Kuba. Připraveni na krizi?

Čelní představitelé kubánského následnického režimu prohlašují, že Kuba je na světovou hospodářskou krizi připravena lépe než jiné latinskoamerické země. Svá tvrzení nedokládají dostatečným množstvím čísel nebo statistických dat, ale to není podstatné, protože oficiálním údajům se na Kubě stejně nedá příliš věřit.

Havanští hodnostáři však možná mají pravdu. Země žije v krizi již více než dvacet let a lidé jsou v tomto ohledu opravdu dobře vycvičeni.

Zhroucení sovětského impéria vyvolalo nejhlubší krizi v kubánských dějinách, kterou vláda pokřtila eufemistickým termínem „speciální období v době míru". Konec objemné sovětské podpory a zpřísnění amerického embarga měly za následek prudký pokles kubánského hospodářství, který se mezi lety 1989 a 1993 zvýšil z 35 procent na 50 procent. Vývoz se propadl o 65 procent a dovoz o 70 procent.

V květnu 1991 měla kubánská vláda rezervy ve směnitelných devizách v hodnotě 84 milionů dolarů. 

Koncem 90. let minulého století dosáhla krize dna a země se začala pomalu vzpamatovávat. Ani největší optimisté si však netroufají tvrdit, že speciální období už skončilo.

V průběhu speciálního období byli lidé na Kubě svědky horších výkyvů než jejich prarodiče za hospodářské krize v roce 1929, která měla pro ostrovní ekonomiku, závislou na cukrovarnickém průmyslu a americkém kapitálu, katastrofické důsledky.

Jistota našich vládců se možná zakládá na skutečnosti, že Kuba již není závislá na vývoji cen cukru na světových trzích. Hlavní motor našeho hospodářství totiž zničila svéhlavá interpretace ekonomických zákonů ze strany režimu Fidela Castra. 

Pokud ovšem pomineme zdánlivou jistotu ostrovních úřadů, existuje zde mnoho důvodů k obavám.

Světová recese kapitalismu nastává v době, kdy je Kuba zničená po třech hurikánech, které se ostrovem přehnaly mezi srpnem a říjnem roku 2008. Zemi navíc zastihla v hospodářském bankrotu a ve chvíli, kdy je politické zřízení na pokraji svých sil a odmítá podnikat zásadní reformy. 

Kuba je závislá na ropě, kterou jí poskytuje temperamentní Hugo Chávez. Jeho vláda se však ve Venezuele přestala těšit počáteční podpoře a pokles cen ropy postavením kmotříčka z Caracasu nevyhnutelně zahýbe. Případný pád Chávezovy vlády by měl pro Kubu podobné důsledky jako rozpad východního bloku.

Obnovené spojenectví kubánského režimu s Ruskem a Čínou, spíše strategické než ideologické, přitom k boji s nástrahami světové krize stačit nebude. Kuba ke světu v krizi patří, i když tento fakt její čelní představitelé odmítají přijmout.

Světová hospodářská krize bude mít na Kubu nevyhnutelný a negativní dopad. Na světových trzích totiž klesnou ceny výrobků, které se vyvážejí, na ostrov přijede méně turistů a sníží se zahraniční investice i výše částek, jež budou moci Kubánci žijící v cizině posílat domů svým příbuzným.

Nejhorší je však zdražení potravin, které Kuba nakupuje v zahraničí. Celých 84 procent potravin se totiž dováží, objem vlastní výroby poklesl od roku 1989 o 50 procent. V roce 2008 stát do nákupu zahraničních potravin investoval dvě miliardy dolarů, přičemž 470 milionů utratil za jídlo u svého nepřítele číslo jedna - Spojených států.

Úřady sice prohlašují, že hodlají dovoz nahradit, s opatrnou a zdráhavou nápravou dalekosáhlých strukturálních nedostatků v zemědělství však sotva začínají. Podle oficiálních údajů leží 1,232 milionu hektarů zemědělské půdy ladem a přibližně 90 procent z nich jsou v majetku státu.