Krymský poloostrov, který leží na jihu Ukrajiny mezi Černým a Azovským mořem, patřil do roku 1954 Rusku. Při příležitosti oslav 300. výročí připojení Ukrajiny k Rusku daroval nejvyšší představitel Sovětského svazu Nikita Chruščov v únoru 1954 Krym Ukrajinské SSR. Před rokem poloostrov, kde žije převážně ruskojazyčné obyvatelstvo, anektovalo Rusko. Ruský parlament schválil 1. března 2014 záměr prezidenta Vladimira Putina nasadit na Krymu vojáky kvůli údajné potřebě chránit životy Rusů na Krymu.
Události na Krymu byly důsledkem krize na Ukrajině, kterou vyvolalo odmítnutí asociační dohody s EU bývalým proruským vedením Ukrajiny. Cesta Krymu, na jehož území se do loňska nacházela ukrajinská Krymská autonomní republika, pod nadvládu Ruska trvala asi tři týdny.
Podle vojenských odborníků šlo o brilantní akci. Rusko ovládlo poloostrov prakticky bez výstřelu.
Nový šéf autonomní vlády na Krymu Sergej Aksjonov po rozhodnutí ruského parlamentu o možném nasazení ruských vojáků na Krymu oznámil, že převzal kontrolu nad bezpečnostními silami v oblasti, a požádal Putina o pomoc. Ruská armáda poté převzala postupně nad Krymem kontrolu.
V polovině března se pro připojení Krymu k Ruské federaci vyslovilo v referendu 96,8 procenta hlasujících (volební účast činila 83,1 procenta). Krymský parlament v reakci na výsledek referenda, které odmítly USA i EU, následně vyhlásil nezávislost Krymu a požádal o připojení k Rusku.
Putin nezávislost Krymu uznal a připojení Krymu k Rusku formálně stvrdila 21. března ruská Rada federace, horní komora ruského parlamentu, která ratifikovala smlouvu o připojení Krymu včetně přístavu Sevastopol k Ruské federaci jako dva nové subjekty Ruska.
Rok od přičlenění k Rusku není situace na Krymu nijak příznivá. Západ vzápětí uvalil na Rusko sankce, které se dotkly i některých klíčových subjektů na Krymu. Na sankčním seznamu se tak kromě vysokých představitelů místní samosprávy ocitla Ruská národní komerční banka, která po anexi Krymu plně ovládla místní bankovní sektor.
Sankcím byla vystavena i letecká společnost Dobroljot, dceřiná firma Aeroflotu provozující linky na Krym, kterou Aeroflot musel nakonec zavřít. Dobroljot by měla nahradit nízkonákladová společnost Poběda, která zahájila své lety v prosinci. Sankce také zakazují členským státům účast na investičních a infrastrukturních projektech na poloostrově.
Sankce tak ještě zhoršily dopravní spojení Ruska s Krymem, což narušuje jeden z hlavních příjmů Krymu - turistický ruch. Rusko totiž nemá přímé spojení s Krymem a Kyjev pozemní cesty občas blokuje.
Plavbu trajektů často narušují bouře a jsou přeplněné a také drahé. Loňskou turistickou sezonu tak musely místní hotely odepsat, počet letních hostů se snížil na polovinu z asi dvou milionů ruských turistů, kteří jezdili na Krym.
Moskva se tak rozhodla pro stavbu mostu, který má vést z Ruska přes Kerčský průliv na Krym. Podle odhadů bude stavba mostu, který by měl být postaven do roku 2018, stát více než 228 miliard rublů (asi 81 miliard korun). Stavba byla svěřena společnosti Strojgazmontaž (SGM) Arkadije Rotenberga. Tento miliardář je považován za Putinova důvěrníka a ocitl se na sankčním seznamu.
Nejsou to však jediné náklady pro Rusko. Podle odhadu ruského listu Kommersant bude plné začlenění Krymu do Ruska stát Moskvu asi třicet miliard dolarů v následující dekádě. Kromě dopravního spojení s Ruskem by většina peněz měla jít na plynofikaci Krymu a na zajištění dodávek vody.
Podle mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Human Rights Watch (HRW) se od ruské okupace poloostrova zhoršila situace v oblasti lidských práv.
Úřady podle HRW pod různými záminkami pronásledují lidi, kteří se odvážili otevřeně kritizovat počínání Ruska na poloostrově a pronásledování odpůrců ruské politiky, především z řad krymských Tatarů, se často odehrává pod záminkami boje proti náboženskému extremismu nebo proti obchodu s drogami či zbraněmi.
Krym jako součást Ruské federace zatím uznaly Afghánistán, Kuba, Nikaragua, KLDR, Sýrie a Venezuela.
