Kdo syna svého miluje, holí nešetří, psalo se už v Bibli. Škoda rány, která padne vedle, slýcháme ještě dnes. Co na tom, že vařečka a pásek už pro děti dávno nejsou postrachem. Nebo snad...
Kde jsou moje blatníky? Kde jsou moje blatníky, ty gaunere! říká zašpiněný Zdeněk Svěrák coby Fanouš Souček ve filmu Obecná škola. Popadne vařečku a míří za synem. "Tou ne," přiběhne vyplašená maminka Libuše Šafránková, přičemž mu vařečku vymění za menší. "Taťko, jestli mi ho zmrzačíš..."
Kultovní scéna z filmu Obecná škola zapadala do obrazu poloviny minulého století, kdy byly fyzické tresty běžnou součástí výchovy. A nikoho ani nenapadlo stěžovat si sociálnímu odboru, na policii, natožpak aby bylo možné se vyplakat na Lince bezpečí.
"Otec mě bil v dětství často. Zamkl nás v koupelně, kde jsem dostával páskem. Maminka byla radši v jiné místnosti," vzpomíná dnes čtyřiapadesátiletý Zdeněk Folprecht. "První varování bylo, když otec řekl: Odchod do skříně, jdi si čuchnout k pásku." Časem bral Zdeněk bití jako součást života. Nestěžoval si, při debatě se spolužáky to často obrátil ve srandu. Ostatně, u některých byl trestní rejstřík podobný. "K otci jsem si ale vypěstoval vzdor, který trval dlouhá léta. I proto jsem tyto metody u svých dětí nikdy nepoužil," dodává.
Dnes je trendem přátelský a respektující přístup, hýčkat dítě a naslouchat mu, protože tak to přece supermatky a supertátové dělají, ne? "Děti jsou dnes často středobodem rodiny, rozhodují o tom, kam se pojede na dovolenou, jestli se budeme stěhovat, nebo ne. Hodně se podporují vlastnosti, jako jsou samostatnost a sebedůvěra. Dříve měli potomci v rodinách menší prostor, hlavní bylo poslouchat, plnit úkoly a držet se své role," říká psycholog Jan Kulhánek z centra Psychoterapie Anděl, sám otec tří dětí. "Respektovat dítě je potřeba, ale nemělo by nám určovat běh domácnosti. Je jedním ze členů domácnosti a nemělo by se vše řešit podle něho."
Fyzický trest jako signál
Dnešní doba nahrává výchovným extrémům. Pro některé rodiče je dítě národní poklad, který přece nebude mít na prdelce krém z výprodeje a na krku sepraný bryndáček po tatínkovi. Jiní upřednostňují direktivní přístup a častěji než pusu vlepí dítěti pohlavek nebo mu vynadají. "Děti jsou u nás stále fyzicky trestány více, než by měly být. Hlavně se to týká sociálně slabších rodin a rodin, kde hraje roli alkohol či návykové látky. Tam se obecně zvyšuje násilí," připomíná Kulhánek.
"Rodič by měl s fyzickými tresty hodně šetřit. Když je praktikuje často, dítě si zvykne a přestane na ně reagovat. Je tam riziko, že rodič příště přitlačí a stane se z toho neadekvátní zákrok," upozorňuje psycholog Kulhánek.
Na druhou stranu občas je fyzický kontakt jediným řešením, jak dítě usměrnit. Třeba plácnutí po ruce, když se děcko natahuje po hrnci s horkou vodou. "Nebo když jde rozdováděné dítě ke křižovatce, rodič mu několikrát řekne, aby se zastavilo, ale dítě nereaguje. Plácnutí na zadek v tomto případě vnímám jako signál - ne to, co by mělo bolet. Trest by měl mít vždy výchovný charakter."
* Používají rodičové v Česku při výchově fyzický trest?
* Co stojí za zvýšením počtu týraných dětí?
* A jaký má na celou problematiku názor Zuzana Baudyšová, ředitelka nadace Vaše dítě?
CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ČASOPISU TÝDEN, KTERÝ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 2. LEDNA 2017.
