Speciálně vycvičení psi by mohli pomoci lidem trpícím demencí. S netradičním přístupem k léčbě přišli studenti z Umělecké školy v Glasgow, kteří s podporou Skotské alzheimerovské společnosti cvičí domácí mazlíčky, aby svým páníčkům připomněli užít léky, najíst se či jít na procházku ve správný čas.
"Samozřejmě tato metoda nebude pro všechny. Ale lidi s mírným stadiem demence mohou stále žít relativně bez problémů a psi by jim v tom mohli pomoci," tvrdí Joyce Grayová ze Skotské alzheimerovské společnosti na serveru deníku The Independent.
Jen v Česku žije v současnosti s uvedenou nemocí kolem 130 tisíc pacientů. Podle odhadů České alzheimerovské společnosti se však v přístích 20 letech jejich počet téměř zdvojnásobí. "Problémem je zejména prevence. Peníze dostanou dravější projekty jako onkologický výzkum nebo radiodiagnostika. Lidé často ani nevědí, kde hledat pomoc," upozornila před časem ředitelka organizace Iva Holmerová.
| Více o demenci: |
|
Demence je závažná mozková choroba zapříčiněná degenerativními změnami v mozkové tkáni. Jejím projevem je například Alzheimerova choroba. Většinou se projevuje u lidí nad 60 let. Příznakem je změna osobnosti, postižena bývá nejprve krátkodobá a později i dlouhodobá paměť. Současná medicína nedokáže demenci vyléčit ani ji dlouhodobě zmírnit. Více informací na stránkách www.alzheimer.cz |
Speciálně vycvičení labradoři a retrívři se nyní učí reagovat na různé zvuky, které jim "nařídí" přinést pánovi neprokousnutelný pytlík s léky, upozornit ho na čas oběda či ho ráno probudit. Psi by také měli umět dovést svého majitele do obchodu či k lékaři. U lehčích forem demence bude podle odborníků stačit, že pes donutí majitele otevřít skříň s jídlem, kde bude vedle psích granulí připraven vzkaz, že se má najíst i on sám.
Lékaři si slibují, že zvířata dokážou podpořit a rozveselit mnohdy osamělé pacienty. "Je dokázáno, že lidé si pamatují déle zvířata než tváře lidí. Pacienti se rozsvítí štěstím, když je vidí. Nepotřebují spolu komunikovat slovy, je mezi nimi jiné pouto," tvrdí Grayová.
Vzhledem k tomu, že pes potřebuje denně na procházku, předpokládají odborníci, že díky tomu neztratí kontakt s okolím ani nemocní. "Lidé si psa pohladí, usmějí se, navážou oční kontakt se starými lidmi," dodává Grayová. Mnozí její kolegové však upozorňují, že je třeba nejen zmírňovat následky choroby, ale změnit celkový přístup veřejnosti k tomuto onemocnění. "Všichni mluví o pacientech jako o 'těch druhých'. Přitom oni jsou my za deset, dvacet či třicet let," upozorňuje Marcela Janečková ze společnosti Cerebrum.
