V pokračující propagandistické kanonádě, jež způsobila, že soudný člověk hledí s velkou nedůvěrou snad na každou zprávu, kterou přinášejí média o krizi kolem Ukrajiny, lhostejno zda ruská, ukrajinská, nebo západní, si z minulého týdne zaslouží několik poznámek nejméně dvě události. První je konvoj s ruskou pomocí, jímž Moskva slušně zabodovala, dále pak kyjevská bajka o jiném ruském konvoji, menším, který údajně rozstřílela ukrajinská armáda.
Informace části evropských médií o vyslání humanitárního konvoje z Moskevské oblasti směr východní Ukrajina provázely nejen až udivující absence nadhledu a objektivity, ale i prosté lidskosti. Ať už byl prvotní záměr Kremlu vyslat 286 (postupně jich ubylo) zčásti vojenských, nabílo přestříkaných kamionů jakýkoli, šlo koneckonců o pomoc lidem trpícím tak, jak si to v našich pelíšcích uprostřed Evropy jen stěží umíme představit.
Přesto i jinak obvykle zdrženlivé sdělovací prostředky nenechaly na akci nit suchou a jejich titulky se hemžily výroky jako: trojský kůň, Putinova truckerská šou, podezřelý náklad, cynismus Moskvy a tak podobně.
Na málokterou humanitární akci se média v minulosti vrhala s takovou záští, pokud to má vůbec obdoby.
Vše šlo tak daleko, že z úst některých západních politiků se začalo ozývat, že za tuto pomoc by měly být na Putina a jeho druhy uvaleny další sankce. Mimochodem, slyšel někdo z čtenářů TÝDNE o humanitárním konvoji, který byl větší než zmiňovaný?
Tedy, pomineme-li takovou gigantickou akci, jakou byl letecký most na záchranu Západního Berlína v čase sovětské blokády v letech 1948 a 1949... Na jejím sklonku dopravovala letadla do svobodné části Berlína téměř 13 tisíc tun pomoci denně.
Jistě, takový ruský konvoj se může stát součástí scénáře provokace, kvůli níž by mohlo dojít k další eskalaci války v Doněcku a Luhansku.
Dalším významným aspektem ruského podniku byla téměř jistě snaha narušit nějakým způsobem bojové operace ukrajinské armády a dalších ozbrojenců, kteří stahují kolem separatistů v Luhansku a Doněcku stále užší smyčku. Střílet na humanitáře se přece nesluší.
Avšak podezírat Rusy mimo jiné z toho, že v náklaďácích je něco jiného než potraviny, léky nebo generátory, a současně bezmyšlenkovitě reprodukovat výkřiky, jež se ozývaly z úst velmi nervózních, namíchnutých a zaskočených vládců Kyjeva, hraničí v médiích samotných s pohrdáním inteligencí čtenářů, diváků...
Od samého počátku muselo být přece každému myslícímu člověku jasné, že Ivan by se tak hloupě na švestkách nachytat nenechal a že v autech bude jen a jen humanitární pomoc.
Vždyť separatisté jsou z Ruska zásobování živou silou a vším možným, co je k válčení potřeba, už od začátku konfliktu. Děje se tak setrvale, nejrůznějšími způsoby a jen naprostý idiot by přišel na nápad ukrýt zbraně i v konvoji, k němuž upírá zraky celý svět.
A o to, aby k němu přitáhli co největší pozornost, šlo zřejmě vládcům v Kremlu v první řadě. Vždyť menší humanitární konvoje směřují z Ruska na východní Ukrajinu co chvíli, jen se o nich na Západě prakticky nepíše. Angažují se v tom dobrovolníci, z nichž řada za dobrou věc zaplatila životem.
Za největší ruský úspěch s dlouhým bílým hadem kamazů lze však považovat fakt, že svět začal vnímat intenzivněji než kdy předtím tragédii civilistů v oblasti bojů. Hlavně americká média začala náhle registrovat stovky žen a dětí, jež trhají na kusy ukrajinské granáty a rakety. Rozbombardované, cíleně ničené obytné domy či školy. Desítky tisíc uprchlíků, kteří se zřejmě už nikdy nebudou moci vrátit do svých domovů.
Během pouhopouhých dvou tří dnů se z dosavadních čísel ve statistikách, z třísek při kácení lesa v boji Kyjeva s "teroristy", staly lidské bytosti. To je zatím největší úspěch Moskvy s humanitárním konvojem, který vyvolal tolik povyku a hysterie. Část světové veřejnosti začala vnímat i jiné rozměry východoukrajinské reality.
A reakce Kyjeva a jeho spojenců? Okamžité oznámení, že Ukrajina vypraví do Luhanska vlastní humanitární truckonvoj, na který se Brusel obratem uvolil poskytnout 2,5 milionu eur (zhruba 70 milionů korun). A Bílý dům apeloval na Kyjevské, aby brali při vojenských operacích větší ohledy na civilní obyvatelstvo.
"Zdůraznili jsme, že je důležité zachovávat zdrženlivost, aby byly civilní ztráty místního obyvatelstva pokud možno co nejnižší," řekla Marie Harfová, mluvčí ministerstva zahraničí Spojených států. Aleluja...
Minulý pátek musela mnoho lidí vystrašit zpráva, jejíž obsah měl potenciál k vyhlášení války (casus belli). Většina médií včetně českých informovala o tom, že Ukrajinci, hovořilo se o kanonýrech, zničili část ruského vojenského konvoje, který pronikl na území Ukrajiny.
Říkali to v Kyjevě, o konvoji mluvilo NATO a také Američané se přidali s kritikou ruské vojenské intervence. Burzy ve světě se zachvěly. Přitom šlo "jen" o další příklad hysterie, která ze scény vytlačuje zdravý úsudek, věcnou analýzu. Ale co chtít od médií, která dnes stále častěji fungují na principu stáda ovcí. Zabečí-li jedna, rozbečí se hned i ostatní. Aniž se namáhají otočit hlavou a podívat se, zda vlk či medvěd (ten se teď hodí lépe) jsou skutečně už jen kousek od ohrady.
V rámci počátečního pobekávání se dokonce vynořila zpráva, že byl napaden onen proslulý bílý konvoj. Ale to přece jen zbaštil málokdo, protože ten ještě vyčkával na louce notný kus od hranice.
Část sdělovacích prostředků se proto opravila a upřesnila, že jde o dva tucty vojenských vozidel, které za svítání spatřili přejíždět rusko-ukrajinskou hranici reportéři britských listů Guardian a Daily Telegraph.
Pokud se na tento zpravodajsky rušný den podíváme s odstupem, můžeme považovat za důvěryhodnou informaci britských žurnalistů, kteří sledovali vjezd rusky vypadající vojenské techniky na Ukrajinu. Ale to byla nejspíše jediná reálná "novinka".
Lze předpokládat, že šlo o jednu z mnoha vojenských a civilních kolon, které z Ruska do Luhanska a Doněcka vyrážejí. Děje se to tak běžně, že její organizátoři si ani pořádně neuvědomili, že by měli být "opatrnější", když se kolem nedalekého bílého humanitárního konvoje motají zahraniční novináři.
V kolonách na Ukrajinu, ať vypadají na první pohled jakkoli rusky a vojensky, nemusejí být vůbec ruští vojáci. Nejspíše je obstarávají sami separatisté a už zmínění dobrovolníci.
A zprávy o rozstřílení kolony? O jejich pravdivosti lze vážně pochybovat.
Jako první vysoký činitel promluvil o zničení ruských vozidel až v podvečer ukrajinský prezident Petro Porošenko. Ukrajinská agentura UNIAN vydala příslušnou zprávu krátce před šestou. Předtím, krátce po poledni, potvrdil protiteroristický štáb, ale až na dotaz, že nějaká cizí vozidla na ukrajinské území vjela.
Důkazy o úspěšném útoku, třeba fotografie, však Kyjev nepředložil. Nepomohli ani Američané se svými satelity a jinými špionážními prostředky. Po koloně jako by se slehla zem. A mezitím se vypařila též z ukrajinských informačních serverů.
Zbývá tedy dojem, že Kyjev si svůj hrdinský kousek prostě vymyslel. Snad mu připadalo trapné, že svět píše o tom, jak na ukrajinské území vjeli (asi) Rusové, zatímco ukrajinské vojsko to jen bezmocně sledovalo. To neladí s úspěchy, jimiž se Kyjev v boji se separatisty pyšní.
Možná ukrajinští vládci nedomysleli, jaký může mít zpráva o rozstřílení Rusů na ukrajinském území ve světě ohlas. Jak to s konvojem nekonvojem opravdu bylo, se zřejmě už nedozvíme. Jako je tomu ostatně často, když o ukrajinském konfliktu informují Kyjev a Moskva.
Doufejme, že bude alespoň jedna velká výjimka. Tragédie malajsijského dopravního letadla. Nejistota ohledně pachatelů vraždy 298 lidí na palubě Boeingu 777 letos 17. července je až nesnesitelná.
