Eskalace napětí mezi Ruskem a Západem se stala trvalým trendem. S každým novým obratem v ukrajinské krizí a s každým novým balíkem sankcí se prohlubuje roztržka s okolním světem. Železná opona se stále častěji vzpomíná jako historická paralela i politická perspektiva, upozornil časopis Ogoňok v příspěvku sociologa Alexeje Levinsona.
Anketa:
Máte pochopení pro ruské protisankce přijaté Moskvou? Konkrétně jde o zákazy různých dovozů ze Západu.
- Ne. 25%
- Ano. 25%
- Ano i ne. 25%
- Je mi to fuk. 25%
Železná opona je v podstatě politická strategie. Nespouští se v prosperující zemi, ale tehdy, kdy věci spějí k horšímu. Bývá dvojího typu. Jedna se může dělat zevnitř, pokud je svět lhostejný, kdo a proč buduje zeď a zavírá hranice. Druhou variantou je stavění zdi za vyhroceného sporu současně z obou stran.
Rusko za chvilku ušlo dlouhou cestu. Od nuly, kdy opona neexistovala, jsme přešli k fázi druhé s myšlenkami o nepřátelském obklíčení a s počátky byrokratických překážek svobodnému pohybu občanů, peněz a informací. Sankce už dělají plot z druhé strany.
I veřejné mínění se velmi rychle a zásadně mění. Část Rusů by chtěla žít v otevřeném světě, ale významnější část populace se vidí v obklíčení nepřátel.
Prezidentova podpora má v Rusku hluboce symbolický ráz, předvádí semknutost společnosti okolo svého středu. Obvykle se pohybuje na úrovni 60-65 procent. Avšak nyní se podpora dotýká 90 procent, takřka jako za gruzínské války v roce 2008. V přízni lidu se vyhřívá i dosud vysmívaná sněmovna i vláda, která připravila lidi o penzijní úspory.
V takové náladě se sankce a mezinárodní izolace (existující už v hlavách) nezdají čímsi nebezpečným. Na otázku, zda lidi znepokojuje izolace Ruska kvůli ruské politice na Ukrajině, odpovědělo 38 procent lidí kladně, 58 procent bezstarostně. Podobně je i se sankcemi. Více než polovina Rusů raději žije tak, jakoby se nic nestalo.
Nejvíce bezstarostná je mládež. Jen 23 procent mladých se bojí izolace, 73 procent tvrdí, že ji přežije.
Zajímavé, ale vidina opony děsí hodnostáře a vedoucí různého rangu: 56 procent se znepokojuje, 43 procent je v klidu. Chápou, k čemu míříme.
Ztráta možnosti cestovat do ciziny straší méně než třetinu Rusů (z Moskvanů 44 procent).
Vyplývá z toho, že je naše společnost klidná, semknutá a potíže nevidí? Nikoliv. 52 procent Rusů má strach, aby válčení dobrovolníků na Ukrajině nevedlo ke globální katastrofě.
Epocha, kdy převládaly antimilitaristické nálady, minula. Postoj k uplatnění síly se mění jak v Rusku, tak ve světě. Přestali jsme tolik nedůvěřovat armádě. 80 procent Rusů si myslí, že s Krymem jsme si vrátili postavení velmoci. Velikost, jak z toho vyplývá, se určuje tím, co země může udělat s jinými svou silou a mocí, a ne jednáním či obchodem. Ale současně se bojíme války. To sotva vypovídá o klidu ve společnosti.
Většina lidí si neuvědomuje nebezpečí, v jakém se Rusko ocitlo. Nicméně průzkumy také ukazují, že bdí "kolektivní podvědomí". Zachovává si představy o drsné sovětské zkušenosti, železné oponě a má snahu dělat paralely se současností. Otevřeně je však ochotno o tom hovořit pět až 12 procent Rusů. Skrytě tyto myšlenky a obavy sdílejí široké vrstvy.
Individuální rozhovory odhalují, že i ti největší optimisté si v hloubi duše uvědomují, že nemůže být, abychom my byli v právu a celý svět v právu nebyl. Ale závrať z úspěchu s Krymem toto vědomí vytěsnila.
Ještě si všichni neuvědomují, jak hluboký přechod jsme uskutečnili. Ale už brzy se ukáže, že jistá část obyvatel a elit se rozhodla obklopit zemi ohradou. Nemyslí to zle, jen se domnívají, že Rusku bude líp v utěsněné lahvi. Zavře-li se brána do světa, rozkvete zemědělství, průmysl, lázně, literatura, umění atd.
Spouštění opony není náhoda, ale plod vypěstovaného přesvědčení naší elity. Chtějí to zkusit "po našem", když se to "podle Západu" nepovedlo.
Proces to bude samozřejmě dlouhý. Není účinný způsob, jak za rok izolovat zemi. Pokud experiment "uspěje", bude to pro Rusko velice špatné. Ale špatně to dopadne, i když se experiment nepovede. I tak zemi budou čekat potíže. Bezbolestné východisko vidět není.
Mnohé teď vypadá směšně, avšak budeme hrát v dramatu, ve kterém opona nepadá na konci představení, ale na samém začátku.