Jeho jméno je v Česku pojmem. Doktor Josef Jonáš se u nás stal doslova synonymem pro alternativní medicínu. "Svět je řízen informacemi a ty prostě vidět nejsou," vysvětluje Josef Jonáš princip fungování homeopatik.
Vy jste původní profesí psychiatr. Proč jste si vybral právě tento obor?
Byl jsem trošku šmrncnutý uměním. Původně jsem se rozmýšlel mezi filmovou režií a medicínou. Nakonec vyhrálo to druhé. A psychiatrie se mi zdála taková tvůrčí a plná záhad. Přišlo mi, že je nejblíže té filozofii a umění.
Co vás nakonec přivedlo k léčitelství?
Jako lékař máte nějakou škálu léčebných prostředků. Před vámi pochodují zástupy nemocných, kterým chcete pomoci. Jenže když vyčerpáte možnosti klasické medicíny a vidíte, že ke zlepšení nedochází, hledáte další prostředky. Postupně jsem se setkával s alternativními metodami, jako je akupunktura, dietologie, léčba bylinkami. Ukázalo se, že jsou v řadě případů účinnější než klasická medicína. A tak časem tyto metody začaly převažovat, protože jsem s nimi měl úspěch i tam, kde jiní lékaři neměli.
Vzpomenete si na svůj první léčebný úspěch?
V roce 1968 jsem působil jako elév na neurologickém oddělení. Tehdejší primář osvíceně nakoupil akupunkturní jehly. Při jedné noční službě jsem je spolu s knihou o akupunktuře objevil v jeho pracovně. Vše jsem si během noci nastudoval. A ráno jsem tuto metodu vyzkoušel na jedné pacientce, která trpěla bolestmi zad a neustále ležela v nemocnici. Už po první aplikaci zaznamenala výrazné zlepšení. Byl to svým způsobem zázrak, možná se mi už nikdy v životě znovu nepovedlo, aby něco tak rychle zafungovalo. Ale byl to samozřejmě obrovský impuls. Druhý zásadní okamžik byl můj osobní zážitek s ledvinovými kameny, které mi lékaři objevili. Následovala operace a doporučení kolegů, že jediné, co teď pro sebe můžu udělat, je pít pivo. Ještě na nemocničním lůžku se mi do ruky dostaly materiály o makrobiotice (speciální dietní režim, pozn. red.). Rozhodl jsem se, že změním svou stravu, což jsme okamžitě a velice radikálně udělal. Od té doby se ledvinové kameny znovu neobjevily.
Věnoval jste se i homeopatii. Ta u nás byla od roku 1950 do roku 1989 zakázaná. Jak a kdy jste se k ní dostal?
Měl jsem to štěstí, že ještě před revolucí. Pracoval jsem totiž v Chomutově, což byla výspa civilizace, ale pro nás to mělo určité výhody: nikdo si nás moc nevšímal. A když jste navíc pomohl někomu z okresního výboru KSČ, měl jste pak volnější ruce. A to byl i můj případ. Mohl jsem se tak věnovat i věcem, které byly oficiálně zakázané. Byť pod záštitou lidí, které jsem zkorumpoval tím, že jsem je léčil.
Kdy se vám potvrdilo, že homeopatie opravdu funguje?
Jeden můj kolega trpěl onemocněním tlustého střeva, které se projevovala častými průjmy. Už tehdy jsem měl k dispozici Vollův přístroj (vyhodnotí zdravotní stav pomocí akupunktury a speciálních elektrod, pozn. red.). Tím jsem ho proměřil a dal mu vhodný homeopatický lék. Brzy se velice zlepšil. Zpětně musím říct, že jsem tehdy postupoval dost amatérsky. Asi jsem měl i štěstí. Nicméně tento první pozitivní zážitek byl strašně důležitý. Kdyby to tehdy nezafungovalo, třeba by mě to odradilo. Ale podařilo se. Ať mi nikdo neříká, že neexistují vyšší síly.
Podle většiny lékařů ale homeopatika nefungují, protože neobsahují žádnou účinnou látku.
Ano, nenesou hmotu, nesou informaci. Všichni se nad tím pořád zcela nesmyslně a nevzdělaně rozčilují. Ale i v této místnosti, kde sedíme, je nyní několik miliard informací. Procházejí tudy všechny telefonické hovory, kanály televizí, rádiové vlny... A vidíte něco? Nevidíte nic. A přesto, když budete mít u sebe mobil, na který vám někdo volá z Austrálie, tak vám v tu chvíli telefon zazvoní, protože přijme signál, tedy informaci. Svět je řízen informacemi a ty prostě vidět nejsou. Jaký je rozdíl, když je přijímá něco hmotného, například mobil nebo satelit, a když je přijímá lidský orgán, třeba srdce či mozek?
Co podle vás zásadním způsobem ovlivňuje naše zdraví?
Celá řada onemocnění má základ v emocích. A to jsou zase jen informace. Je to zcela nehmotná záležitost, která má ale dopad na fungování našeho organismu. Pokud je například funkce mozku oslabena negativními emocemi, poruší se imunitní systém a může dojít ke zhoubnému bujení. Vezměte si jako příklad takového krokodýla. Je to živočich téměř stejný jako my, ale nemá emoce. Netrpí žádnými strachy, nikoho nemiluje, po nikom neteskní. Proto tady žije 250 milionů let bez jakékoli změny. Je to dokonalý stroj. Přežívá díky tomu, že nemá city.
Co ostatní zvířata?
Třeba psi nebo kočky nemocemi trpí. Když z jakéhokoli zvířete uděláte domácího mazlíčka, začne trpět stejnými nemocemi jako lidstvo: astmatem, alergiemi, nádory. Mezi emocionálním světem člověka a jeho domácího zvířete totiž vznikne velice úzké spojení. Dojde k přenosu emocí. Lidé je milují, ale zvířata na to doplácejí. Ale to není nic nového. Už Adama a Evu odsoudil Bůh k citům, protože si kousli do jablka poznání. Množství informací, které se na nás dnes valí o světě, o nemocech, které nám hrozí, o válkách a krizích... to v nás vyvolává úzkost. Člověk se tak vlastně stal otrokem svých citů a emocí, které zároveň ovlivňují jeho život a zdraví. Vzestup onemocnění, jako je rakovina, cukrovka a alergie, není nahodilé. Je to důsledek atmosféry, kterou tato společnost vytváří.
Onemocnět ale může i malé dítě, které tyto strachy a emoce ještě nevnímá...
V momentě, kdy dítě nastoupí do školky, začne mít povinnosti. Najednou se musí podřídit režimu, setká se s útlakem, je dirigováno. Tehdy začnou obvykle trpět nemocemi dýchacích cest. Lidé si myslí, že za tím stojí infekce. Ona emoce nesvobody a útlaku má ale poškozující vliv na energii a funkci plic.
Dají se emoce léčit?
Ať už homeopatika nebo moje přípravky, oboje pomůže lidem, aby své emoce tolik neprožívali. Oni se totiž většinou nebojí konkrétních věcí, jejich stres je virtuální. Je to vlastně program, který zčásti dědíme nebo se jím "nakazíme" od rodičů, naprogramujeme se jím. Je to takový virus, který můžeme zlikvidovat na podobném principu jako virus v počítači. Tedy ne skalpelem nebo tabletkami, ale zase informacemi.
Jak ty informace, které mají korigovat lidské emoce, do těch přípravků dostanete?
Používáme k tomu speciální technické zařízení, které vysílá elektromagnetické vlny. Ty nesou určité informace, které jsou vloženy do přípravku Více vám prozradit nemůžu, to je naše know-how.
MUDr. Josef Jonáš (68) v roce 1969 absolvoval Lékařskou fakultu UK v Plzni. Byl primářem psychiatrického oddělení nemocnice v Chomutově. V roce 1995 si otevřel v Praze privátní ordinaci. Jako jeden z prvních se v Česku zabýval přírodní medicínou, zpočátku akupunkturou, bylinkami, makrobiotikou, později přidal i homeopatii a biorezonanci.
