Právě završené zimní olympijské hry v Soči byly ve světě vnímány převážně jako záležitost (megalomanského) ruského prezidenta: Putinovy hry. Putin, Putin... Šéf Kremlu se také více či méně tvářil, že v olympiáda v subtropech byla jeho nápadem, že ji do Soči přivedl právě on. Sám však dobře ví, ne ovšem široká veřejnost, hlavně ta zahraniční, že idea olympiády u Černého moře, konkrétně v Krásné Poljaně, je stará už téměř půl století.
Sen o olympiádě na Kavkaze se zrodil v hlavě jedné sovětské učitelky či trenérky lyžování. Dnes je jí osmdesát let a o zimních hrách v Krásné Poljaně začala znít přesně před 45 roky.
Jmenuje se Světlana Mojsejevna Gurjevová a v šedesátých letech minulého století byla ředitelkou jedné internátní lyžařské školy na úpatí hory Elbrus. Za existence Sovětského svazu tam bylo poměrně známé zimní středisko. Manžel Gurjevové působil jako lyžařský trenér. Škola v Terskolu byla první svého druhu v zemi.
Jednoho dne však ředitelku přeložili do zapadlého kavkazského hnízda, jež bylo mnohdy kvůli sesuvům půdy a lavinám dostupné jen vrtulníkem. Jméno oné obce zná dnes na světě kde kdo, jde o Krásnou Poljanu (Красная Поляна).
Místní Gurjevové zpočátku říkali, že na myšlenku tady lyžovat by přišel snad jen blázen. Hlavním problémem byl podle nich lepící se sníh. Když nesla ve svém barevném elastickém oblečku lyže na ramenou, dívali se na ni jako na blázna. Přespolní dáma to ale zkusila, a jak říká, na svazích masivu Aigba našla bílý "osmý div světa" - úžasný prašan.
Dnes zde stojí nóbl středisko alpského lyžování Roza Chutor. Uplynulé dva týdny bylo plné olympioniků. Jen při myšlence na něco takového by si místní před půl stoletím ťukali na čelo.
Kdyby jednou Sovětský svaz dostal možnost uspořádat olympijské hry, pak by to mohla být jedině Krásná Poljana a Soči, napsala jednou Gurjevová. Byla to ústřední věta článku, který napsala roku 1969, poté co se vrátila ze zimní olympiády ve francouzském Grenoblu.
Její kavkazské olympijské nadšení bylo soudruhům a cenzorům v Moskvě podezřelé. Považovali ho za politicky nezralé. Článek sice schválili k vytištění v magazínu Technika mládeži, avšak beze zmínek o olympijských hrách. Měl proto i nemastný neslaný nadpis Soči: moře, hory, sníh, sport.
Když Moskvě roku 1974 přiklepli letní olympiádu (1980), zdálo se, že vize Gurjevové zůstanou navždy jen vizemi. Zdálo se velmi nepravděpodobným, že by v blízké budoucnosti dostali Sověti šanci uspořádat po letních hrách ještě i zimní.
I díky této nadšenkyni zažila vesnička Krásná Poljana roku 1968 svou první lyžařskou sezonu. O osm let později Gurjevovou opět přeložili, tentokrát k Moskvě. O olympiádě v dalekém Soči prý ale snít nepřestala. Že by se tam však jednou opravdu uskutečnila, tomu sama moc nevěřila, svěřila se nedávno ruskému listu Itogi.
Po "úspěchu" zčásti bojkotované olympiády v Moskvě začalo sovětské vedení přemýšlet, kam by případně lokalizovalo zimní olympiádu v jeho režii. Zvažovala se třeba místa Kavgolovo (Leningradská oblast) a Monchenorsk (Murmanská oblast).
Pak ale přišel rok 1989 a o Soči jako místo možného konání zimní olympiády se začala zajímat vláda Michaila Gorbačova. Poprvé se černomořské lázně objevily v kremelských dokumentech jako možná lokalita zimních olympijských her. Prý splňovaly všechny požadavky včetně kapacit na ubytování. Co chybělo, to by se dostavělo.
Začátkem devadesátých se začal v Krásné Poljaně rozvíjet soukromý lyžařský byznys, byť v malém. Hlavní roli v něm hrála firma Alpika Servis. Roku 1993 v údolí postavili první malý vlek.
Soči se poprvé ucházelo o pořadatelství olympiády roku 1998, ale kandidaturu poté stáhlo. Město i země měly jiné, důležitější starosti. Také válka v nedalekém Čečensku nedávala Soči téměř šanci.
Půl roku poté, co Mezinárodní olympijský výbor přiklepl zimní hry japonskému Naganu, se obří sovětská říše rozpadla.
Desetiletí marných snah a nadějí leckoho umoří, ale Světlanu Gurjevovou svým způsobem zocelily. Je členem skupiny žen nadšených pro extrémní sporty. Říkaly si Sněhová bouře a mimo jiné procestovaly ostrovy Země Františka Josefa v Severním ledovém oceánu. Na lyžích vyrazily i k jižnímu pólu, což byl Gurjevové velký sen.
Pak přišel rok 2000 a prezidentské žezlo převzal po Borisi Jelcinovi jeho favorit Vladimír Putin. Vedle juda i vášnivý lyžař. A Gurjevová, která byla tehdy viceprezidentkou Federace lyžařského sportu a snowbordu, vycítila svou šanci. Konečně!
Rychle sepsala některé své plány a poslala je Leonidu Tjagačevovi, pozdějšímu šéfovi Ruského olympijského výboru. Tjagačev byl totiž Putinovým učitelem lyžování. Byl také po jeho boku, když nový pán Kremlu přijel poprvé jako prezident do Krásné Poljany lyžovat. Bylo to hned roku 2000.
Ruský prezident dnes rád říká, že si toto místo vybral jako dějiště olympiády sám. A svět ho bere za slovo. A pak je ještě občas slyšet oligarcha Vladimír Potanin, který tvrdí, že to byl právě on, kdo při společném lyžování roku 2001 přemluvil Putina, že by olympiáda měla být právě v Krásné Poljaně.
Jak to tedy v historii až příliš často bývá, skutečnost je jiná, než co stojí černé na bílém. A Světlana Gurjevová je příliš slušná a skromná na to, aby se hlasitě v médiích brala o své ideové prvenství.
Splnil se přece její desítky let starý sen. A o to jí hlavně šlo. Gurjevová oslavila letos 7. ledna osmdesáté narozeniny. A vypadá velmi dobře. Kdo se s touto vizionářkou setká tváří v tvář, uhodne její (vysoký) věk jen stěží.
