V mírových dobách je Krym oblíbeným letoviskem Ukrajinců, Rusů a dalších Evropanů. Kdysi sem jezdili také carové a po nich socialistické panstvo z Kremlu. To kapitalistické, pod šéfováním Vladimíra Putina, by se za rekreací na poloostrov rádo vrátilo. Na Krymu by opět mohla být ruská státní "dača" číslo 1. Tam, kde je tak zdravý vzduch, a kde podél pobřeží Černého moře střídá jedna malebná zátoka druhou, se ale na budoucnost turistiky dívají s obavami až skepsí.
Čeká ruský Krym ohledně turismu růžová, nebo temná budoucnost?
Hotel Villa Elena patří k nejfajnovějším v Jaltě. Palmová zahrada, secesní architektura, číšníci v restauraci servírují v bílých rukavicích. Přesto je v těchto dnech pětihvězdičkové zařízení téměř prázné.
V tento březnový čas přitom bývá hotel slušně obsazený. Jistě, je napjatá doba, říká tisku manažer hotelu Alexej Vološin. Lidé mají strach, přítomnost vojáků odrazuje případné hosty.
Zařízení muselo dočasně propustit polovinu ze 170 zaměstnanců. Ale jak to bude dál? To ví jen bůh - a možná také Putin.
Většinu rezervací na léto museli ve Ville Eleně stornovat. Podobně jsou na tom další ubytovací zařízení na poloostrově. Pokud bude politická krize přetrvávat, neřku-li dojde k násilí, půjde turistika "do háje" v celé letošní sezóně.
Dovolenkáři, hlavně ti stálí, by se v takovém případě museli porozhlédnout po jiných destinacích. Pro Krym by to znamenalo menší hospodářskou katastrofu - bez přehánění. Pro místní je turistika jedním z hlavních zdrojů příjmů.
Loni sem zavítalo kolem šesti milionů hostů. Mnoho Krymských vydělává peníze výlučně v turistické sezóně, hlavně pronájmem pokojů a domů. Na 400 kilometrech pobřeží je přehršel možností ubytování.
Nejde ale jen o jednu ztracenou sezónu, to lze ještě přečkat. Prostí Ukrajinci a Rusové jsou vpravdě mistry v přežívání špatných časů, mají v tom bohaté zkušenosti. Na Krymu se však obávají dalekosáhlejších a trvalejších následků nynějšího boje o poloostrov mezi Ukrajinou, respektive Západem, a Moskvou.
Druhá Abcházie?
Krymští mají před očima příklad Abcházie. Za dob Sovětského svazu platila tato černomořská oblast za ještě oblíbenější než Krym. Mimo jiné proto, že leží o něco jižněji, má bohatší přírodu, subtropický charakter a turistická sezóna je tam delší. Dnes tam "chcípl pes", turistika tam téměř neexistuje.
Na vině je přetahování o Abcházii mezi Ruskem a Gruzií, jež začalo už v 90. letech minulého století. Dovolenkářskému klimatu v oblasti nepřidala ani krátká válka v nedaleké Jižní Osetii, kde opět zkřížily meče Moskva a Tbilisi.
Pokud Krym získá podobně pochybný mezinárodní status jako Abcházie, přijde téměř jistě o většinu, ne-li všechny turisty z Ukrajiny. A také jinde za humny, pochopitelně že vyjma Ruska, si dvakrát rozmyslí, zda vyrazit za rekreací právě na Krym.
To bude zvláště platit o Evropské unii. Zahraniční hosté dnes na poloostrově tvoří hruba dvě třetiny. Bude to tvrdá rána pro ty, kdo se v posledních letech začali soustředit na západní klientelu. Ve zmíněném hotelu Villa Elena je například 15 procent klientely z Evropy. A její objem stále rostl.
Pro část malých a středně velkých krymských cestovek to může znamenat krach. Mají přitom pro západní hosty zajímavou a stále se rozšiřující nabídku. Například staré ruské a sovětské stavby, podzemní bunkry a jiné.
Obavy mají ale i podnikatelé z dalších oblastí. Nebudou-li jejich sousedé vydělávat v turistice, budou jím chybět peníze na další věci. Začarovaný kruh.
Pokud se Krym odtrhne od Ukrajiny, jsou z turistického hlediska jeho největší nadějí hosté z Ruské federace. A peníze z Moskvy. Pán Kremlu bude Krymu jistě pomáhat, jinak by se blamoval před celým světem. Kolik peněz ale na Krym poteče, je ve hvězdách.
Ruský ministr kultury Vladimír Medinskij už apeloval na své krajany, aby letos vyrazili na poloostrov, o který Rusy připravil roku 1954 Nikita Chruščov. Na Krymu na klientelu z Ruska hodně sázejí. Medinskij agituje, že na Krymu čeká ruské turisty "moře zážitků".
Takový výrok má ale vzhledem k aktuálním okolnostem mnoho významů. I někteří obavytelé Krymu to označili za sarkasmus.
Propagace Krymu v ruské říši má ale jeden velký háček. Kdo z Rusů zamíří na poloostrov, nestráví svou dovolenou v jiných ruských letoviscích.
Zde jde hlavně o nedaleké Soči a okolí, kde v rámci letošní zimní olympiády vznikla obří turistická infrastruktura. A tamní hotely je také třeba naplnit. Po skončení paralympiády budou zít přinejmenším nějaký čas prázdnotou.
Podle průzkumů plánovala roku 2012 dovolenou na Krymu dvě procenta Rusů, sedm procent zamířilo k Černému moři a jen pět procent do zahraničí. Kvůli špatné finanční situaci strávilo v témže roce asi 51 procent Rusů dovolenou doma. Čtvrtina na dače.
Krym jako místo odpočinku a rekreace začal Rusy, konkrétně ty bohaté, lákat už nedlouho poté, co ho roku 1783 dobyla carevna Kateřina II. Veliká. Postupně tam začala jezdit šlechta, statkáři, intelektuálové, umělci...
Mezi mnoha jinými tu měl daču spisovatel Anton Čechov, básník a spisovatel Alexander Sergejevič Puškin zde příjemně strávil část svého vyhnanství. Že mu šlo tamní klima inspiračně velmi k duhu, dokládá i romantická poema Bachčisarajská fontána o nenaplněné lásce krymského chána Gireje.
Krym si oblíbili i ruští vládcové, své letní rezidence a paláce zdě měli carové Alexandr III. i Mikuláš II. V prvním, paláci Livadija, se konala proslulá Jaltská konference, ve druze zmíněném, Massandře, se rekreovali Stalin, Chruščov či Brežněv. Krymská setkání s šefy bratrských socialistických zemí se stala pojmem.
Kapitalištičtí následovníci Brežněva a spol. by se do Forosu rádi vrátili. Je pravděpodobné, že pokud Rusové Krym spolknou, bude zde opět stát kremelská dača číslo 1. Jen ruští potentáti ale krymskou turistiku nevytrhnou.
Avšak naděje na dostatek ruských hostí umírá poslední. Vždyť i jedno ruské moudro praví: "Člověku je dán jen jeden život, a ten by měl prožít na Krymu."
