Rusko v březnu čekají prezidentské volby, v nichž Vladimír Putin nemá svou pozici zcela jistou. Kreml proto hledá nastrčeného protikandidáta, který by odebral hlasy soupeřům z řad skutečné opozice. Jednou z variant je žena.
Kam čert nemůže, nastrčí ženskou - staré české přísloví si teď zřejmě vzali za vzor v Kremlu. Oficiálně sice Dmitrij Peskov, mluvčí prezidenta Putina, nic takového nepotvrdil, ovšem dobře informovaný list Vědomosti s odvoláním na zdroje v Kremlu píše, že možnost nechat kandidovat ženu, která nasbírá větší počet hlasů, ale Putina nepřekoná, je ve hře.
Role této stafáže je dvojí. Zaprvé vytváří dojem, že volby jsou skutečně svobodné a prezidentem Ruska se může stát i někdo jiný než Putin. Druhý, důležitější důvod je sebrat hlasy kandidátům, kteří by mohli Putina ohrozit. V této souvislosti jde hlavně o blogera a tvář číslo jedna současné opozice - Alexeje Navalného. Ten by sice měl být pacifikován účelově vyvolaným trestním stíháním za zpronevěru. Ani v dnešním Rusku však nemají jeho vládci vše stoprocentně pod kontrolou a může se stát, že ho nakonec odvolací soud osvobodí a ve volbách se přece jen objeví.
Hledá se sexy soupeřka
"Uvažuje se o pěti až sedmi kandidaturách, z nichž tři jsou ze strany Spravedlivé Rusko," píší Vědomosti. Spravedlivé Rusko tvoří v parlamentu doplněk putinovské straně Jednotné Rusko a kandidátkami, které podle zdrojů listu přicházejí v úvahu, jsou političky střední nebo místní úrovně. V Rusku je nikdo pořádně nezná. První z nich, předsedkyně Sociálnědemokratického svazu žen Natalja Velikaja, je socioložka a vysokoškolská profesorka. Druhá, Irina Volyněcová, zastává funkci předsedkyně Národní rodičovské komise. Vystudovala žurnalistiku a už ve svých devatenácti letech pomáhala vést rubriku Láska v redakci známého listu Argumenty i fakty, dnes podniká v oblasti reklamy. Politicky nejprotřelejší a také nejstarší je Irina Petělejevová. Do Spravedlivého Ruska přešla od liberálů a angažuje se hlavně ve federální republice Karélii u hranic s Finskem, kde působí jako místopředsedkyně tamního parlamentu.
"Politička, svižná a s elegantně sexuálním nábojem, by volbám dala něco málo intrikování a stimulovala by nové pokolení žen, aby se zapojily do politiky," míní politolog Alexej Česnakov. Potíž je v tom, že žádná z uvedených kandidátek tyto vlastnosti příliš nesplňuje a jejich kandidatura by mohla být propadák. V Kremlu proto podle Vědomostí spekulují ještě nad jednou variantou - zda by se nastrčené kandidatury nechopila herečka a moderátorka Xenie Sobčaková, dcera Anatolije Sobčaka, starosty Petrohradu ze začátku 90. let. "Reprezentuje vzor současné ženy, která by chtěla jít do politiky. Svěží, chytrá, zajímavá a ne ve všem typická pro generaci dnešních Rusek," řekl listu zdroj z Kremlu.
Sobčaková moderovala řadu reality show a je díky televizi známou osobností. Říká se jí "ruská Paris Hilton", sama tuto americkou showmanku několikrát hrála, dabovala či parodovala. Na druhou stranu je známa svými sympatiemi k Navalnému a skutečné ruské opozici. Několikrát se zúčastnila nepovolených demonstrací, byla spolu s Navalným i nakrátko zadržena policií. V červnu 2012 její byt prohledali kriminalisté, primárně ale šli po opozičníkovi Iljovi Jašinovi, který v bytě zrovna bydlel. V malých obálkách tam zabavili přes milion eur a půl milionu dolarů, a i když nakonec policie nezjistila nic nezákonného a peníze vrátila, "obálkové" miliony se donekonečna propíraly v médiích. Sobčaková se na doporučení opozice stáhla a od té doby se veřejně příliš neangažuje.
Nevyzpytatelná Xenie
Na dotazy týkající se její možné kandidatury Sobčaková odpověděla na sociální síti neurčitě: je prý znechucená a smutná ze současné politiky a v žádném případě nespolupracuje s Kremlem: "Opravdu mě nezajímá, co se děje v tamních kancelářích." Na druhou stranu připustila, že se už "dávno a intenzivně zajímá o politiku".
V ruské politice převažují muži. Kandidatura Xenie Sobčakové by proto byla bezesporu oživením. Není ale jisté, jestli budou mít v Kremlu odvahu proti Putinovi takovou stafáž skutečně postavit - Sobčaková totiž může získat více sympatií, než by technologové prezidentovy politiky chtěli. Svou náklonností k opozici je totiž tak trochu neřízenou střelou.
