Americké plány umístit v ČR a v Polsku prvky protiraketové obrany vyvolávají ostrou reakci Moskvy. Jak může jeden radar v ČR a deset protiraketových střel v Polsku ohrozit Rusko? Jakou roli v zahraniční politice Ruska zaujímá východní Evropa? Na tyto otázky v rozhovoru pro TÝDEN odpovídal náměstek ruského ministra zahraničí Grigorij Karasin (58), který byl v Praze na setkání Rusů žijících v Evropě.
Proč Rusko považuje stavbu radaru a základny PRO v Polsku za tak důležité? Copak může deset protiraketových střel ohrozit obranný potenciál Ruska?
Je pro to několik důvodů. Vzpomeňme na naši nedávnou historii, když se rozpadly Sovětský svaz a Varšavská smlouva. Tehdy jsme byli všichni přesvědčeni, že padla železná opona, že všichni budou plnit povinnosti, k nimž se zavázali, a že budou budovat nový svět, v němž se lidem bude žít dobře.
Oznámili jsme, že nemáme žádné tajné imperiální plány, že chceme naladit dobré a předvídatelné vztahy se všemi, především se sousedy. Uběhlo několik let. Prohlášení o podobných úmyslech z jiné strany se ukázala být zapomenuta a začala stará, dobře známá hra na dobývání geopolitického vlivu a prostoru.
Co myslíte tou hrou?
Má nejrůznější podoby. Nikdo nemá důvod kritizovat Rusko za to, že používá, například, boj s terorismem pro to, aby zvětšilo svou politickou přítomnost v konkrétních oblastech světa. Ale tato podezření se vkrádají vzhledem k jednání dalších vojensko-politických bloků a států.
Ale vždyť se mění i mezinárodní situace. Copak Írán a jeho jaderný program nejsou společným problémem Ruska a ostatních zemí?
Jaderný program Íránu je bezesporu tím problémem, který je třeba projednávat v rámci OSN, je třeba ho nějak řešit. Je nutné dohodnout se s Teheránem, aby tato situace neohrožovala mezinárodní stabilitu.
Jak s tím souvisí radar a obranné rakety?
Zcela bezprostředně. Na pozadí společné složité mezinárodní situace se najednou objevuje plán na přiblížení vojenského zařízení k ruským hranicím; a nejde jen o vojenské zařízení, ale také o radarovou základnu. To je faktor geopolitického charakteru.
Chtěl bych položit otázku: jak by měla reagovat Ruská federace, která je velkou suverénní zemí, v případě, že se pod záminkou monitoringu situace ve střední Asii a na Blízkém východě k jejím hranicím přibližují vojenské objekty? Rusko je tím samozřejmě znepokojeno.
Nejednou se mluvilo o tom, že radar není zamířen na Rusko...
Všechny debaty o tom, kam míří radar, nemají smysl. Umístění radaru - to je otázka potenciálu. Hlavní je, že tyto radary budou umístěny. A celkově geopolitika? To je porovnání potenciálů, protože dnes tyto základny řídí jedni lidé a zítra je budou řídit jiní. A tehdy se vektor využívání radaru může změnit.
Moskva navrhla Washingtonu společné využívání gabalské radiolokační základny v Ázerbájdžánu, kterou má nyní pronajatou Rusko. Jaká byla reakce USA?
Pokud je nutnost výstavby radaru v ČR skutečně spojena s průběhem událostí na Předním východě, pak je logické využívat radarovou základnu v Gabale. Nachází se v bezprostřední blízkosti regionu. Navrhli jsme to USA. Nedávno tam byla třístranná skupina v sestavě ruští, američtí a ázerbájdžánští specialisté. Ale soudě podle sdělení v tisku Američané nakonec řekli, že jim to nevyhovuje. Nyní vznikla složitá situace, která nepodporuje stabilitu ve vztazích Ruska a USA, Ruska a Evropy. Musíme vymyslet, jak se z této situace společně dostat.
Česká vláda je znepokojena hrozbou útoku a spoléhá na to, že stavba radaru pomůže tuto hrozbu odvrátit. Z jaké strany očekáváte útok? Ze strany teroristických organizací, nekontrolovatelných států? Logicky se nabízí otázka: proč Rusko neumožňuje České republice chránit své území?
My nikomu nebráníme, volba bude nakonec na Praze. Ale Praha musí chápat, že Ruská federace na to má svůj názor. A my bychom chtěli, abyste ho vyslyšeli a správně pochopili.
A v čem tento názor spočívá?
Naše bezpečnost bude po umístění radarové základny v České republice a raketové základny v Polsku zranitelnější. A z toho máme obavy.
Jak máme hodnotit prohlášení ruských generálů, že v případě výstavby radaru v České republice budou ruské rakety zamířeny tímto směrem?
Vůbec nechci hypoteticky uvažovat o zamíření, nezamíření atd. Hovoříme-li o stabilitě v regionu, znamená to, že všechny státy regionu se cítí bezpečně. Tím, že budou umístěny protiraketové střely a radar, se bude Rusko cítit ohroženo. Tento faktor je třeba brát v potaz, když jiné státy rozhodnou o umístění základen.
Byla by reakce Moskvy přesně taková, kdyby šlo o umístění základen v jiných zemích?
Samozřejmě, bezesporu. Když Gorbačov jednal se západními lídry, bylo mu slibováno, že se infrastruktury NATO nebudou přibližovat k tehdy ještě sovětským státním hranicím. Ale Michail Gorbačov určitě tehdy nebyl dostatečně zkušeným politikem, aby to zaznamenal na papíře, proto to všechno zůstalo ve vzduchu. Odešli jsme ze západní Evropy, rozpadly se SSSR, Varšavská smlouva, ale setrvačnost myšlení na Západě ve vojensko-politických kruzích je z nějakého důvodu nutí přibližovat se stále blíž k ruským státním hranicím.
Často vzniká dojem, že Rusko zakouší traumatické bolesti v souvislosti se ztrátou svého vlivu ve východní Evropě...
Traumatické bolesti jsou u nás nejspíše spojeny s postsovětským územím, protože tam u nás zůstalo 25 milionů spoluobčanů, kteří nenesou žádnou vinu na tom, co se stalo. Ale my jsme proti monopolním právům kohokoliv, včetně Ruské federace, na postsovětském území a jinde ve světě. Domníváme se, že suverenita států nemůže být nijak zpochybňována.
Mladé státy musejí samy volit a považujeme za důležité, aby naše vztahy byly budovány na soutěživosti nápadů a přístupů. Existuje například přístup Ruska k rozvoji ekonomiky nějakého státu nebo k výstavbě nějakého objektu, ale stejně tak existuje i návrh Číny, USA nebo Japonska atd. Ale zvolit si musí sám stát.
Stejný princip funguje i ve vztahu Ruska k východní Evropě?
Žádné tajné úmysly Rusko v otázce obnovení své vojensko-politické přítomnosti ve východní Evropě bezesporu nemá. Naším hlavním zájmem je, aby se vzájemné vztahy budovaly na novém základu. U lidí v ČR se určitě obnovují staré postoje, které se automaticky přenášejí na Rusko. Podle všeho jsou tyto recidivy opodstatněné, protože historii přepsat nelze.
Avšak zajisté stojí za to zrevidovat tyto názory a dívat se do budoucnosti. Usilujeme o to, být zemí, která je ekonomicky, kulturně a humanitárně spojena se zeměmi regionu, včetně České republiky. Neměli bychom vyměnit naši budoucnost za pokusy zaměřit pozornost na nějaké události z minulosti. Měli bychom o nich vědět, vyvodit z nich závěry a jít dopředu.
•
Grigorij Karasin (58)
Absolvent Institutu východních jazyků při Moskevské státní univerzitě. Ovládá anglický a francouzský jazyk. Pracoval v Senegalu, Austrálii, byl velvyslancem Ruské federace v Británii, náměstkem ministra zahraničí, stál v čele oddělení informací a tisku ministerstva zahraničí RF. Od podzimu 2005 je státním tajemníkem ministerstva zahraničí, náměstkem ministra zahraničí RF. Je ženatý, má dvě děti.
Na fotografii: (1) Grigorij Karasin, nedatováno; (2-4) Odpůrci i příznivci radaru se sešli v obci Míšov u Plzně, 21. září 2007
Foto: (1) Sudlianko, (2-4) CTK
