Něco jste provedli a rádi byste odpustili sami sobě? To nebývá vždy jednoduché. K usmíření se sebou samým však pomáhá, aby vám nejdřív odpustili ti, kterým jste ublížili, upozorňuje nejnovější výzkum.
Neschopnost odpustit si za to, co jsme provedli druhým, bývá podle oborníků často spojována s depresí, oslabenou imunitou nebo úzkostí. Z bludného kruhu může podle výzkumu Baylor University v Texasu pomoci "požehnání" ublížených osob, všímá si magazín Time.
Výzkumníci z Texasu vyslechli téměř tři sta provinilců, které nutili vybavit si svá pochybení ohledně druhých. Na řadu tak přišly historky plné pomlouvání, nevěry, fyzického násilí apod. Když se vědci na závěr dobrovolníků zeptali, zda si byli za své činy schopni odpustit, začaly vyplouvat na povrch zajímavé skutečnosti.
Morální OK
Mezi jednotlivými dotazovanými byly totiž propastné rozdíly - zatímco jedinci, kteří přiznali chybu a prosili druhé o odpuštění, se morálně sami před sebou ospravedlnili a dokázali si odpustit, u ostatních to bylo naopak. Kdo v sobě udržoval vnitřní zmatek a cítil nepokoj, nedokázal najít morální sílu k tomu si prominout.
"Pokud se snažíme o nápravu, dává nám to sílu si odpustit," potvrdil zjištění jeden z výzkumníků Thomas Carpenter pro vědecký magazín Journal of Positive Psychology.
Trauma
O závažných následcích neustálého pocitu viny pojednává také tři roky starý výzkum Americké psychiatrické asociace. Studie příslušníků Námořní pěchoty Spojených států amerických totiž ukázala, že pocit viny u vojáků vede k posttraumatické stresové poruše, píše server USA Today. Morální dilemata vznikající tváří v tvář nepříteli nahlodávají psychiku mužů a ti se pak s následky nepříjemně potýkají.
Porucha vzniká jako reakce na traumatickou událost, kterou postižený opakovaně prožívá událost v myšlenkách, snech a fantaziích a vyhýbá se místům i situacím, při nichž k ní došlo. Tento problém se podle oficiálních statistik týká až dvou set tisíc veteránů z válek v Afghánistánu a Iráku.
