Jeden hektar půdy zdarma. Tato vábnička má ruské občany nalákat na Dálný východ, kde by měli začít podnikat. Podobná akce na Sibiři u Bajkalu ale nevzbudila větší ohlas.
Osídlování oblastí na východ od Uralu je pro Moskvu letitý bolehlav. Ačkoli jde rozlohou o většinu plochy Ruské federace, žije tam pouze asi třináct milionů lidí (zhruba osm procent všeho obyvatelstva). Jak tam nalákat nové kolonisty?
Jurij Trutněv, zplnomocněný zástupce ruského prezidenta Vladimíra Putina na Dálném východě, teď navrhl, aby v této oblasti dostal hektar půdy zdarma každý Rus, který o to projeví zájem. Platí to pro místní i přespolní.
Podmínkou je, aby na půdě vybudovali její noví majitelé firmu. Trutněv má na mysli hlavně zemědělské, lesnické a lovecké podniky, ale vítá i jiné aktivity.
Pokud se dílo zdaří do pěti let, změní půda majitele.
Když ne, půda se vrátí státu. Nyní je státních pozemků na Dálném východě 614 milionů hektarů, 90 procent z nich leží ladem.
Trutněv doufá, že nová iniciativa zvýší počet obyvatel regionu a pomůže jeho hospodářskému rozvoji.
Řada expertů na to ale hledí skepticky. Namítají, že jde většinou o stále zmrzlou půdu, jež se nehodí ke komerčnímu zemědělství a která se i jinak jen velmi obtížně zužitkovává. Místní rolníci navíc dostali už v roce 2012 darem po deseti hektarech půdy.
Třeba v Chabarovské oblasti se obdělává pouhá desetina z 90 tisíc hektarů zemědělsky využitelné země.
Čínské nebezpečí?
Byť se Chabarovští na polích a zahradách činí, oblast je soběstačná jen v bramborech a vejcích. S masem a mlékem si vystačí z dvaceti procent. Zbytek se dováží ze sousední Číny a z dalších míst Ruska. Čína přitom pro odlehlé oblasti Ruska představuje řadu problémů, byť se může zdát, že Moskva a Peking zažívají už nějaký čas námluvy.
Demografická situace na Dálném východě je pro Rusko alarmující, představuje nebezpečí pro národní bezpečnost a brzdí sociálně-ekonomický vývoj země, varuje řada domácích politiků.
V širším pásu kolem společné hranice žije na jedné straně asi šest milionů Rusů a na straně druhé zhruba devadesát milionů Číňanů, jejichž ekonomika zažívá boom.
Rusové dnes připomínají spíše jejich chudé příbuzné, kdysi tomu bylo naopak. Číňané u Rusů čile podnikají a usídlují se tam. Hlavně čínské elity se dosud nesmířily se ztrátou tamních rozsáhlých oblastí ve prospěch Ruska v devatenáctém století.
Zda je to jen ruská paranoia, anebo skutečně existuje nějaký dlouhodobý čínský plán na získání "obsazených území" zpět, ukáže čas.
Drsná divočina neláká
Sedláci na Dálném východě se prý na možné nové příchozí těší a jsou připraveni se s nimi třeba podělit o techniku a osivo - výměnou za část úrody. Nedobrým znamením pro nové lákání kolonistů jsou ale nedávné snahy o osídlování některých částí Sibiře.
Stačí vzpomenout Putinovu nabídku půdy Novosibiřanům v rámci "Rozvojového programu 2025" v době, kdy byl premiérem (2008-2012). Putin rozdával pozemky i kolem Bajkalského jezera, zájem byl ale minimální.
Od zhroucení Sovětského svazu roku 1991 vzbuzuje rychlý úbytek obyvatel Sibiře v Moskvě vážné obavy. Po rozpadu sovětského kolosu odešlo z Dálného východu do evropské části Ruska 1,4 milionu lidí a z oblasti Bajkalu 600 tisíc lidí.
Experti upozorňují, že namísto půdy zdarma je třeba na Dálném východě hlavně budovat infrastrukturu a vzít si příklad z Číny a jejích svobodných ekonomických zón. Oblast má geografický potenciál i s ohledem na plány budoucího hospodářského využití Arktidy.
Zájem i z Británie
Optimismem srší, alespoň oficiálně, i ruský ministr pro rozvoj Dálného východu Alexandr Galuška. Listu Rossijskaja Gazeta prozradil, že se už dokonce přihlásila zájemkyně z Británie.
Jde o Rusku žijící na ostrovech, která si se svým britským manželem dělá zálusk na hektar darované půdy. Daleko na ruském východě by chtěli dělat byznys s rodinným podnikem, hlavně v turistice.
Putinova strategie vyvolává vzpomínky na předrevolučního ruského reformátorského premiéra Petra Stolypina, jehož vláda v letech 1906 až 1911 přišla rovněž s rozsáhlými plány na hospodářskou kolonizaci dálněvýchodních oblastí Sibiře. Stolypin, kterého někteří obdivují, jiní kritizují až nenávidí, je pro dnešního pána Kremlu vzorem.
Tento ruský politik se narodil v Drážďanech (Putin tam sloužil jako agent KGB za časů NDR) a skončil tak, jak by si současný ruský prezident sotva přál. Na služební cestě v Kyjevě ho v září 1911 dvěma střelami smrtelně zranil anarchista Dmitrij Bagrov. O několik dní později Stolypin skonal.
