Paměť má ráda atraktivitu, říká žena, jíž zatrhli vstup do kasina

Její život by mohl posloužit jako předloha pro filmový scénář. Díky své neuvěřitelné paměti byla v Guinnessově knize rekordů a muž, který v ní objevil skrytý talent, se nakonec stal jejím manželem. Do kasina jí raději zakázali vstup a největší rivalka na mistrovstvích světa se nakonec stala její výbornou přítelkyní. To je v krátkosti život Michaely Karstenové, trojnásobné mistryně světa v paměťových schopnostech. Povídali jsme si s ní mimo jiné o tom, jak si zapamatovala stonásobné číslo, aby získala slevu ve zlatnictví, nebo který národ vyniká v paměťových soutěžích. V polovině dubna Michaela opět zavítá do Česka, kde bude předávat své zkušenosti o tom, jak efektivně ovládat svůj mozek.

Povězte mi o svých začátcích v "paměťové kariéře". Přivedl vás k ní manžel?

Začala jsem spolupracovat se společností svého manžela a on mi byl mentorem. Nejprve jsem viděla jeho paměťové show. Byl první, kdo mi ukázal, že něco takového existuje, a mě to naprosto fascinovalo. Nejprve jsme byli kamarádi, až to přerostlo v lásku. Roku 2010 jsem se osamostatnila a založila vlastní tréninkovou společnost, jejíž klientela je převážně z Německa a jeho okolních států, tedy i Čech. Nabízím přednášky, koučování, individuální trénink či semináře. Teď budu mít v Česku od 10. dubna třídenní semináře v rámci projektu Brilliant Brain. Zabývat se budeme emoční inteligencí, tréninkem paměti, korektním chováním a etiketou i měřením schopností účastníků.

Jste trojnásobná mistryně světa a byla jste v Guinnessově knize rekordů. Jaký výkon musí člověk podat, aby se do ní dostal?

Můj rekord je v knize pořád zanesený, ale před dvěma lety mě porazil jeden Číňan. Začalo to v Mnichově v televizním vysílání, kde probíhal "nábor" nových rekordů. Tenkrát se tam přihlásila řada lidí na různé disciplíny. Já si v limitu dvou minut zapamatovala třináct dat narození lidí z publika ve správném pořadí, to znamená 78 číslic. V domácím tréninku to bylo dokonce 17 nebo 18, ale psychický nápor při přímém televizním přenosu sehrál svou roli.

Takže zabijákem paměti je stres. Na co dalšího si dát pozor?

Škodlivý je hlavně dlouhodobý stres, ten krátkodobý nás naopak motivuje a nabudí. Mám například klienty se syndromem vyhoření nebo v rozvodovém řízení a pod takovým tlakem dochází k narušení kognitivních schopností. Ti lidé mají výpadky, nejsou schopni se koncentrovat a učit. Dále hraje zásadní roli strava a dostatek vitamínů. Mozkové buňky vyžadují vitamín B a C. Strava má být vyvážená, odlehčená a musí obsahovat dostatek minerálů. Měli bychom jíst střídmě, dostatečně spát a dělat vytrvalostní, ne silový sport. Dále hraje roli pitný režim. Potřeba pít se ale s věkem snižuje a starší lidé vysychají, takže jim selhávají nervové buňky a spolu s dalšími problémy to může vést až k demenci.

Kde je vlastně ta věková hranice, kdy paměť začne selhávat a špatně se trénuje?

Celkově začínají mentální i tělesné schopnosti klesat se změnou metabolismu. Většinou to bývá kolem 35. roku života. Mně je 43 a u svých vrstevníků už jsem to začala sledovat. Na kognitivním vrcholu jsme naopak okolo 25. roku života, ale záleží na aktivitě a způsobu života.

Na co lidé nejčastěji zapomínají?

Jsou to jména, zejména složitá příjmení, a pak cizí slovíčka. Například u některých manažerů to jsou vesměs různé pracovní úkoly.

Existuje nějaká jednoduchá pomůcka na jejich zapamatování?

Je důležité abstraktní pojmy (slovíčka, jména) přepracovat do formy, která je představitelná. Když přijímáme informace, přetváříme si je do obrazů, v nichž je mozek ukládá. Pokud si slovíčko převedu do formy, která je představitelná nebo podobná významu slova, které už znám, je možnost si ho zapamatovat. Vezměte si slovo equinofobie - strach z koní. Fobii zná každý, ale co znamená equino-? Je to pouhé seskupení písmenek bez jakéhokoli významu, tedy abstraktní informace, kterou musím nějak přepracovat do konkrétní představitelné podoby (pokud bych neměla znalost z latinského jazyka). To znamená, měla bych si položit otázku, co mi v tom slovíčku něco říká? Co podobně zní? V equino je skryto přeci slovíčko queen (čteno "kvín"), tedy královna. A v Anglii celá královská rodina jezdí na koních. Představím si proto královnu, jak se v koňském sedle lekne a udělá ono vyděšené "eee". Takto přepracovanému slovíčku jsem dala vizuální konkrétní podobu-obraz, který je schopna naše paměť podržet, samozřejmě si tuto podobu také zopakuji.

Takže klasické memorování, tak oblíbené v našich školách, nemá cenu?

Ano i ne. Některá slovíčka si zapamatujeme hned a bez pomoci mnemopomůcky, zatímco jiná si opakujeme stokrát a do hlavy prostě nejdou. Tam bych si pomáhala paměťovými technikami. Používám je, když se chci rychle na něco připravit nebo třeba zpracovat delší odborný text.

Hledání klíčů, brýlí, mobilu... Většina lidí zapomíná, co si kam dali. Existuje nějaká pomůcka i na tuhle situaci?

Na to v podstatě není konkrétní paměťová technika, ale jistá strategie, která paměť podpoří. V dnešní době spoustu věcí děláme automaticky, formou multitaskingu, a na nic se pořádně nesoustředíme. Takže když určitou věc někde pokládám, je dobré si to říct nahlas. Tím vedle vizuálního kanálu podporuji ještě kanál akustický. Čím více smyslů je v procesu ukládání informací do paměti zapojeno, tím lépe paměť pracuje. Paměť má navíc ráda systém, nesnáší chaos. Najděte si tedy jedno místo, kam často hledané věci dáváte, věšáček vedle dveří na klíče nebo jedna stále stejná kapsa v kabelce.

A které techniky jsou nejpoužívanější?

Já používám standardní strategie, například loci metodu čili spojení s místem. Někdy jde o větší aktivace mentálních schopnosti, jako je třeba asociace. Pokud narazím na něco podobnému tomu, co jsem se už někdy učila, snažím se víc asociovat. Někdy zase více používám fantazii nebo techniku vytváření příběhu. Úplně nejlepší je ale logika! Kdykoli najdu nějakou odpovědět, jak se věci dějí, a zodpovím si to, ta informace utkví v dlouhodobé paměti nejpevněji. Někdy se ale musíme učit věci, které nemají žádné logické opodstatnění a právě tam pomáhají strategie paměťového tréninku. Například loci metoda vytváří mentální cestu z různých prostorů či předmětů a k nim se skrze vizualizaci připojují informace.

Je něco, s čím máte i vy sama problém?

Mám problémy zapamatovat si cizojazyčná příjmení. Vyrůstala jsem v českém prostředí a můj mozek je nastavený na český jazyk a česká jména. V zahraničí jsou pro mě jména jako slovíčka, takže si musím pomáhat. Přetransformovanou formu příjmení si spojuji s nějakým charakteristickým znakem dané osoby, což může být piha, oblečení apod.

Nejste zahlcená? Já bych měla tendenci si všechno automaticky ukládat do paměti.

Zahlcený mozek necítím. Tyhle mnemotechniky využívám jenom na začátku jako můstek přechodu z krátkodobé do dlouhodobé paměti. A jakmile třeba to slovíčko přejde do dlouhodobé paměti a já si ho podle pravidel efektivního opakování vybavím, můstek už nepotřebuju. A můj mozek přídatné informace odbourá.

Čech s nejvyšším IQ Karel Kostka tvrdí, že čím více mozek namáháme, tím je paradoxně úspornější a schopnější. Takže to platí?

Je výborné, že to řekl i on, protože výsledky experimentů, které s námi paměťovými experty prováděli pomocí magnetické rezonance, prokázaly, že v porovnání s ostatními osobami zapojujeme obě hemisféry. V podstatě aktivujeme celý mozek a díky tomu máme větší šanci lépe kombinovat. Když tak dojde na řešení problému, jsme mnohem kreativnější.

Hraje svou roli při tréninku IQ nebo spíše emoční inteligence?

Co se týče paměťového tréninku, člověk nemusí být vysoce inteligentní. Každý má tyto schopnosti, jen musí vědět, jak je zapojit. Osoba vysoce inteligentní si však paměťové techniky osvojí o něco rychleji. A emoce jsou jedním z velice silných prvků v procesu pamatování.

Existují také teorie, že lidé dnes používají jen určitou kapacitu mozku, menší než by mohli. Je to pravda?

Já myslím, že je to nesmysl. V literatuře se to objevuje velice často, ale kdyby nám fungovala dvě procenta našeho mozku, tak spolu nebudeme schopny takhle komunikovat. Samozřejmě je ale rozdíl, když je člověk méně kognitivně aktivní, tím se zmenšuje potenciál mozku. Ale ještě toho o něm hodně není známo, takže kdoví, jak to je.

A jsou rozdíly mezi jednotlivými národy?

Těžko říct, ale moje zkušenosti ukazují, že Číňani (a vůbec Asiaté) velice brzy začínají s kognitivním rozvojem. Kolikrát je to až skoro dril. Někdo vidí vysvětlení v tom, že jediné zaopatření rodičů v důchodu je tam výdělek jejich dětí. Proto je v tomto směru rodiče nesmírně podporují, aby docílili nejvyššího vzdělání. Vidím to i na soutěžích, Číňané se neskutečně zlepšili díky intenzivnímu tréninku.

Kasparov měl svého Karpova, měla jste i vy nějakého věčného rivala?

Ano, byla to Němka. Ze začátku byla juniorka a potom přešla do kategorie dospělých. Začínala v kurzu mého manžela a byla velmi úspěšná. Mezi námi je dodnes přátelství a velice dobře si rozumíme, pouze nejsme tak často v kontaktu jako dřív. Byla taky cílevědomá a sledovaly jsme si výsledky. Rozdíly mezi námi byly malé, šlo spíš o kamarádský boj.

Využila jste někdy svých schopností k zisku? Nabízejí se třeba kasina nebo vědomostní soutěže…

To kasino samozřejmě láká. Kdysi nám s manželem na zámořské lodi do jednoho zakázali vstup. Známý paměťový mistr toho využil v Las Vegas, ale v dnešní době jsou kontrolní registrační systémy natolik dobré, že ta možnost už není. Ale dalo by se to hezky využít například v blackjacku. Ke svému prospěchu jsem paměť použila jednou, kdy jsem na dovolené opravdu chtěla získat drahý šperk za menší částku, než bylo vůbec možné. S majitelem obchodu jsem nakonec usmlouvala cenu o třicet procent nižší, ale podmínkou bylo, že si zapamatuju stomístné číslo. Netušil, že jsem světová mistryně, a dělal si z toho legraci. Pak byl naprosto šokovaný, když jsem šperk nakonec získala. Vyfotografoval se se mnou a možná je ta fotka mezi dalšími krásnými šperky v obchůdku až dodnes…