V polovině 19. století vědci tvrdili, že mohou poznat pohlaví jedince pouhým pohledem na mozek vyjmutý z jeho hlavy. Nová studie nicméně zjistila, že mozky nemusí jednoznačně zapadat do "mužské" nebo "ženské" kategorie. Tato zjištění by mohla pomoci změnit způsob, jakým vědci zkoumají mozek, a dokonce i to, jak společnost definuje pohlaví, napsal časopis Science.
Mozky nás všech sdílejí stejný vzorec forem, z nichž některé jsou běžnější u mužů a jiné u žen, zatímco další jsou běžné u obojího pohlaví. Jakmile byli vědci schopní získat snímky lidského mozku, začali s jejich pomocí pátrat po odlišnostech z hlediska pohlaví. A zaznamenali mírné rozdíly. Muži například mívají v průměru větší amygdalu, což je oblast mozku odpovědná za emoce.
Zjištěné rozdíly ale byly malé a vysoce ovlivnitelné prostředím - a přesto byly neustále využívány k obecně zažitému vnímání existence mužského a ženského mozku, a to přesto, že podle expertů zjištěné údaje dokazují víc překryvů než rozdílů mezi muži a ženami.
Proto se vědci vedení Daphnou Joelovou, neuroložkou izraelské Telavivské univerzity, pokusili vypracovat tak ucelenou studii, jak jen to bylo možné.
S využitím existujících snímků mozku z magnetické rezonance měřili u více než 1400 jednotlivců množství šedé a bílé hmoty mozkové. Studovali také údaje z difuzního snímkování mozku, které ukazuje, jak se v mozku šíří bílá hmota a spojuje různé oblasti.
Tým zjistil jen málo strukturálních rozdílů mezi muži a ženami - například to, že levý hipokampus, což je oblast mozku spojená s pamětí, je obvykle větší u mužů než u žen. Ve všech oblastech nicméně existují přesahy - některé ženy mají větší, nebo "mužsky" vypadající levý hipokampus, zatímco někteří muži ho mají menší, než je průměr u žen.
Aby do studie zahrnuli tyto překryvy, vytvořili vědci přehled "mužskosti" a "ženskosti" pro celý mozek. Na mužské straně škály byly znaky typičtější pro muže a na ženské ty, které jsou typičtější pro ženy. A pak tým hodnotil mozek každého jednotlivce na základě této mužsko-ženské škály.
Zjistil přitom, že většina mozků je mozaikou mužských a ženských struktur. Podle toho, zda se vědci dívali na šedou hmotu, bílou hmotu nebo difuzní snímkování, 23 až 52 procent mozků obsahovalo směs oblastí spadajících do mužské a ženské části spektra. Jen velmi málo mozků - od nuly do osmi procent - obsahovalo výhradně mužské nebo výhradně ženské struktury.
Jak tedy vysvětlit představu, že se chování mužů a žen zdánlivě tolik odlišuje? Stejně jako v případě "mužského" a "ženského" mozku může jít o mýtus, uvedla Joelová.
Její tým analyzoval dva velké soubory dat, která posuzovala chování, jež je vnímáno jako vysoce genderově stereotypní - například hraní počítačových her, výtvarnou techniku scrapbooking, či koupel. A zjistil, že jednotlivci jsou v tomto chování stejně "promíchaní", jako jejich mozky - jen 0,1 procenta zkoumaných subjektů vykazovalo chování stereotypně zaškatulkované jako mužské či ženské.
"Nedává smysl hovořit o mužské podstatě a ženské podstatě," řekla Joelová. "Neexistuje zřejmě nikdo, kdo má všechny mužské charakteristiky, stejně jako není nikdo, kdo by měl všechny ženské charakteristiky. A pokud někdo takový skutečně existuje, pak je velmi, opravdu velmi těžké ho najít," dodala.
