Pomáhá nevyléčitelně nemocným lidem, kteří hledí smrti do očí. "Bolest není to, co umírající trápí nejvíc," říká Martin Loučka, jednatřicetiletý psycholog koordinující paliativní týmy po celém Česku.
Naučili jsme se už o smrti mluvit, nebo je odchod ze života pro společnost pořád tabu?
Smrt není takové tabu, jak se říká. Rád napadám tezi, že se o ní nemluví. Stačí se podívat na televizní zprávy, kde jsou pravidelně prezentovány všechny možné způsoby umírání. Lidé se o smrti baví často, jenže ne ve chvíli, kdy je to nejdůležitější, tedy v situaci, kdy mají v rodině někoho vážně nemocného nebo onemocní sami. Takové okamžiky jsou plné úzkosti a obav a zde je klíčové umět o smrti otevřeně mluvit. V tom se, konkrétně my Češi, máme ještě co učit.
Když se nás smrt bezprostředně nedotýká, děláme si z ní často legraci. O umírání koluje spousta vtipů. Patří humor ke konci života?
Máme k dispozici velký průzkum týkající se priorit v závěru života. Několik set pacientů s vážnou nemocí v něm přímo říká, že zachování smyslu pro humor je pro ně stejně důležité jako léčba bolesti. Občas dokonce vybízíme lékaře, aby se nebáli s pacienty vtipkovat. Je to cesta k odreagování a zároveň přináší pocit, že pořád ještě žijete. Zahání plíživé myšlenky čekání na smrt.
Takže není na škodu vyprávět třeba na onkologii občas vtipy?
Určitě ne. Pamatuji si, že když jsem dojížděl do dětského hospice na Slovensko, byl jsem na návštěvě oddělení, kde čekaly děti na transplantaci kostní dřeně. Tam bylo úžasně vidět, jak je důležité umět zavtipkovat, ukázat těm dětem třeba kouzlo. Manželka mě naučila dvě a všem nemocným dětem je rád předvádím. Primář na tom transplantačním oddělení byl ale neuvěřitelný, od rána do večera chrlil jeden vtip za druhým. Mělo to smysl. Děti ho vnímaly úplně jinak než jenom jako pána, který jim přináší léky a píchá injekce.
Někdy ale musí být nadhled hodně složitý. Třeba ve chvíli, kdy je nutné nemocnému říct, že umírá. Jak v takový okamžik mluvit o smrti?
V paliativních týmech se snažíme otázku smrti trochu otočit. Tedy nemluvit o smrti, ale o životě. S umírajícími řešit, co je pro ně důležité, jak chtějí zbývající čas co nejlépe prožít. Určitě není na místě s nemocným hned rozebírat, jakou by chtěl rakev. Důležité je naopak zvážit jeho zdravotní stav a popřemýšlet, co všechno mu ještě umožní. A taková přání se snažit splnit.
Paliativní péče se v Česku teprve rozjíždí a spousta lidí nemá o její podobě konkrétnější představu. Kdy je u nemocného na místě léčba a v jakém případě přichází váš čas?
Paliativní péče nastupuje v okamžiku, kdy víme, že má člověk nemoc, jež se pravděpodobně nepodaří vyléčit. Pokud se ukáže, že se možnosti uzdravení opravdu vyčerpaly, otázka "Co pro vás můžeme udělat?" nabývá zcela nový rozměr. Víme, že pro nemocné lidi je kromě fyzických obtíží, jež nemoc přináší, důležitá ještě spousta dalších věcí.
Například?
Aby měli pocit, že jim někdo naslouchá, má na ně čas. Aby mohli vyřešit problematické vztahy, těžkosti, které si s sebou nesou životem. Klíčové je i vědomí, že bude o jejich rodinu postaráno, až tady nebudou. Podle výzkumů, které máme k dispozici, jsou pro umírající tyto věci stejně důležité jako tišení bolesti, která nemoc doprovází. Paliativní týmy jsou multidisciplinární, vedle lékaře v nich působí zdravotní sestra, sociální pracovník, psycholog nebo duchovní. Kdokoliv z nich je k dispozici jak pacientovi, tak jeho rodině. Záleží na tom, co je zrovna potřeba.
Takové umírání šité na míru.
To je skvělá metafora. Pojem kvalita života je totiž vždycky individuální a my se snažíme naplnit umírajícím den tak, jak si představují. Mnozí lidé tráví poslední týdny před smrtí připoutaní na lůžko v anonymním prostředí nějaké léčebny, i když by ještě mohli navštívit místa, která mají rádi, nebo se setkat s lidmi, na nichž jim záleží.
* Jak vnímají paliativní pomoc v nemocnicích lékaři?
* Jsou čeští doktoři při oznamování nevyléčitelné nemoci citliví?
* Jak takovou zprávu vůbec správně podat?
* Co umírající trápí nejvíc?
* Dokáže paliativní péče prodloužit život?
* Liší se prožívání smutku u dětí a dospělých?
ODPOVĚDI NEJEN NA TYTO OTÁZKY SI PŘEČTĚTE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ JE PRÁVĚ V PRODEJI.
