Ruské volby: všichni proti Medveděvovi

Pokles popularity vládní strany Jednotné Rusko a body pro odpůrce Kremlu - to se dá očekávat od ruských parlamentních voleb, které se budou konat příští neděli. Doplatí na to premiér Medveděv?

Nemohli bychom tady zůstat? povzdechl si premiér Dmitrij Medveděv při obhlídce dojnic na farmě v Krasnodarském kraji. K pochopení stačí pohled do jeho plánovacího kalendáře: z Krasnodaru do Moskvy, pak Astracháň, Sibiř, přednáška o vzdělávání v Moskvě. Jde o akce typu návštěva zemědělského družstva nebo továrny na zpracování mědi a hlavním účelem tu je, aby se druhý muž země a první tvář vládní strany Jednotné Rusko předvedl před televizními kamerami. Informační ofenziva má úspěch, podle výzkumu Fondu rozvoje občanské společnosti Medveděv od letošního února v médiích absolutně dominuje, figuruje tam 36 736krát, zatímco jeho dva hlavní protivníci, vůdce nacionalistů Vladimír Žirinovskij a komunista Genadij Zjuganov, 15 048krát a 13 908krát.

Co s premiérem?

Ačkoli je téměř jisté, že Jednotné Rusko s přehledem volby vyhraje, Medveděv dobře ví, že přízeň médií potřebuje. V létě se na 150 tisíc lidí podepsalo v internetové petici vyzývající premiéra k demisi, svoji podpisovou akci za odvolání premiéra pak zorganizovali i učitelé. Naštěstí pro něho Kreml zatím na petici vůbec nereagoval, a když o Medveděvově odchodu zaspekuloval list Financial Times, označil to Dmitrij Peskov, mluvčí prezidenta Vladimira Putina, za "slohové cvičení".

Medveděv ale nemá vše jisté. Vládní straně Jednotné Rusko totiž průzkumy dávají zatím nejméně hlasů v historii: mezi 30 až 40 procenty. Její podpora dlouhodobě klesá - v minulých volbách v roce 2011 dostala 50 procent, předtím v roce 2007 dokonce 64 procent. Medveděvova prezentace úspěchů příliš nefunguje, ekonomika stagnuje, kvůli anexi Krymu a subvencím do východu Ukrajiny, mezinárodním sankcím a nízkým cenám ropy HDP stále klesá a oživení se předpokládá teprve příštím roce. O jeho budoucnosti tak zřejmě rozhodne výsledek parlamentních voleb.

Kozácká rebelie

O přízeň voličů se ucházejí také dvě liberální strany, Jabloko a Parnas. Běžným Rusům moc neladí, jednou jsou příliš intelektuálští, jindy prozápadní nebo málo vlastenečtí. Příběh podnikatele ve stavebnictví a kozáckého vůdce Vladimíra Melichova ale ukazuje, že ani na venkově nejsou bez šance.

Kozáci se nikdy nesmířili s komunistickým režimem a byli brutálně perzekvováni. V Jelanské i moskevském Podolsku proto Melichov založil muzea, kde velice zevrubně ukazuje historii kozáctva i se sovětskými represemi, obsáhle se věnuje i téměř zapovězenému tématu, kolaboraci Sovětů s nacisty. Dnes čelí dalšímu stíhání kvůli nábojnicím, které u něj policie našla při domovní prohlídce. Obvinění má za fingované a připisuje ho angažovanosti ve volbách za demokratickou stranu Parnas. Té dokázal přivést kozácké voliče, kteří jinak mají volby za režimní divadlo a nikdy by k nim nešli. Šéf Parnasu, někdejší premiér Michail Kasjanov, zase slíbil, že bude důsledně prosazovat kozácké zájmy, z nichž hlavní je uznání kozáků jako národa.

Bude se falšovat

Proti vládním praktikám před volbami protestují i komunisté. "Házejí nám klacky pod nohy, jak to jen jde," říká poslanec Jurij Sinělščikov, který v propagandistickém filmu ruské státní televize o srpnu 1968 popisuje, jak Češi podle útočili na tanky a budovali tajné sklady zbraní. V kampani pak komunisté bez skrupulí využili obrázky diktátora Josifa Stalina. Průzkumy jim dávají kolem deseti procent. Místo ve sněmovně mají víceméně jisté i nacionalisté Vladimira Žirinovského a spíše loutková parlamentní opozice, strana Spravedlivé Rusko.

Napětí je veliké, i když v neděli 18. září půjde "jen" o 450 křesel v dolní komoře parlamentu. Ta sice schvaluje zákony i rozpočet a dává důvěru vládě i premiérovi, faktickou exekutivní moc včetně formování kabinetu ale má v rukou prezident. Volit ho lidé budou v roce 2018 - a pokud by se objevil Putinův důstojný soupeř a našel odvahu kandidovat, mohlo by to být ještě zajímavé.

* Prezident Vladimir Putin odvolává a nahrazuje lidi ve svém okolí, co je cílem této výměny kádrů?

* Kdo by mohl na jeho postu nahradit premiéra Medveděva?

* Nakolik svobodně mohou opoziční strany vést předvolební kampaň a s čím se potýkají?

* Bude vůbec možné označit ruské volby a jejich kampaň jako svobodné?

ODPOVĚDI NA TYTO OTÁZKY A CELÝ TEXT ČLÁNKU SI PŘEČTĚTE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 12. ZÁŘÍ 2016.