Běžecký trenér Miloš Škorpil varuje před užíváním léků proti bolesti před maratonem. Je prokázáno, že to dělá až 60 procent účastníků velkých městských maratonů. Ať už je to kvůli nějakým problémům, nebo preventivně, vždy je to špatně, zdůraznil.
Znemožňuje se tím tělu vyslat signál, že už dál nemůže fungovat. Člověk může pod utišujícími léky běžet za hranici svých sil. "Tento důvod, ačkoliv se to ve statistikách neuvádí, je častým důvodem kolapsů na trati," uvedl Škorpil. Pokud se člověk necítí úplně zdravý, dobírá antibiotika nebo má nějaké zranění nohy, měl by raději start vzdát.
Při dostatečném množství naběhaných kilometrů, který by měl postupně růst od 120 až ke třem stovkám včetně maratonu, se může člověk na tuto trať připravit za čtyři měsíce, uvedl Škorpil. V roce 2007 byl ostatně hlavním autorem knihy Jak uběhnout maraton za 100 dní. Za rozumnější ale považuje, aby se na start maratonu běžec postavil po dvou letech.
Týden před maratonem, což je čas zbývající do letošního pražského maratonu, už by měli jeho účastníci věnovat zejména odpočinku. To se nevylučuje s lehkým tréninkem. Ve výživě není dobré příliš měnit své zvyklosti, ale je vhodné přidat sacharidy, nikoliv však ve formě sladkostí. Trenér také nabádá k dodržování pitného režimu. "Pokud člověk běžně moc nedoplňuje tekutiny, tak v týdnu před maratonem by se měl překonat a snažit se vypít 1,5 až dva litry nejraději vody," řekl. Nejdůležitější je dostatečný spánek, při nedělním závodě hlavně noc z pátku na sobotu.
Aby nepřišlo několikaměsíční tréninkové úsilí vniveč, měl by se člověk v těchto dnech vyhnout konzumaci alkoholu. Obecně největší chybou je testovat síly předčasně. "Jsou i tací, kteří si týden před maratonem střihnou zkusmo maraton," poznamenal.
Za sedm hodin
Škorpil vede portál o běhání, pořádá běžecké akce a jako trenér se věnuje nejen kondičním běžcům, ale také dovedl Ivanu Sekyrovou k maratonskému startu na olympiádě 2012 v Londýně. Osobní rekord na maraton má 2:33:18 a několikrát vedl na pražském maratonu běžce s ambicí doběhnout za pět hodin.
Ačkoliv překonávají stejnou vzdálenost 42 kilometrů a 195 metrů, vydávají tito běžci více energie než rychlejší závodníci. V případě sedmdesátikilogramového běžce s časem pět hodin je výdej energie až o třetinu vyšší než u stejně těžkého běžce, který uběhne maraton za tři hodiny. "Je to dáno tím, že se organismus více zahřívá (roztahuje se), dochází k většímu tření," řekl Škorpil.
Velmi si váží i běžců, kteří zvládají maraton na hranici limitu, což je letos v Praze sedm hodin. Negativní postoj má ale k těm, kteří se na maraton hlásí bez přípravy. "Považuji je za hazardéry se zdravím," poznamenal. Velký propad na trati podle něj čeká běžce, kteří na začátku nasadí příliš ostré tempo. Neměli by v prvních kilometrech podlehnout pocitu, že jim to krásně běží. "Tenhle pocit většinou člověka, který to takto rozeběhne, opouští na desátém, maximálně patnáctém kilometru a do cíle je to ještě obrovská dálka," varoval.
Regenerace po maratonu trvá přibližně měsíc. Člověk by se měl v této době věnovat
lehkým sportovním aktivitám včetně běhu. Hned den po maratonu by měl vyrazit na asi půlhodinový výklus, aby uvolnil bolavé nohy. Za rozumné považuje Škorpil běhat ročně dva, maximálně tři maratony.
