Rada federace, horní komora ruského parlamentu, podle očekávání zvolila do svého čela bývalou petrohradskou gubernátorku Valentinu Matvijenkovou, byla jedinou kandidátkou do třetí nejvýznamnější ústavní funkce v zemi. Vzápětí po svém zvolení poděkovala Kremlu a obyvatelům Petrohradu za podporu. "Nejsem populistka, nejsem stoupenkyně radikálních řešení," zdůraznila a vybídla senátory k větší disciplíně.
Jakkoli cestu Matvijenkové (62) z Petrohradu do čela Rady federace provázely skandály a dosud neukončené soudní spory, novou předsedkyni, navrženou prezidentem Dmitrijem Medveděvem, podpořilo 140 senátorů, pouze jediný se v tajném hlasování zdržel. Ke zvolení přitom stačilo 84 hlasů.
Petrohradští odpůrci bývalé gubernátorky v předvečer hlasování vybídli senátory, aby volbu odložili. U místních soudů jsou totiž stížnosti na způsob, jakým Matvijenková v doplňovacích volbách v jedné ze čtvrtí Petrohradu 21. srpna získala poslanecký mandát, který je podmínkou pro získání senátorského křesla.
Matvijenková se totiž jako kandidátka zaregistrovala utajeně a na poslední chvíli, aby se vyhnula volebnímu klání s opozicí - nakonec si vybrala obvod, kde opozice nepostavila silné protikandidáty. Ta jí nejen vytkla "zbabělost", ale i neschopnost vykonávat důležité státní funkce. Matvijenková vadí i menší parlamentní straně Spravedlivé Rusko. Její vlivný představitel Sergej Mironov totiž horní parlamentní komoře dlouho předsedal, ale v květnu byl na popud Kremlu z funkce sesazen. Právě Matvijenková zaujala jeho místo.
Letáky Spravedlivého Ruska vybízející k bojkotu dnešního hlasování policie bez vysvětlení zabavila, podobně jako v červenci se na pulty nedostalo číslo časopisu Vlasť (Moc) - to vyšlo s fotkou Matvijenkové na obálce a s titulkem: "Čím si Matvijenková zasloužila vyhnanství do Rady federace?"
Sociální vicepremiérka
Oblíbenkyně premiéra Vladimira Putina se sice v liberálních médiích netěší nejlepší pověsti, ale i oponenti uznávají její kvality. Matvijenková byla svého času i poslední sovětskou a první ruskou velvyslankyní na Maltě. Jako diplomatka prý dokázala hladce proniknout do jakéhokoli kabinetu, po přeložení do Atén díky skvělé paměti plynně zvládla řečtinu.
Její diplomatickou kariéru ukončil až tehdejší šéf diplomacie Jevgenij Primakov, když ji po svém povýšení na premiéra odvolal, aby ji učinil místopředsedkyní vlády. I podle liberálního sociologa Jevgenije Gontmachera byla Matvijenková "nejlepším sociálním vicepremiérem za posledních 20 let", osobně se prý zasloužila o všechny příplatky penzistům po krachu státních financí.
Přesto vicepremiérčina popularita natolik upadla, že její první pokus o zvolení petrohradskou gubernátorkou zkrachoval, než s podporou tehdejšího prezidenta Vladimira Putina napodruhé uspěla - a zasloužila se o zbohatnutí města na Něvě i nalákáním velkých společností; za osm let éry Matvijenkové městský rozpočet vzrostl na čtyřnásobek, na letošních více než 400 miliard rublů (cca 228 miliard Kč).
Formálně sice senátorům náleží důležitá role v ruském politickém systému, fakticky však komora funguje jako pouhé kolečko v mašinerii schvalující nové zákony podle pokynů Kremlu. Právě senátorům náleží právo vyhlašovat válku, ale při posledním konfliktu - rusko-gruzínské válce v srpnu 2008 - byli naprosto opomenuti.
"Role Rady federace je čistě dekorativní," konstatoval politolog Boris Makarenko. Pokud by prý Matvijenková přestala poslouchat, hned by čelila trestům a diskreditaci, týkající se třeba okolností jejího zvolení či kontraktů jejího syna s petrohradskou městskou pokladnou.
"Gubernátorka, které zahraniční novináři přezdívají 'ruská Thatcherová', není zřejmě vidinou přestěhování do Moskvy nadšena," napsala v Lidových novinách bývalá ruská zpravodajka Petra Procházková. "Formálně sice povýší, reálnou moc ale ztratí." Spekuluje se také, že ji do Moskvy pomohl spíš prezident Dmitrij Medveděv, neboť je spojenkyní Putina. Pokud by došlo na volební souboj bývalého s nynějším prezidentem, Matvijenková by v čele Petrohradu přinesla Putinovi dost hlasů.
Za vedení nové předsedkyně se zákonodárci mohou těšit na vyšší výplaty. V příštím roce má totiž mzdový fond pro 160 řadových senátorů a jejich asistenty vzrůst o 84 milionů rublů, přičemž předsedkyně a pět místopředsedů mají pobírat po 16,1 milionu rublů ročně (přes devět milionů korun), o tři miliony více než dosud.
