Téma TÝDNE
Rusko chřestí zbraněmi. Má se jich svět bát?

Jako každý rok touto dobou ruská armáda na Rudém náměstí ukazovala svaly. Na jakých zbraních Rusko pracuje a má se jich svět bát? 

Na první pohled se toho od časů studené války mnoho nezměnilo - generálové na tribunách mají stále stejné čepice se širokou střechou, přehlídky vypadají trochu jako křečovité divadlo s dobrovolně povinnou účastí a armáda působí impozantně hlavně díky mase pochodujících vojáků. Ruská armáda však disponuje moderními zbraněmi. Některé z nich stojí za pozornost.

Balistické střely Iskander

Platí to například pro balistické střely Iskander-M - podle Roberta Farleyho z odborného serveru National Interest jsou natolik kvalitní, že by jim nemusela odolat ani vylepšená protiraketová obrana NATO. Mají dolet 400 kilometrů, lze je vybavit bojovými hlavicemi různých typů o hmotnosti až 700 kilogramů a cíl zasáhnou s přesností na pět metrů. Jde tedy o velmi účinnou zbraň pro ničení letišť, logistických uzlů a další důležité infrastruktury. Navíc lze střely za letu přesměrovat a použít je tak i na pohyblivé cíle, například na letadlové lodě. "Kdyby je Rusové rozmístili například kolem Kaliningradu, mohou jimi zasáhnout řadu vojenských i politických cílů přímo na území NATO," píše Farley.

Fotogalerie:

OBRAZEM: Slavnostní přehlídka na Rudém náměstí

Bojové letouny Flanker

Bojové letouny řady Su, na Západě přezdívané Flanker, vyvíjí ruské letectvo už od osmdesátých let. Současnou generaci označují výrobci číslovkou 4,5 nebo 4++ a dávají tím najevo, že se tato letadla mohou směle postavit tomu nejmodernějšímu ze západní výzbroje, dokonce i "neviditelným" strojům s technologií Stealth. V současnosti existuje více verzí - Su-30 je univerzální bitevník, Su-33 slouží ke startům z letadlových lodí, Su-34 kombinuje vlastnosti stíhačky a bombardéru. Největší hrozbou je nicméně Su-35, přezdívaný Superflanker - má vynikající bojové vlastnosti a dlouhý dolet, je vybaven nejmodernějšími zbraňovými i zaměřovacími systémy - jenže ruské letectvo jich kvůli nedostatku financí má tak málo, že to stačí právě tak na demonstrativní průlet nad Rudým náměstím.

Ponorky nové generace

Za studené války patřily ruské ponorky s jadernými raketami na palubě k největším hrozbám pro svobodný svět - a to se v zásadě nezměnilo ani dnes, byť zkáza ponorky Kursk (2000) znamenala jednu z nejhorších vojenských katastrof v dějinách země po rozpadu SSSR. Už dosluhující generace Akula z 90. let, z níž v současnosti funguje devět strojů, budila strach - na ruské poměry jsou tyto ponorky téměř nevystopovatelné, do výbavy patří nejmodernější torpéda a díky dalekému dostřelu mohou likvidovat cíle na moři i na souši. A v současné době má třída Akula hned dvě nástupnické řady. První se jmenuje Borej, patří do ní obří ponorky s balistickými mezikontinentálními střelami Bulava, každá z ponorek je dále vybavena šesti torpédomety. Druhá řada má název Lada a vyznačuje se mimořádně tichým chodem, takže kromě ničení jiných ponorek a cílů na hladině může sloužit například k nepozorovaným výsadkům speciálních jednotek.

CELÝ ČLÁNEK SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 16. KVĚTNA 2016.