Obávané Kresty
Rusko bude mít největší vězení na světě. A velmi moderní

Pokud jde o věznice, novináři, a nejen oni, je s oblibou dělí do různých skupin a sestavují jejich žebříčky. Třeba největší, nejmodernější, nejhorší, nejkrutější a podobně. Pokud jde o první kategorii, mělo by v ní už brzy triumfovat Rusko. Příští rok by se u Petrohradu mělo otevřít vězení, které má pracovní název Kresty-2.

Má jít o největší vazební věznici na světě. Současně velmi moderní. Její kapacita bude čtyři tisíce vězňů, což je podle některých největší na světě, dle jiných největší "jen" v Evropě.

Mnoho žalářů na světě je totiž přeplněných a v jejich celách se tísní mnohem více káranců, než je jejich původní, oficiální kapacita.

A není to jen záležitost třetího světa. Nálepkou největšího vězení na světě, přesněji zoufale přecpaného, se pyšní třeba California State Prison, Corcoran (COR) v Kalifornii nedaleko Los Angeles.

Ale zpět na širou Rus. Pokud je některému čtenáři název Kresty povědomý, není divu. Bývalo to už za carských a pak sovětských dob poměrně obávané nápravné zařízení v Petrohradě.
Jeho nástupce, Kresty-2, vyrůstá ale až zhruba třicet kilometrů jihovýchodně od Petrohradu ve městě Kolpino.

Podle čerstvých informací by se do něj první vězni měli začít stěhovat v roce 2016. Původně se mluvilo o příštím roce.

Souběžně s trestnicí vyrůstá i miniaturní město s kompletní infrastrukturou. Vedle obytných budov pro pracovníky nového zařízení se staví i jedna nemocnice a jeden hotel. V něm se budou moci ubytovat návštěvníci vězňů. U Kresty-2 vyrostou též sportoviště, dílny a náboženská místa.

Novostavba vězení nahradí neslavně proslulou trestnici Kresty v centru Petrohradu na Arzenálním nábřeží. Potřebné stěhování ze starého do nového má být kompletně dokončeno do roku 2018, kdy se v Rusku koná fotbalové mistrovství světa, sdělil vedoucí ruské Federální správy výkonu soudních rozhodnutí (FSIN).

Podobně jako původní zařízení, i nová věznice má křížový půdorys, což přináší výhody při střežení vězňů. Všechny budovy jsou propojeny speciálními výtahy, takže se lze pohybovat všemi prostorami Kresty-2, aniž by bylo nutné vyjít ven.

Systém ostrahy je plně elektronický, čímž se stávají zbytnými strážní věže. Cely jsou světlejší a prostornější, tři vězni mají k dispozici třicet metrů čtverečních.

Co se stane se starým komplexem, ještě není rozhodnuto. V minulosti se objevovaly nejrůznější návrhy, dnešní vedení petrohradské radnice by káznici chtělo proměnit na kreativní centrum, v němž by byly mimo jiné dílny a výstavy.

"Byl by to důležitý přínos k fyzickému a morálnímu ozdravení této části Petrohradu, míní také Irina Babjuková, předsedkyně městského výboru pro investice a strategické projekty.

Vlastníkem Kresty je už zmíněná Federální správa výkonu soudních rozhodnutí, jejíž vedení uvádí, že o využití Kresty se ještě stále diskutuje. Komplex budov je architektonickou památkou zapsanou u výboru památkové péče. Modernizaci budovy jsou tak stanoveny úzké mantinely.

Káznici Kresty postavili sami vězni roku 1892. Architekt Antonio Tomiško ji vyprojektoval v pseudogotickém stylu a při stavbě byly až na výjimky použity červené cihly. Už tehdy Kresty carskému Rusku přinesly prvenství, pokud jde o velikost - nikde v Evropě neměli větší vězení.

A bylo označováno i jako nejmodernější, protože disponovalo elektrickým osvětlením, což tehdy nebyla žádná samozřejmost, a dále mělo dálkové topení horkou vodu a větrací systém. To ale neznamenalo, že by se tam trestanci měli jako v bavlnce.

Do roku 1917 seděli za tamními mřížemi vedle kriminálníků i revolucionáři a političtí aktivisté. Od liberálů po bolševiky. Od třicátých let minulého století se cely plnily oběťmi Stalinových represí.

V jedné jediné cele, která byla koncipována jako samotka a měla pouhé tři metry čtvereční, bylo napěchováno až sedmnáct lidí.

Z věznice Kresty se během její historie pokusila uprchnout dlouhá řada trestanců, někdy šlo o dosti kuriózní pokusy. Některým uprchlíkům pomáhaly stráže, někdo se pokusil zfalšovat průkazku milicionáře na novinovém papíře, jiný si vyrobil pistoli z chleba.

Krátce po rozpadu SSSR se jeden mukl snažil uprchnout za pomoci dozorkyně, která se do něj zamilovala a propašovala mu do cely pistoli. Akce nevyšla a dozorkyně sama skončila za mřížemi - na sedm let. Její vězeňská romance byla roku 1993 zfilmována.

V témže roce se konečně poprvé podařilo někomu uprchnout. Šlo o akrobata Alexandra Pokrovského, který skočil ze třetího patra, překonal ostnatý drát na zdech a zmizel na svobodě.

K neznámějšímu pokusu o útěk došlo ale roku 1992, tehdy dokonce vzplála vězeňská vzpoura.

Vedl ji na smrt odsouzený vrah Jurij Perepjolkin, k němuž se přidalo dalších sedm mužů. Byli rovněž odsouzeni k trestu smrti nebo k mnohaletému vězení. Neměli tudíž moc co ztratit.

Chtěli utéci přes střechy a jako rukojmí si vzali několik dozorců, mezi nimi jednu ženu.

Celá událost připomínala akční film, před branami káznice se shromáždilo mnoho lidu včetně novinářů. Další sledovali pokus o útěk v živém vysílání z médií. Kriminálníci požadovali peníze a letadlo k cestě do zahraničí. Pak ale přišel pokyn z Moskvy, aby speciální jednotka na vězení zaútočila. Skončilo to smrtí tří vězňů a jednoho rukojmí.