Dalal je jednou ze stovek žen, které našly jako uprchlice nový domov v Německu. Patří ke kurdskému etniku zvanému jezídi, které se stalo obětí útoků příslušníku takzvaného Islámského státu. Jako mladou dívku ji ozbrojenci unesli a udělali si z ní otrokyni a sexuální hračku. Dalal měla to štěstí, že má šanci dostudovat práva v Německu a bojovat za práva žen v podobné situaci. S příběhem přišel server Independent.
Bylo jí teprve sedmnáct, když ozbrojenci napadli její vesnici v iráckém regionu Sinjar. Stalo se to 4. září 2014, kdy Islámský stát (IS) zahájil genocidu etnika jezídů v Iráku.
Dalal žila se svým otcem elektrikářem a čtyřmi sourozenci, studovala, aby se mohla jako právnička postavit za ženská práva. "V tu dobu jsem byla se svou životní situací spokojená, neměla jsem žádný větší problém a mohla jsem žít v míru," říká.
"Než IS dorazil do Hardanu, sousedka nás upozornila, že se k nám chystají brzo přijet. Podle ní nám ale nic nehrozilo," popisuje Dalal. Měli jen vyvěsit bílou vlajku a neukazovat žádné zbraně nebo uniformy. "Vůdce ozbrojenců se měl pouze setkat s naším starostou v místní kavárně a my měli dál žít svoje klidné životy," vypráví Dalal.
Rychle se ale začaly šířit zvěsti o skutečném záměru IS a Dalal s rodinou se začala připravovat na útěk. Nepovedlo se jim dostat pryč včas, džihádisté je obklopili. Muži včetně Dalalina šestnáctiletého bratra byli odděleni od žen a dětí a odvedeni pryč. Nenašly se žádné stopy, pouze hromadné hroby naznačující, že byli systematicky zmasakrováni.
Dalalin devítiletý bratr byl spolu s dalšími chlapci nucen stát se dětským vojákem, musel se naučit zpaměti korán a byla mu vnucena ideologie Islámského státu. Vytrénovali ho jako sebevražedného útočníka a bojovníka.
Dalal spolu se dvěma sestrami a matkou musely odevzdat všechny peníze, šperky, mobily a další osobní věci. Starší ženy potom byly nuceny vykonávat domácí práce. Ty mladší rozvezli ozbrojenci po celé oblasti.
Dalal přidělili k vůdci, kterého znala pod jménem Nasr. U něj doma strávila pět měsíců. "Každé ráno jsem se musela od tří hodin modlit, celkem pětkrát za den," popisuje Dalal. "Měla jsem na starosti domácnost, snídaně a večeře, musela jsem uklízet a učit se verše z koránu. Na to jsem měla ale jen velmi málo času," říká.
"Když jsem neuměla recitovat verše, které chtěl, za trest mě bil a ponižoval," říká Dalal. Nasrova žena na Dalal navíc žárlila a bila ji také, její muž Dalal přitom znásilňoval a zneužíval.
Když Nasr zemřel v boji, pokračovalo zneužívání u dalších a dalších bojovníků. S jedním z násilníků jménem Abu-Mustafa Dalal otěhotněla. Další z vůdců ji ale donutil k potratu. Musela brát pilulky a nosit těžká břemena. Celé to trvalo devět měsíců.
Poslední voják v řadě Dalaliných "majitelů" pomohl dívce vrátit se k rodině. "Jen proto, aby odčinil svoje předchozí hříchy," myslí si Dalal. Dopravil ji do Dohuku, kde se shledala se svým otcem a dalšími členy rodiny a přihlásila se jako dobrovolnice u německé mezinárodní humanitární organizace. Němečtí pracovníci ji doporučili a Dalal se mohla odstěhovat do Německa, kde ji lékaři ošetřili a kde podstoupila terapii.
"Brzy bych chtěla dokončit svoje vzdělání a stát se právničkou," říká Dalal. Svou zkušenost sdílela i na konferenci o lidských právech a demokracii v Ženevě, kde volala po záchraně dalších žen, které zůstávají otrokyněmi Islámského státu. Napsala také knihu nazvanou I Remain a Daughter of the Light (Zůstávám dcerou světla).
