Mnoho pozorovatelů s vervou spílá ruské vládě za její chování na Krymu. Američtí, ale i evropští politici a novináři kritizují řinčení zbraněmi Moskvou. USA žádají vyloučení Ruska ze skupiny G8 a neúčast na summitu "gé osmičky" v ruském Soči. Při vším rozhořčení však zůstává jedna otázka otevřená. Kdo vlastně rozpoutal tento konflikt?
A která opatření a kroky vedly k tomu, že došlo k takové těžké zkoušce ve vztazích mezi Moskvou a Kyjevem? ptá se na své komentářové stránce švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung (NZZ).
List Berliner Tageszeitung, domácí postila německé alternativní levice, kritizoval Rusko jako "profašistický bezprávní stát" a ostře kárá "měkkoušskou diplomacii Berlína" vůči Moskvě. Zbigniew Brzezinski, koncem sedmdesátých letech 20. století bezpečnostní poradce prezidenta Jimmyho Cartera, vyzývá uvést do pohotovosti jednotky NATO...
Ve veřejných debatách v západní Evropě lze získat dojem, jako kdyby ve vyostření situace na Ukrajině hrály nejdůležitější roli vnitřní procesy rozpadu této země. Avšak málo se diskutuje o neblahém přínosu EU k eskalaci situace. Semeno dnešní krize zasela svou sousedskou politikou Evropská unie.
Kyjevu nabídli asociační dohodu, avšak tento návrh byl danajským darem. Jejím hlavním prvkem byla dohoda o volném trhu mezi EU a Ukrajinou. Pro Brusel je takový postup standardní zahraničně-hospodářskou politikou.
V současnosti se EU účastní 36 zón volného obchodu. Dalším velkým projektem je pro EU vyjednávání Transatlantické zóny volného obchodu (TTIP). Co bylo problematické na návrhu dohody s Kyjevem?
Rusko už nějakou dobu pracuje na projektu Eurasijské unie. Pro Vladimíra Putina a mnoho jeho krajanů nebyl zánik Sovětského svazu žádnou šťastnou událostí, nýbrž to značilo konec jedné supermocnosti. Šéf Kremlu jednou označil zhroucení SSSR za největší geopolitickou katastrofu 20. století.
Jedním z cílů Eurasijské unie je obnovení alespoň části někdejšího významu dané skupiny států v mezinárodní politice. Tento úmysl lze kritizovat a varovat před restaurací SSSR. Ale právě státy osmadvacítky vědí, že k posílení významu té které skupiny v mezinárodní politice je spolupráce států rozšířeným konceptem.
Zastánci evropské integrace zdůrazňují, pokračuje NZZ, že země EU prý budou mít mezinárodní váhu jen společně. Podobný přístup má Putin v Eurasijské unii. Prvním krokem na této cestě je celní unie Ruska, Běloruska a Kazachstánu. Ukrajina byla vyzvána, aby se na ní podílela.
Takto započatá cesta se rovná cestě integrace EU. Také Unie začala svůj integrační proces vytvoření celní unie, jež byla dokončena roku 1968.
Pozorovatelé často věří, že zóna volného obchodu je ve vztahu k celní unii dalším stupněm formy obchodně-politické spolupráce. Opak je pravdou. Celní unie znamená, že zúčastněné státy praktikují společnou obchodní politiku. Země proto může vstoupit do libovolného počtu zón volného obchodu, ale pouze do jedné celní unie.
Prvním příkladem byl Pruskem vedený Německý celní spolek, který byl založen roku 1834 a jenž vedl v roce 1871 ke vzniku Německé říše (Deutsches Reich). Stejným modelem se řídil i projekt evropské integrace. Státy, které se podílejí na celní unii, se zříkají samostatné obchodní politiky, což znamená, že se zřeknou též významné části suverenity.
Z toho důvodu od roku 1968 neexistuje žádná samostatná německá nebo francouzská obchodní politika, ale o obchodní politice rozhoduje jen Brusel - po konzultacích se členskými zeměmi. Nejinak by tomu bylo v případě Ukrajiny. Kdyby země přistoupila k rusko-bělorusko-kazašské celní unii, nemohla by už uzavřít žádnou dohodu o volném obchodě. Ani s EU.
Možnou byla popřípadě dohoda mezi EU a celní unií za účasti Ruska. Chytrá strategie EU vůči Rusku by mohla usilovat o vytvoření zóny volného obchodu mezi Eurasijskou unií a EU. Na tomto pozadí je nepřípadné, když si předseda Evropské rady van Rompuy a šéf Evropské komise Barroso jako neviňátka myjí nad věcí ruce.
V prohlášení z 23. listopadu 2013 oba špičkoví evropští politici tvrdí, že EU by Ukrajinu nenutila se rozhodnout. Dle nich se Kyjev může sám svobodně rozhodnout o formě svých vazeb na EU. Svatouškovský postoj - Ukrajina musela volit mezi zónou volného obchodu s Bruselem a celní unii s Moskvou.
Někdejší německý kancléř Gerhard Schröder označuje nabídku Bruselu jako chybu stojící na počátku krize. Nabídka Bruselských nutila Kyjev, aby volil mezi Západem a Východem - mezi dohodou s Bruselem, nebo účasti na Eurasijské unii.
Evropská unie, která dostala roku 2012 za šest desetiletí politiky usmiřování Nobelovu cenu, jednala na východě Evropy buď extrémně naivně a bez strategie hledící daleko do budoucna, či vědomě rozdmýchávala konflikt.
Při hledání reakcí na ruskou politiku bychom měli mít na paměti osudový přínos Bruselu k eskalaci situace kolem Ukrajiny.
