Lidé často trpí víc kvůli své neinformovanosti

Více než dvě třetiny pacientů, kteří mají problémy s funkcí ledvin, neznají všechny možné způsoby léčby. Přizpůsobují tak život pouze jedné variantě, která nemusí všem nemocných zcela vyhovovat. Problém není jen v lékařích, ale také v pacientech, kteří se o svou nemoc nezajímají a k odborníkům přicházejí na poslední chvíli.

V Česku je přes osm tisíc lidí, jejichž život po selhání ledvin závisí na lékařské péči. Drtivá většina z nich se automaticky podrobuje hemodialýze, při které nemocný několikrát do týdne dojíždí do nemocnice na několikahodinové pročištění krve. Existuje však i druhá možnost v podobě peritoneální dialýzy, kterou si nemocný obstarává doma sám.

Zásadní problém však tkví v nedostatečných a zkreslených informacích, které se k lidem dostanou. Nemocní přicházejí k lékařům v pokročilých fázích nemoci a důležitá rozhodnutí tak činí pod velkým psychickým tlakem.

"Odborník samozřejmě doporučí léčbu, ale ve svém rozhodnutí často nemůže zohlednit to, jaký má pacient životní styl, co dělá za práci či jakou má rodinou situaci," vysvětluje přimářka dialyzačního oddělení Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze Alena Paříková. "Rozhodnout se musí pacient sám na základě všech aspektů léčby," dodává.

Podle Tesaře se čeští pacienti nezajímají o své choroby a nepožadují od svých lékařů, aby jim do hloubky vysvětlil možnosti léčby a jejich možné následky. "Pane doktore, rozhodněte. To je typický přístup pacientů a není správný," tvrdí Tesař. Pacient by se měl ptát, zajímat se, nechat si vysvětlit argumenty pro a proti, aby se na základě nich mohl rozhodnout. "Pro střediska je samozřejmě výhodnější léčit nemocné hemodialýzou, protože potřebují naplnit svou kapacitu," vysvětluje tesař. "Jenže zde nejde o peníze, ale o humanizaci medicíny a pacientova práva," dodává.