Místo skutečných potravin konzumujeme jejich umělé náhražky. A umíráme kvůli tomu. Strava západního světa lidem škodí, varuje v rozhovoru pro nové vydání časopisu INSTINKT americký dokumentarista a držitel tří cen Emmy Michael Schwarz, jehož snímek Na obranu jídla zvítězil na festivalu vědecko-naučných filmů v Praze.
Mantrou vašeho filmu Na obranu jídla je stručná poučka: "Jezte potraviny, nejezte jich moc, dávejte přednost rostlinám." Co jíme, když ne potraviny?
Průmyslově zpracované produkty, které mají na obalu uvedeno 107 různých přídatných látek a jsou často nacpané chemikáliemi, jejichž jména ani nedokážeme vyslovit. Tyto pseudopotraviny v nápaditých baleních na nás řvou z regálů a přesvědčují nás o své lahodnosti a množství blahodárných látek. Nejzdravější potraviny jsou ale ty, které dělají nejméně hluku. Když přijdete v supermarketu mezi brokolici a jablka, tak na vás nepokřikují, kolik mají vitaminů a kolik vlákniny, jen si tam tak klidně leží...
A my většinou dáme přednost těm uřvaným. Proč?
Jsou trvanlivější, často levnější a hlavně podpořené mohutnou reklamní kampaní. Potravinářský průmysl na nich má totiž největší zisky. Zaštiťuje se přitom "vědeckými fakty" a vnucuje nám balené potraviny obohacené o různé látky, o nichž nás přesvědčuje, že je nutně potřebujeme. A my pak propadáme nutricionismu.
To je co?
Posedlost uvažovat o jednotlivých živinách místo toho, abychom uvažovali o jídle jako celku. Problém je, že to, co označujeme za dobré a špatné živiny, má tendenci se neustále měnit. Proklínané složky se stávají hrdiny a naopak. Podívejte se třeba na cholesterol. "Cholesterol je zabiják. Nejezte máslo, jezte margaríny!" tvrdilo se jednu dobu. A pak se přišlo na to, že margaríny jsou plné transtuků, které jsou mnohem horší zabijáci. Totéž platí pro spoustu dalších věcí.
Například?
Vědci se dlouho domnívali, že mrkev je zdraví prospěšná díky látce zvané beta-karoten. Až postupně přišli na to, že beta-karoten zvyšuje riziko výskytu řady onemocnění. A došlo jim, že betakaroten v mrkvi je součást složitého systému, v němž je mezi sebou propojena řada výživných látek, a že když se budeme snažit tyto živiny izolovat, tak nebudou mít stejný účinek.
Čím se tedy máme řídit?
Náš film se snaží říct jednu věc: člověk nemusí být výživový expert, aby věděl, jak se stravovat zdravě. Je to mnohem jednodušší, než si myslíme - chce to hodně ovoce a zeleniny, sem tam maso, málo cukru. Zdravá strava přitom může mít mnoho podob. Třeba Eskymáci jedí hlavně tučné tulení a velrybí maso, Masajové v Keni se zase živí zejména syrovým hovězím a pijí syrovou kravskou krev a mléko. Jednu věc mají všechny podobné přírodní národy společnou - žijí v pospolitosti s přírodou a jedí to, co jim poskytuje. My jsme se však naučili potraviny, které nám příroda poskytuje, průmyslově upravovat.
Vyměnili jsme hlad za civilizační choroby?
Přesně tak. Jídla se v západním světě vyrobí více, než jsme vůbec schopni sníst. Je to zejména maso, bílá mouka, cukr a rostlinné oleje. Levné, jednoduché a zpracované tak, aby nám to chutnalo. Nevíme, co přesně ze západního jídla nám škodí, ale víme bezpečně, že nám škodí způsob, jak se stravujeme.
Pátrání po tom, jak se stravovat zdravě, vás dostalo až do Afriky. Na co jste tam přišli?
V Tanzanii žije kmen Hadza, je to několik set lidí, kteří se dosud jako jeden z posledních kmenů na planetě živí lovem a sběrem plodů. Mají vysokou úmrtnost dětí na nemoci, jež v západním světě umíme běžně léčit, ale v podstatě se mezi nimi nevyskytuje rakovina, srdeční choroby, cukrovka nebo obezita. Některé dny přitom jedí tisíce kalorií v cukrech, jako je třeba med, kterým se přímo opájejí, další den zabijí velké zvíře a jedí dlouhou dobu zase jenom maso a tuk. Když dojde maso, tak se živí bobulemi a ovocem.
CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU INSTINKT, KTERÉ JE PRÁVĚ V PRODEJI.
