Top manažeři ruských státních podniků už nemusejí zveřejňovat své platy. To by mohlo odrazovat zahraniční investory, varují ruští experti. Zkušenosti jasně ukazují, že transparentnost se vyplácí.
Vedoucí velkých ruských podniků se státní účastí se už nemusejí obávat, že by se veřejnost dozvěděla, jaké mají příjmy.
Příslušnou direktivu vydal premiér Dmitrij Medveděv, informuje ruský hospodářský list Kommersant. Rozhodnutí se týká horních pater státem kontrolovaných společností, k nimž patří i ropný gigant Rosněft a státní železniční dráhy RŽD.
Manažeři těchto podniků budou napříště povinni sdělit své příjmy jen vládě. Mlčet o výši svých příjmů budou moci rovněž jejich rodinní příslušníci.
Podle mínění domácích odborníků to zastraší investory. Rozšířená praxe ve světě ukazuje, že akcie společností se obchodují s ohledem na finanční multiplikátory na trhu tím výše, čím transparentněji pracují členové dozorčích rad a managementu.
To se promítá například do prodejní hodnoty při privatizaci.
Už nyní se to odráží v hodnotě akcií ruských státních společností ve srovnání s jejich konkurencí. To jen zvětšuje problémy, které se státními podniky už tak existují, míní Timur Nigmatullin, analytik investičního holdingu FINAM.
Jde také o průhlednost při rozhodovacích procesech na všech úrovních vedení, rozdělování zdrojů, přijímání iniciativ a o rozvojové programy.
Podle názoru řady ruských expertů se státní podniky v Rusku vyznačují nízkým stupněm formálnosti v provozních procesech. Mnoho zahraničních společností třeba uvádí, kolik prostředků věnují do ochrany životního prostředí nebo na dobročinné účely. Informují ale také o systému svého odměňování.
Odborníci jako Nigmatullin srovnávají strukturu ruských státních podniků s jihokorejskými čeboly, čímž se většinou označují velké rodinné konglomeráty. Na Korejském poloostrově existuje kolem tří desítek čebolů, mezi nimi Samsung, Hyundai Motor Group, LG Group nebo Hanjin.
Ty ovšem pracují většinou velmi úspěšně. Rusko se sice po roce 2000 začalo snažit tento model kopírovat, mimo jiné tím, že podniky dostávaly velkorysou podporu od vlády, jež jim zajistila privilegia a ochranu. Ale zatajování příjmů členy vedení společností je činí neefektivními, míní experti.
V roce 2013 Moskva vrcholným manažerům nařídila, že své příjmy musejí sdělit členům ministerského kabinetu. V prosinci 2014 následoval zákon, podle něhož musejí tyto informace sdělit také médiím.
Legislativy se však nedržely zdaleka všechny podniky, většina top manažerů ji kritizovala. Vladimir Jakunin, ředitel monopolní železniční společnosti RŽD, dokonce označil zákon za "protiprávní zásah do osobního života" a slíbil, že podá výpověď, pokud ho budou nutit jeho plat zveřejnit.
Někdejší ruský premiér a současný šéf představenstva Rosněftu Igor Sečin pohnal k soudu redakci ruského ekonomického magazínu Forbes, protože napsal, že roku 2013 činil jeho roční příjem 47 milionů eur (asi 1,27 miliardy korun).
Podle výroční zprávy činil ve zmíněném roce celkový příjem všech členů představenstva Rosněftu 46 milionů eur. Jakou část z toho si vydělal Sečin, není známo.
