Na Krymu dnes ještě žijí zhruba tři tisíce lidí německého původu. Přičlenění poloostrova k Ruské federaci přivítali. Leckterý etnický Němec, který byl z Krymu vyhnán, si dokáže představit, že by se tam, do svého bývalého domova, vrátil.
Jedním z velkých témat začlenění Krymu do Ruské federace byl budoucí přístup k tamním národnostním menšinám. V médiích zněl hlavně hlas krymských Tatarů, kterých na poloostrově žije asi 243 tisíc.
Vzhledem k jejích vzpomínkám na represe a deportace, které jejich předci zažili za vlády Stalina kvůli kolaboraci části z nich s nacistickým Německem za 2. světové války, se většina Tatarů stavěla k přičlenění Krymu k Rusku skepticky, píše list Russia Beyond The Headlines (RBTH).
K národnostním menšinám na Krymu patří ale také lidé německého původu. Při zatím posledním sčítání lidu roku 2011 žilo na Ukrajině celkem 33 tisíc etnických Němců, z nich na Krymu asi 2800.
Šém tamní německé republikánské společnosti "Wiedergeburt" (Znovuzrození), Juri Gempel, má své sídlo v Simferopolu. Když se před nedávným referendem scházel s vedoucími tamních sdružení krymských Němců a diskutoval s nimi mimo jiné o otázce, zda se plebiscitu mají zúčastnit, dostával překvapivé odpovědi.
"Většina Němců žijících na Krymu chápe sebe sama v první řadě jako ruské Němce a až v řadě druhé jako obyvatele Krymu. Na každý pád tady chce zůstat 99,9 procent z nich."
Vzhledem k napjaté politické situaci nevyvolávala tato čísla u všech jen nadšení. Předseda Rady Němců na Ukrajině, Wladimir Leysle, se oficiálně obrátil na krymské Němce a varoval hlavy společenských organizací před "kategorickými prohlášeními". Požadoval, aby politický konflikt nevyzdvihovali do etnické roviny. Neuvedl ale, jaký národnostní konflikt myslí.
Jako Rusy označoval Gempel krymské Němce ještě v době, kdy poloostrov patřil k Ukrajině. Připomíná, že na Krym pozvala Němce carevna Kateřina II. Veliká už roku 1787. Sama byla původem Němka, přesněji narodila se jako anhaltsko-zerbstská princezna Sofie Frederika Augusta.
Prvním osadníkům z Danzigu (polsky Gdaňsk) poskytla carevna úrodnou půdu na jihu. Během následujících patnácti let vznikly na Krymu kolonie Němců z Würtemberska, Bádenska, Pruska a dokonce i ze Švýcarska. Němci si v novém domově udělali rychle skvělé jméno jako řemeslníci, sedláci a lékaři.
Řada sídlišť měla německé názvy. Němci vedené zemědělské dvory byly ostatním obyvatelům Krymu příkladem. Sváry se starousedlíky prakticky neexistovaly.
S vypuknutím první světové války se však vztah Ruska k etnickým Němcům zhoršil. A státní propaganda se nezastavila ani před Němci krymskými. V srpnu 1914 jich bylo na pět tisíc vypovězeno do Povolží.
Velká vlna represí následovala roku 1941. Během jednoho roku bylo do asijské části SSSR vyhnáno 50 tisíc krymských Němců. Jen týden poté postihl stejný osud i takzvané povolžské Němce. 28. srpna 1941 bylo z Povolží deportováno na Sibiř a do Střední Asie 400 tisíc Němců.
Kreml automaticky zlikvidoval i Republiku povolžských Němců, která existovala od roku 1918 (byla součástí Sovětského svazu). Její teritorium se rozdělilo mezi oblasti Saratov a Volgograd.
Během dalších dvou let deportováno z Krymu ještě asi 300 tisíc německých kolonistů. Muži a bezdětné ženy museli nuceně pracovat, ženy a děti byly pod přísným dohledem sovětského Lidového komisariátu vnitřních věcí (NKVD). Stovky tisíc etnických Němců tehdy zemřely zimou, hladem, na různé nemoci a kvůli tvrdým pracovním podmínkám.
První prezident Ukrajiny, Leonid Kravčuk (v úřadě 1991 až 1994), býval komunistický aparátčík, byl prvním, kdo Němcům oficiálně nabídl možnost návratu na Ukrajinu. Mnozí se tak vrátili i do staré vlasti na Krymu.
Gempel je za tento krok Ukrajině vděčný, ale vstup Krymu do Ruské federace považuje za historickou skutečnost. Stejný názor mají i další ruští Němci, jimž hned po referendu nabídl spolupráci.
Ještě před tím, než ruský prezident Vladimír Putin vydal 21. dubna 2014 výnos o rehabilitaci všech národů deportovaných z Krymu, prohlásil Heinrich Martens, předseda svazu Federální a národní kulturní autonomie ruských Němců (FNKA), že za Němce nepovažuje jen ty, kteří žijí na Krymu, nýbrž i ty, kteří byli na příkaz Stalina vyhnáni a nyní žijí roztroušeně v Rusku, Kazachstánu a Kyrgyzstánu.
Martens požaduje státní program na podporu jejich návratu do historické vlasti - na Krym.
Podle informací Jurije Gempela už 500 rodin krymských Němců z Kyrgyzstánu vyjádřilo přání vrátit se na poloostrov.
Experti odhadují, že v postsovětských zemích žije nejméně 60 tisíc bývalých německých kolonistů z Krymu.
Po zvážení všech politických rizik plánuje Martens v květnu oficiální cestu na Krym a do Sevastopolu. Na Krymu podle něj existují různé společenské organizace Němců, které se rozcházejí v názorech na současnou situaci, píše list Russia Beyond The Headlines.
