Excesy dělají obě bojující strany, Kyjev ale páchá genocidu obyvatel vlastní země - říká bývalý slovenský pozorovatel OBSE na hranici Ruska s donbaskými povstaleckými republikami Martin Gutten (42). Na misi musel skončit, protože bloger Ján Levoslav Benčík zveřejnil jeho komunikaci s jedním ze slovenských povstaleckých bojovníků na sociálních sítích. On-line deníku TÝDEN.CZ poskytl následující rozhovor. Více o kauze se dočtete ZDE a také v aktuálním vydání časopisu Týden.
Na Facebooku píšete, že jste se k misi OBSE přihlásil, protože jste se prý nudil. Takže jste vyplnil přihlášku, vzali vás a máte, cituji: "všechno hluboko v PI". To je u mise OBSE taková legrace?
Pana Benčíka je mi upřímně líto, z vět povytrhávaných z kontextu napsal vlastní konstrukce, mnohé, co zveřejnil, jsem ani nenapsal. Já jsem dlouho pracoval v ozbrojených silách SR, ale po ztrátě iluzí a nesnesitelném podfinancování přípravy jednotek jsem odešel na vlastní žádost. Jeden z bývalých kolegů mi připomněl možnost pracovat u OBSE, tak jsem na jejich stránce vyplnil dotazník na sekundovanou pozici. První a jedinou podmínkou slovenského MZV bylo podepsat prohlášení, že nežádám plat. Pak jsem absolvoval telefonický pohovor ve třech jazycích a vybrali mě. Služby jsou 24 hodin na hranici, za každého počasí, pak se ještě postarat o techniku. Dostáváme jen jakési diety a z toho si kromě paliva do aut musíme hradit úplně všechno.
Při vaší práci jste sledoval například humanitární konvoje mířící do povstaleckých republik z Ruské federace, takzvané bílé kamazy. Objevovali jste tam jako pozorovatelé nějaké nesrovnalosti?
OBSE se přímo dovnitř kamionů a nákladních aut nedostane, pozorovatel má vyhrazený prostor, kde se může pohybovat. Ale za sebe, co jsem viděl, tak jsou to pohonné hmoty, potraviny trvanlivé a mražené, základní školní pomůcky, knihy, oděvy, spacáky, deky a podobně. Ale i stavební materiál nebo stany. Obsah vozidel pak kontrolují ještě ukrajinští celníci a pohraničníci, kteří žijí v uzavřeném táboře a jsou nominováni přímo z Kyjeva. Takže kdyby něco našli, asi by to zveřejnili hlavně oni. Mezi námi - kdo by něco citlivého dopravoval například v konvojích nebo ve vlacích, když je všechno pod kontrolou OBSE? Pokud by Rusko chtělo něco dostat do Doněcké nebo Luhanské republiky, tak ta hranice je tak dlouhá a složitá, že to pro zkušeného člověka není problém.
Vytýkají vám řadu věcí, mimo jiné kontakty s slovenskými proruskými bojovníky v povstalecké Doněcké republice. Byli jste ve spojení?
Nikdy jsem se s nimi nepotkal a ani jsem je nepodporuji. Beru je jako jako vojáky, odhodlané a připravené splnit rozkaz. Měl byste vyřadit ze slovníku slovo proruský, za Rusko oni nebojují. Znám jen jednoho pod přezdívkou Omas Otas a pro mě byl jenom zdrojem informací - pro jejich vyváženost.
Promiňte, ale k čemu jste ale potřeboval takové informace, když vaše práce spočívala nikoli v monitoringu situace mezi bojujícími stranami, ale ve sledování rusko-ukrajinské hranice?
Pracovně to po mě nikdo přímo nežádal, ale pokud někde působíte a chcete vědět o situaci maximum, je to přirozené. Tento člověk se mi dostal mezi přátele a já jsem zpočátku nevěděl ani kdo to je a co dělá, a až potom to vydedukoval. Jeho občanské jméno i minulost (sedmkrát soudně trestaný skinhead Mário Reitman, pozn. red.) jsem se dozvěděl od pana Benčíka.
Jedna z výtek, které na vaši adresu zazněly, se týkala nestrannosti - myslíte, že nebyla oprávněná?
Pan Benčík mě nařkl z nadržování povstalcům, udělal to na základě komunikace s jedním člověkem. Ptám se ale, proč nezveřejnil i tu komunikaci, kde povstalce otevřeně kritizuji. Také jsem po jejich lži, že OBSE zatajuje tanky v Avdijevce, dal odkaz na denní souhrn, kde jsou tyto věci jasně uvedené.
Co si myslíte o dění na východní Ukrajině?
Je to genocida ukrajinského obyvatelstva ze strany vlastní země. Minské dohody se proměnily na cár papíru. Nikdo není svatý a obě strany mají máslo na hlavě, ale Kyjev těmi dohodami doslova pohrdá. Stačí se podívat na denní svodky a reporty monitorovací mise OBSE na Ukrajině. Já nejsem politik, ale názor mám jasný, a ten budu publikovat až na Slovensku a podpořím ho důkazy.
Autor je editorem ČRo - Radiožurnálu.
VÍCE O KAUZE NAJDETE V NEJNOVĚJŠÍM ČÍSLE ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYŠLO V PONDĚLÍ 20. ÚNORA.
