Rusko
Stoleté záhady bolševické revoluce: přepečlivě střeženo

Tajnosti boje o moc představovaly to hlavní v bolševismu a i patří k nejpečlivěji střeženým tajemstvím ruských archivů. V Rusku si ještě všichni pamatují hesla bolševické revoluce: Továrny dělníkům, půdu rolníkům, mír národům a moc sovětům. Ale bylo ještě jedno - zveřejnit všechny tajné dohody carské vlády. Ví se o tom jen tolik, že všechny pokusy skončily neslavně.

První podnikl námořník Nikolaj Markin, který dostal na starost vydat sborník tajných dokumentů z archivu bývalého ministerstva zahraničí. Projekt skončil, když Sověti v únoru 1918 uzavřeli separátní mír s Němci a zveřejnění tajností ztratilo naléhavost.

Další epizoda se vlekla roky, než ji přerušilo zatčení a smrt akademika Nikolaje Lukina. Sovětský vůdce Josif Stalin zrovna chystal separátní mír s Hitlerem, a tak nikdo nestál o to, aby zkoumal tajnou diplomacii. Je příznačné, že se zvláště nedařilo bádání o zahraničněpolitických a mezinárodních aspektech ruské revoluce. Na přehled základních dokumentů o únorové a říjnové revoluci a o jejich předehře - první světové válce - se stále čeká.

"Zapomíná se na základní prvek bolševismu, který jej odlišuje od menševismu - na roli boje o moc a vůbec na roli moci," psal lidový komisař (ministr) zahraničí Georgij Čičerin lidovému komisaři osvěty Anatoliji Lunačarskému v březnu 1929.

Tajemství boje o moc a boje o křesla byly v bolševismu tím hlavním, ale dodnes zůstávají nejpečlivěji střeženým tajemstvím ruských archivů. Recept na svržení režimu se bedlivě hlídá. Proto se nedají čekat otevřené archivy ani hromadné odtajnění dosud neznámých dokumentů. Dodnes se tají i skutečné životní příběhy vůdců revoluce, napsal na svém webu ruský časopis Ogoňok.

Zdá se, že po 75 let se vše točilo kolem Lenina a bolševiků jako hlavních motorů pokroku. Cožpak tu mohlo ještě něco zůstat tajné?

Ano, zůstalo. Utajení některých leninských dokumentů ve státním archivu vypovídá spíše o obavách nedotknout se nynějších bolístek, než někdejších problémů. Zeměpis utajení se šokujícím způsobem shoduje s problematickými oblasti dneška: Pobaltí, Ukrajina, a tak dále.

Kupříkladu zcela utajeny jsou Leninovy dopisy velvyslanci v Estonsku Maximu Litvinovovi či telegramy diplomatickým zástupcům na Ukrajině. Před historiky skrývají klíčové okamžiky raného bolševismu, jako bylo uzavření míru s Německem. Nedávno byl znovu utajen spis s dopisy a poznámkami vyslance bolševického Ruska v Německu, adresované Leninovi. Je to 185 stránek napsaných od 9. května do 31. října 1918.

Pod zámkem

Zcela utajeny zůstávají informace o zlatém fondu z let 1920 až 1922. Už bolševik Švedčikov si Leninovi stěžoval na práci "supertajného orgánu", ve kterém se o utrácení carského zlata - zatímco země hladověla - rozhodovalo pouhým hlasováním. O čem se hlasovalo, není známo dodnes.

V archivu komunistického politbyra zůstávají utajeny dokumenty o zabavených pokladech carské říše, klášterů a chrámů a o vývozu drahocenností do ciziny. Pod sedmi zámky spočívá případ zpronevěr bývalého guvernéra státní banky.

Finanční tajnosti revoluce a sovětského režimu patří k největším záhadám. Dodnes se neví, kolik ruského a carského zlata bylo v západních bankách, když revoluce propukla, a jaký byl jeho osud. To, co se ví, jsou jen drobty.

Leninova manželka Naděžda Krupská zemřela před 78 lety a všechny lhůty pro utajení dávno vypršely. Její osobní spis ale ve státním archivu neposkytují. Jsou i další příklady, třeba Felix Dzeržinskij, který zemřel před 91 lety. Proč se bojí zveřejnit spis zakladatele tajné policie? Anebo (maršál) Michail Frunze, který zemřel na operačním stole před 92 lety. Prý ho podřezali. Ale proč se stále tají okolnosti Frunzeho smrti? To jsou tak šokující? ptá se Ogoňok.

Uznávaná historička carských tajných služeb Zinaida Pergudovová píše ve své knize, že se začíná diskutovat o tom, zda agenty carské ochranky byli (bolševici) Sverdlov, Kalinin, Stalin, Frunze. Pokud úřady tak úporně osobní spisy tají, pak odmítání je výmluvnou odpovědí.

Do nebe volající je i naprosté utajení Čičerinova osobního spisu. Střeží tajemství sexuálního života zakladatele sovětské zahraniční politiky, přestože se dávno ví, že Čičerin byl homosexuál?

Vztah režimu k dějinám a k dějinám ruské revoluce zvláště tkví i v tom, že minulost se ustavičně přepisuje. Těžko nesouhlasit s větou, že kdo kontroluje minulost, kontroluje i budoucnost. A tak hlavním tajemstvím revoluce zůstává sama revoluce.