Souboj radarů
Proti minometům pomáhá opolčencům i ruské čápě

U separatistů v Doněcké lidové republice (DLR) se objevila přenosná radiolokační stanice (RLS) "Aisťjonok" (РЛС Аистёнок) sloužící pozemnímu průzkumu. Je to jeden z jasných dokladů, že opolčence vyzbrojuje ruská strana. Jak ale upozorňuje ruský blog Centra analýz strategií a technologií, obdobným zařízením, tentokrát americké výroby, disponuje i ukrajinská armáda.

Jeden radar Aisťjonok, což v překladu znamená Čápě (mládě čápa), je prokazatelně na záběrech, které pořídili novináři ruského deníku Komsomolskaja pravda. Jsou na nich vidět příslušníci pozorovatelské mise OBSE, kteří si letos 15. ledna radar prohlížejí (viz níže).

Není ovšem patrné, že by si uvědomovali, co je to přesně za vojenskou techniku. Na to museli nejspíše upozornit až ruští oborníci, kteří záběry zhlédli. Pozemní průzkumný radar Aisťjonok vyvinuli a vyrobili ve Vědecko-výrobním sdružení "Strela" v Tule, které je součástí Koncernu PVO Almaz-Antej.

Jde o moderní zařízení, které opolčencům, respektive jejich ruským spojencům v Donbasu, umožňuje sledovat palbu protivníka a zaměřovat jeho techniku.

Konkrétně radar zaměřuje podle trajektorie granátu pozice a kontrolu střelby minometů ráže 81-120 mm až do vzdálenosti pěti kilometrů, dále tytéž parametry u dělostřelectva kalibru 122-155 mm do vzdálenosti deseti kilometrů. Aisťjonok umí sledovat i tankovou techniku až dvacet kilometrů daleko.

Celková váha mobilní varianty zařízení je asi 200 kilogramů, radar lze uvést do provozu do pěti minut.

Zajímavé je, že novoruští separatisté předvedli radar pozorovatelům OBSE, když dokazovali, že ukrajinské jednotky zaútočily na Doněck samohybným raketometným systémem BM-21 Grad. Při bojích o Luhansk a Doněck zabily dosud ukrajinské granáty a rakety stovky nevinných civilistů.

Jak správně poznamenaly Britské listy, obsluha tohoto zařízení, které bylo poprvé představeno veřejnosti na moskevském aerosalonu roku 2009, nepochybně nepochází z řad obyvatel Ukrajiny, kteří se během své služby v armádě nemohli s radarem setkat. Obsluha vyžaduje náročný výcvik, který lze získat jen v ruských vojenských kurzech.

Nicméně, jak už zmíněno, ruští experti uvádějí, že ukrajinské vojsko získalo podobné radary ze Spojených států. Jde prý zařízení z rodiny lehkých radarů LCMR (Lightweight Counter-Mortar Radar), které jsou mimo jiné schopny zjišťovat palebná postavení minometů, artilerie a raket.

Zařízení také varuje před dopadem vypálených granátů. V určité rovině lze s LCMR sledovat také malá letadla a vrtulníky.

Americký radar je lehčí než jeho ruský protějšek, třeba typ AN/TPQ-48 váží necelých 70 kilogramů, můžou ho přenášet dva až tři vojáci, kteří ho k provozu připraví do dvaceti minut.

LCMR vyžaduje minimální údržbu a lze snadno instalovat i na terénní vůz.