Činnost a pozornost dětí mohou podle pediatra Martina Gregory nepříznivě ovlivňovat takzvaná azobarviva. Mají intenzivní zbarvení a používají se mimo jiné při výrobě léků. Gregora řekl, že rodiče by při léčbě školáka měli volit jen takové léky, které azobarviva neobsahují. Složení léku musejí výrobci uvádět v příbalovém letáku.
"Vybírejte takové léky, které tlumí bolest, snižují horečku a zmírňují záněty různého původu a zároveň neobsahují azobarviva," doporučil.
Azobarviva se v přírodě nevyskytují, vyrábějí se synteticky. Najít je lze pod označením E 123 (amaranth), E 122 (azorubin), E 128 (červeň 2G), E 124 (ponceau 4R) a E 151 (brilantní čerň).
Neznamená to však, že lék bez azobarviv je průhledný. Barvu může dodat například E 163 (Anthokyan), což je přírodní barvivo v ovoci a zelenině či rostlinné míze květin, dodává jim modrou, červenou nebo fialovou barvu.
Podle Lucie Šustkové ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) patří azobarviva mezi pomocné látky povinně uváděné na obalu léčivého přípravku. V příbalové informaci musí být odpovídající text upozorňující na možný vliv na organismus. "V případě azobarviv jde o upozornění na možnost vzniku alergických reakcí," řekla Šustková s tím, že snahou v rámci EU je omezit azobarviva zejména v léčivých přípravcích určených dětem.
Informace o složení jednotlivých léků, včetně případné přítomnosti azobarviv, se dají vyhledat v databázi léků na webu SÚKL.
Azobarviva mohou být také v potravinách. Pokud je výrobci použili, musejí to uvést na obalu, a tak upozornit kupující, že tyto látky jsou potencionálně nevhodné pro zdraví dětí.
