Stano z kabinetu evropského komisaře pro sousedskou politiku Štefana Füleho. "Přidružení nezasahuje do suverenity Moldavska, včetně obchodních záležitostí, a je tudíž naprosto slučitelné s prohlubováním politických a hospodářských vztahů se třetími zeměmi, včetně Ruska."

Vedle dohody o přidružení si proevropský tábor může připsat další obdobný zářez: v půlce března členské státy odsouhlasily zrušení vízové povinnosti pro Moldavany, od května budou moci jezdit bez větších komplikací do schengenského prostoru. Praktický dopad je sice spíš malý, neboť mnoho Moldavanů má tak jako tak třeba rumunský pas, ale symbolická hodnota je nepopiratelná.

Na druhou stranu má Proevropská koalice (doslova se tak jmenuje) za sebou nepěkné skandály, kvůli kterým její vláda loni takřka padla. Nakonec se jen reorganizovala pod novým premiérem, ale ani Iurie Leancă nedokázal prozápadní tábor zcela očistit.

"Moldavští politici dosáhli nezanedbatelných úspěchů v modernizaci země a v přiblížení se k Evropě, ale neumějí to takříkajíc prodat svým občanům. Chybí komunikace elit s veřejností a ta pak vidí jen korupční skandály a papalášské excesy," vysvětluje ředitelka odboru severní a východní Evropy ministerstva zahraničí Eliška Žigová. "Zato Moskva má propagandu výborně zvládnutou."

Kdo s koho

Volební preference obou táborů jsou v posledních měsících skoro dokonale vyrovnané, padesát na padesát. Může se tedy pak opakovat ukrajinský scénář? Totiž vítězství komunistů, kteří zahodí dojednanou asociační dohodu, a masivní protesty přerůstající v násilí?

"Záleží ponejvíc na dalším vývoji situace v sousední Ukrajině, který má ozvěnu v separatistickém Podněstří, či, ještě přesněji, na postupu Putinova Ruska," soudí politolog Jan Šír z katedry ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd UK. "Ale samotné vítězství komunistů lidi do ulic vyhnat nemusí, při předpokladu, že s jejich nástupem nebude spojena radikální změna zahraničněpolitického kursu."

Ukrajinský scénář neočekává ani Žigová z ministerstva zahraničí. "To nebyly primárně protesty za evropskou integraci, ale proti prezidentu Janukovyčovi a jeho zvůli, když najednou nepodepsal dohodu." Až postupně situace vykrystalizovala do sporu západ-východ.

Moldavsko má nicméně v živé paměti tragické události přesně před pěti lety. Třetí volební vítězství komunistů v řadě vzbudilo masivní odpor, desetitisíce převážně mladých lidí se shromáždily na náměstích. V Kišiněvě začaly létat kameny a hořet parlament, reakce policie byla mnohdy brutální. Hovoří se až o čtyřech mrtvých, ovšem žádný z případů ještě nebyl zcela vyšetřen. Oba tábory se obviňovaly z nasazení provokatérů.

Komunisté ale mohou být velkou neznámou. Sice je volí hlavně staří nostalgici a chudý venkov, nicméně za dobu své vlády v letech 2001-2009 se také oháněli proevropskou rétorikou a vztahy s Kremlem měly velmi kolísavý charakter. Ostatně nelze se divit, když Rusko neustále okupovalo levobřežní část moldavského území. "Myslím, že se strana skládá z různých kategorií lidí," vyjádřil se před třemi lety tehdejší vicepremiér, nyní premiér Leanca v rozhovoru pro časopis TÝDEN. "Bude tam zřejmě nějaká sorta ortodoxních bolševiků ze staré školy, ale také mnoho oportunistů." To se ukázalo při politickém patu v letech 2011 a 2012. V několika kolech parlament nebyl schopný zvolit prezidenta, komunisté pořád měli blokační menšinu. Až díky třem přeběhlíkům se do čela země postavil Nicolae Timofti.

Historie není jen jedna

Před druhou světovou válkou bylo Moldavsko, nebo též zvané Besarábie, střídavě součástí Rumunského království a pod nadvládou ruského impéria. Současné hranice se objevily roku 1940, kdy Stalin spojil území Podněstří s částí Besarábie do Moldavské sovětské socialistické republiky. Po rozpadu SSSR vyhlásilo Podněstří nezávislost na Kišiněvu a nějakou dobu se v oblasti střílelo.

Etnicky je národ Moldavanů spjat s Rumuny, respektive ani nejsou jednotní v otázce, zda mluví rumunským dialektem, nebo svébytným moldavským jazykem. A další potíž je s národnostními menšinami, kterých bylo v historii na území dost, a ještě víc tím zamíchal Stalin se svou národnostní politikou. Statistiky uvádějí tři a půl milionu obyvatel, nepočítaje půl milionu v Podněstří. Z toho tvoří Moldavané asi dvě třetiny, jedenáct procent je Ukrajinců, přes devět procent Rusů, sto padesát tisíc Gagauzů, k tomu komunity Bulharů, Ázerů a dalších. Navíc je obvyklé, že obyvatelé Moldavska hovoří více jazyky a mají více pasů, například ukrajinský, rumunský či ruský. Není ani neobvyklé, když staří lidé nadále prokazují svou totožnost doklady Sovětského svazu, které by už přes dvacet let neměly platit.