Bývalý gruzínský prezident Michail Saakašvili si našel nový cíl - Ukrajinu. Založil stranu, chce vyvolat předčasné volby a vyměnit všechny podle jeho názoru zkorumpované politiky.
Pojem neřízená střela vystihuje Michaila Saakašviliho, který byl prezidentem Gruzie v letech 2004-2007 a 2008-2013, docela přesně. Když zastával post gubernátora v ukrajinské Oděse (2015-2016), nebylo možné předpovědět, kdy se objeví v úřadě a kdy zase zmizí. Porady či tiskovky se konaly nahodile. Místo toho osobně objížděl vojenské posty na východě Ukrajiny a kontroloval, jestli se neztratila záchodová prkýnka, která vojákům spolu s místními podnikateli pořídili. Na místě vyhodil kohokoli, pokud zjistil, že krade nebo se ulejvá. Jeho drsný způsob vyjadřování neměl ani na ukrajinské scéně obdoby. "Bohužel jsem musel nazvat premiéra zlodějem, a ještě více lituji, že je to pravda," řekl třeba na adresu někdejšího předsedy vlády Arsenije Jaceňuka.
Mnozí, kdo Saakašviliho znají, věří, že tento chlapík je přes všechny své roupy poctivý a neúplatný. A jako jediný na světě dokázal reformovat zkorumpovaný, sovětským socialismem prolezlý systém, jaký byl v tehdejší Gruzii, na celkem moderní státní správu, v mnohém srovnatelnou s tou v Česku.
Gruzie za bodem obratu
Městečko Tsnori na východě Gruzie stále tvoří ošuntělé baráky a ilustruje, jak se tato převážně na zemědělství závislá země stále těžko vyhrabává z bídy. Když se ale člověk chvilku rozhlíží, vidí pokroky. Například kavárnu na náměstí, postavenou z peněz mezinárodní pomoci. Nebo dobré asfaltové silnice spojující okolní vesnice i malebné turistické letovisko Signagi kompletně přestavěné právě za Saakašviliho vlády.
Saakašvili své reformy dokončil zhruba na šedesát až osmdesát procent, protože ve volbách v roce 2012 zvítězila proruská a populistická strana Gruzínský sen miliardáře Bidziny Ivanišviliho. Někdejší prezident pak odjel ze země, nejdříve do USA, potom na Ukrajinu. V Gruzii ho prokuratura začala trestně stíhat kvůli rozehnání opozičních demonstrací a údajné zpronevěře peněz z rozpočtu. Saakašvili se dokonce vzdal gruzínského občanství ve prospěch ukrajinského. Jím založená Sjednocená národní strana však stále zůstává druhou nejsilnější silou v Gruzii a letos ve volbách získala 27 procent hlasů. Jenže Gruzínský sen se 49 procenty opět zvítězil.
Ukrajinské reformy
Na Ukrajinu Saakašvili definitivně odešel na podzim 2014. Výhodu měl v tom, že se ze studií znal s prezidentem Petrem Porošenkem a ten mu nabídl místo gubernátora Oděské oblasti. Jsou tu stále silné separatistické tendence a je rovněž proslulá jako rejdiště různých politických i mafiánských klanů. Od Saakašviliho se čekalo, že tu udělá pořádek. Narazil však na mimořádný odpor místních struktur a klanů, které, jak se nakonec ukázalo, prý měly podporu samotného Porošenka. "Když jsme začali stíhat konkrétní lidi a zavádět pořádek, z Kyjeva nás najednou sabotovali," řekl Saakašvili pro BBC.
Začátkem listopadu rezignoval a krátce poté oznámil založení nové strany. Jmenuje se Ruch nových sil a jejím cílem je kompletní výměna politických elit. "Ty současné se zakonzervovaly po majdanu, využívají smyšlená trestní stíhání oponentů, kontrolu médií, kontrolu peněžních toků," řekl Saakašvili časopisu Korrespondent.
V mezinárodní politice pak podle něj musí Kyjev přestat vzhlížet k Evropě: "Její političtí lídři se pokusí uzavřít velmi špinavé dohody s Putinem. Jedinou naší možností je neposlouchat Berlín a Paříž a vytvořit regionální společenství," píše Saakašvili. Jeho vizí je široká koalice států, které spojuje strach z Moskvy. Na západě jsou to pobaltské země, Moldávie a Polsko, na jihu Turecko, na východě Ázerbájdžán i Gruzie.
* Jaký vztah panuje mezi Saakašvilim a zvoleným americkým prezidentem Donaldem Trumpem?
* Proč německá kancléřka Angela Merkelová neměla ráda Gruzii a její předchůdce Gerhard Schröder donášel Vladimiru Putinovi? Po kom zdědil ruský lídr v Kremlu kancelář? A jaký je ve skutečnosti turecký prezident Erdogan?
* Co dalšího o světových lídrech píše Saakašvili v knize svých pamětí?
* Je na Ukrajině možný státní převrat?
Odpovědi na tyto otázky a celý text článku najdete v nejnovějším čísle časopisu Týden, které vychází v pondělí 28. listopadu 2016.
