Ruské jaderné ponorky slaví padesátiny

Ponorky s nukleárním pohonem patřily mezi méně viditelné, ale o to důležitější součásti výzbroje obou stran studené války. Velký akční rádius, obtížná zjistitelnost a schopnost nést rakety s jadernými hlavicemi z nich činily jeden z nejdokonalejších zbraňových systémů. Historicky první sovětská ponorka s jaderným pohonem, nesoucí označení K-3, byla zprovozněna 9. srpna 1957.

Spuštěním ponorky K-3, později pojmenované Leninskij Komsomol, Rusové doháněli námořnictvo Spojených států. To svoji první atomovou ponorku získalo již v roce 1954. Šlo o stroj nesoucí označení SSN-571 s vpravdě symbolickým názvem Nautilus.

Možnosti nového způsobu pohonu prokázal tento stroj názorně v roce 1958, kdy podplul ledový příkrov Arktidy.

Získat obdobný typ ponorky bylo pro sovětské námořnictvo nejenom strategickou vojenskou záležitostí, ale do značné míry i otázkou cti. V Sovětském svazu se vývojem atomové ponorky zabývala již od roku 1952 projekční kancelář, v jejímž čele stál Vladimir Peregudov.

Stavba stroje byla zadána loděnici číslo 402 v Severodvinsku. Započala v září 1955 a trvala přibližně dva roky. Do služeb sovětského námořnictva, konkrétně jeho Severní flotily, byla ponorka zařazena v červenci 1958. Domovskou základnou se jí stal přístav Zapadnaja Lica na poloostrově Kola nedaleko norských hranic.

K-3 byla strojem třídy Rusy označované jako Projekt 627 "Kit" (rusky velryba). V kódu NATO tento typ ponorek nesl označení "November" (listopad). Více než 107 metrů dlouhé plavidlo bylo schopné ponořit se do hloubky až 300 metrů. Dvojice tlakovodních reaktorů ponorce umožňovala plout pod hladinou maximální rychlostí 30 uzlů (přibližně 55 km/h).

Na rozdíl od svých pozdějších nástupkyň nenesla ještě K-3 na své palubě sila s jadernými hlavicemi, ale byla vyzbrojena osmi torpédomety ráže 533 milimetrů. První raketonosné sovětské ponorky s jaderným pohonem nicméně vycházely právě z Projektu 627, který byl doplněn o raketový oddíl z již používaných konvenčně poháněných strojů.

Podobně jako předtím americký Nautilus i K-3 podnikla v létě 1962 úspěšnou výpravu k severnímu pólu. Na počest události, která demonstrovala schopnost SSSR nepozorovaně proniknou až k americkým břehům, získala ponorka jméno Leninskij Komsomol.

Sovětskou radost z úspěchu však zkalil požár reaktoru, který ponorku těžce poškodil a nadlouho ji vyřadil z provozu. To nejhorší však mělo teprve přijít.

Během plavby Norským mořem vypukl 8. září 1967 na palubě ponorky požár. Posádce se podařilo plameny zkrotit a poté s poškozeným strojem doplout do přístavu. Incident však zaplatilo životem celkem 39 námořníků. Nemalou část obětí paradoxně zavinilo hasící zařízení, které několik oddílů ponorky zaplavilo nedýchatelným oxidem uhličitým.

Problémy provázely nejen K-3, ale i další ponorky Projektu 627 a jeho modifikace 627A. Nejtragičtější osud potkal stroj s označením K-8, jehož útroby v dubnu 1970 rovněž zachvátily plameny.

I v tomto případě se posádce podařilo se strojem vynořit, avšak během vlečení poškozeného stroje do přístavu klesla ponorka v Biskajském zálivu ke dnu, přičemž zahynulo 52 námořníků.

I přes různé problémy se ponorky projektu 627 dožily poměrně vysokého věku. Ze služby byly vyřazovány až na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století.

Na fotografii: 1) K- 3 na moři, nedatováno; 2) První jaderná ponorka na světě, americký Nautilus, nedatováno; 3) Německá útočná ponorka 212A - nejmodernější přírůstek do rodiny ponorek, duben 2003

FOTO: (1) submarine.id.ru, (2) thehistoricalchannel.co.uk, (3) naval-technology.com