Sázkař na Ústecku vyhrál ve středu v loterijní hře Sportka neuvěřitelných dvě stě milionů. Jestli mu přinesou v životě štěstí, či naopak to bude začátek jeho konce, ukáže až čas. Není totiž vůbec jasné, jak novou životní roli ustojí. Co by mu poradil psychoterapeut a životní kouč Ing. Tomáš Novák, vyzvídal on-line deník TÝDEN.CZ.
Dokážete odhadnout, jaká asi byla první reakce vítěze dvousetmilionového jackpotu?
Velmi záleží na tom, jak ten člověk do té doby žil. Jestli peníze v daný moment potřeboval a toužil po nich, nebo sázel jen tak z nudy a vlastně mu o nic nešlo. Osobně bych si spíše tipl na první možnost. V tom případě to je ďaha do jeho života. Nejdříve u něj nastane krátká paralýza, uvědomění, co se stalo, a následně vypukne euforie. Záleží ovšem na nastavení toho jedince, jestli bude paralyzován pět sekund, nebo třeba dva dny.
Jaké chování by pak mělo následovat, až z výhry "vystřízliví"? Jakým způsobem to má šťastný výherce například oznámit svým blízkým?
Obecně platí, že čím méně lidem to řekne, tím to pro něj bude lepší. Nejbližším to ale bude muset oznámit chtě nechtě. Osobně bych s tím počkal do doby, až opadne celorepubliková euforie. Kdyby to bylo dříve, je více než pravděpodobné, že někdo z rodiny to zákonitě nevydrží a někde se pochlubí. To by výherci, myslím, zbytečně jeho novou situaci zkomplikovalo. Ale až se o tom nebude psát v každých novinách, pak bych například u společného oběda mezi řečí zmínil, že jsem vyhrál nějaké peníze a chtěl se poradit, co s nimi. Podle "střízlivosti" v reakci blízkých poznáte, jestli je dobré se jim více svěřovat, nebo raději nikoliv.
Pro celou řadu výherců většího obnosu se stala výhra osudná v tom negativním smyslu. Rozpadla se jim rodina, o peníze přišli a skončili na ulici nebo nevydrželi tlak a zabili se. Co z pohledu psychoterapeuta a životního kouče takový člověk prožívá a jak by se měl zachovat?
Zjištěním výhry začíná tvrdé zkušební období. Hodně záleží i na předchozím životě. Jestliže věděl, proč žije tak, a ne jinak, měl pevné hodnoty a vztahy, tak si myslím, že tohle přežije dobře. Ale pokud trpí nějakými neurózami, špatným sebevnímáním, nevěří si, okolí ho nevnímá dobře nebo měl nereálné životní cíle, pak tohle bude začátek velkého životního průšvihu.
V čem ten průšvih spočívá?
Řekne si například, že to je jeho životní výhra, a okamžitě začne měnit život. Přirovnal bych to k filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág. V něm je to sice přehnané, ale zároveň tu situaci trochu vystihuje. K hlavnímu hrdinovi se veškeré sociální okolí začalo chovat jinak a on k němu. Nadbíhali mu a plácali ho po zádech. A on se naučil podle toho vystupovat. Například namísto normálního vztahu si raději pořídil placenou společnici. Ono to s ním pak také dopadlo špatně. Peníze mu nezůstaly a "koupení" kamarádi se vytratili. Pokud člověk umí žít šťastný život i s málem peněz, bude šťastný i při změně vnějších okolností. Pokud byl v zajetí různých neuróz dosud, jen peníze samotné mu štěstí v dlouhodobém horizontu nepřinesou.
Co z toho plyne?
Ve chvíli, kdy je člověk v životě dobře zakotvený, má pevně nastavené hodnoty plus kvalitní vztahy, pak je velmi pravděpodobné, že takovouto událost ustojí. A naopak.
Co v tom opačném případě?
Nezůstat v tom sám, ale ani to neřešit s chlapama v hospodě. Po opadnutí prvotního mediálního zájmu bych se zaměřil na dvě linie řešení. Jednak vhodného využití samotných peněz (co investovat, co spotřebovat, co darovat potřebným). Zde bych se poradil s dobrým finančním poradcem a s nejbližšími. V druhé linii bych se zaměřil na to, jak zůstat sám sebou, přestože začnu patřit do jiné sociální vrstvy a mnoho lidí mě bude vnímat jinak. Velmi nedoporučuji opustit stávající přátele či rodinu a vrhnout se do "velkého světa". Když ucítím, že se mi něco takového děje, zpět na zem mi může pomoci dobrý kouč či terapeut. Třeba z jiného města, kde mě nikdo nezná.
Dá se definovat, kdo si nejčastěji kupuje loterijní losy, kde šance na výhru je minimální?
Na jednu stranu jsou to lidé, kteří si chtějí život okořenit vzrušením, které jim z nějakého důvodu chybí. Na druhou jsou to sázející, kteří ty peníze prostě potřebují. Spoléhají na to, že je výhra hned teď zachrání. Pak tu jsou ještě jsou gambleři, ale těch je zde zanedbatelný počet.
Když se vrátím k ideálnímu scénáři, říkal jste, že čím méně lidí to ví, tím lépe. Komu se tedy svěřit jako prvnímu?
Na prvním místě bych se svěřil někomu hodně blízkému. Pokud žiji v dobrém vztahu, tak rozhodně partnerovi nebo partnerce. Další variantou je hodně dobrý přítel. Není to ale kamarád, kterého znáte z fotbalu od loňské sezony. Mám na mysli někoho, s kým se přátelíte léta a je to někdo, kdo má v životě nadhled a kdo toho nezneužije ve svůj prospěch. Tlak na zneužití bývá obrovský. Pokud výherce blízké lidi nemá, tak je jednou nohou v průšvihu. Ale jak jsem říkal, dá se to dohnat tím, že si najde dobrého finančního poradce, psychologa, faráře... Prostě někoho, kdo pro něj bude oporou.
Dá se z psychologického hlediska poznat například dobrý finanční poradce?
Konkrétně u nich si myslím, že hodně poznáte už podle toho, jestli se v první řadě zaměří na zmapování vaší současné finanční situace, ve druhé řadě na vaše životní cíle a ve třetí řadě se shodnete na tom, jaké tedy budou související finanční potřeby. Tedy jestli se vás poradce snaží nejprve poznat, a až po důkladném posouzení všech okolností pro vás připraví vhodnou nabídku. Pak je velká šance, že to myslí s vámi dobře. Pokud však hned na prvním setkání bude nabízet "vhodný produkt" s pokud možno vaší velkou finanční angažovaností, pak bych se s ním po krátkém poděkování rozloučil.
Jak byste se zachoval vy, kdybyste vyhrál těch dvě stě milionů?
Následoval bych výše zmíněný postup a snažil bych se to neřešit, dokud neopadne mediální zájem. Potom bych peníze pravděpodobně rozdělil na několik dílů. Některé by šly na investování (tím myslím peníze, ze kterých bychom něco měli s rodinou a mými blízkými) a další část bych rád dal na dobrý účel, ze kterého budou něco mít lidé, kteří jsou potřebnější, než já. Tedy například na charitu. O dobrém využití peněz bych se určitě poradil.
