Zákaz vycházení, prevence a sport: během několika let na Islandu téměř vymýtili zneužívání alkoholu, drog a tabáku mezi mládeží. Píše o tom agentura AFP.
Koncem 90. let minulého století několik průzkumů ukázalo, jak jsou mladí Islanďané propadlí špatným návykům. Více než 40 procent mladých lidí mezi patnácti a šestnácti lety tehdy uvádělo, že během minulého měsíce pili alkohol, každý čtvrtý kouřil a 17 procent přiznalo, že má zkušenosti s konopím. Tato čísla patřila k nejhorším v Evropě.
"Tyto údaje byly nepřijatelné, byl to šok," říká sociolog Helgi Gunnlaugsson.
"Kdo procházel ulicemi Reykjavíku v pátek nebo v sobotu večer, měl strach! Dospívající mládež se po nich potulovala opilá, hlučná, sprostá. Bylo to téměř nebezpečné. Celá společnost tím byla znepokojena, nejen rodiče," uvádí profesor psychologie v Denveru Harvey Milkman, který se zapojil do projektu boje proti těmto nešvarům od samého počátku.
Na popud Jóna Sigfússona, ředitele Islandského centra pro sociální výzkum a analýzu (ICSRA), zahájila vláda v únoru 1997 program nazvaný Drug-free Iceland (Island bez drog), který byl nakonec přejmenován na Youth in Iceland (Mládež na Islandu).
Žáci základních a středních škol dostali k vyplnění dotazníky, které umožnily důkladně prozkoumat celou tuto generaci.
"Kdy jste naposledy pili alkohol? Byli jste již někdy opilí? Zkoušeli jste již kouřit? Pokud ano, kolik cigaret vykouříte? Kolik času trávíte s rodiči? Jaké aktivity provozujete?"
V roce 1998 úřady a sociální pracovníci usoudili, že získali dostatek informací, aby mohli zahájit všeobecnou mobilizaci. Zákaz nočního vycházení platí pro nezletilce od třinácti do šestnácti let, kteří mají dosud zakázáno vycházet po 22. hodině, s výjimkou od 1. května do 1. září, kdy je dlouho vidět. Plnoletost byla posunuta z hranice šestnácti let na osmnáct let, prodej cigaret je zakázán osobám mladším osmnácti let a prodej alkoholu osobám mladším dvaceti let.
Ostatně na Islandu není cigarety v obchodech vidět a jejich cena patří k nejvyšším v Evropě, v průměru to je devět eur (243 korun) za krabičku; a stejně jako ve většině severských zemí se alkohol prodává ve státních obchodech a je zatížen osmdesátiprocentní daní.
Na druhé straně program kladl důraz na sport. V islandské metropoli dostává každá rodina ročně 35 tisíc islandských korun (asi osm tisíc korun) na dítě od šesti do osmnácti let, aby mohlo provozovat mimoškolní aktivity.
Někteří v tom spatřují jeden z faktorů vysvětlujících kvalifikaci islandského fotbalového týmu na fotbalové Euro 2016, kde byl vyřazen teprve ve čtvrtfinále s Francií.
Patnáctiletý Kristján Jóhannesson prohlašuje, že nikdy nevypil ani kapku alkoholu a nedotknul se cigarety. Na zdech svého pokojíku má vystaveny své úspěchy v rybolovu a fotbale. Pětkrát týdně hraje fotbal na jihu Reykjavíku. Nedávno byl vybrán do národního týmu hráčů mladších šestnácti let.
A ve věku, kdy se dospívající zavírají ve svém pokoji, tráví Kristján Jóhannesson co nejvíce času s rodiči. Autoři islandského programu totiž kladou důraz na rodinný život. Mnoho rodičů se řídí jejich doporučeními.
"Děláme s dětmi více věcí než dříve," přiznává Kristjánova matka Asdis. Se synem hraje bowling.
Od roku 2006 se 35 měst v 17 zemích, převážně v Evropě, podílí na evropském projektu inspirovaném Islandem. Mezi účastníky iniciativy je mimo jiné město Tarragona ve Španělsku. Avšak taková radikální opatření jako na Islandu jsou ještě v zahraničí vzácná.
