Učí práva na Oxfordské univerzitě, doktorát má z genderu a práva ve střední Evropě. Proto jsme se Barbory Havelkové zeptali, co si myslí o rovnoprávnosti v Česku, podivné aféře s fotografickými akty na Akademii věd a možnosti, že jednou budeme mít prezidentku.
Znáte dobře Británii i Česko. Jaké vidíte největší rozdíly? Společenské, kulturní...
To by bylo na dlouho. Nicméně z hlediska mé odbornosti je zajímavé, že v některých ohledech je to pro ženy lepší v Česku.
Zejména materiální podmínky pro matky jsou u nás pořád ještě o něco výhodnější. Levnější je péče o děti a vzdělání, stát rodiče déle podporuje na mateřské a rodičovské a tak dále.
Ale celkové chápání genderu a souvisejících překážek, se kterými se ženy setkávají, je v Česku mnohem nižší. To třeba znamená, že ženy veřejně vystupující a vyjadřující své názory se setkávají s urážkami a posměchem, jako se to stalo v kauze aktů v knihovně AV ČR, která by byla v britském kontextu nemyslitelná. Britský názorový mainstream je mnohem citlivější k různým, i jemným formám vykazování žen z veřejného prostoru.
Vykazování žen z veřejného prostoru? To je trochu silný výraz, ne?
To není vykazování fyzické. Policie nepostaví barikády, jako to udělala u příležitosti 17. listopadu. Jde spíš o to, že když ženy nebo feministky vyjádří názor, který není většinový, sesype se na ně vlna kritiky, která je hrubá až vulgární. V budoucnu si pak rozmyslí, jestli ještě někdy veřejně vystoupí. Zejména internet je k ženám velmi nepřátelský.
Jedna studie Univerzity v Marylandu ukázala, že účty s ženskými jmény dostávají v chat roomech v průměru sto sexuálně explicitních či výhrůžných zpráv denně.
Účty s mužskými jmény jen 3,7. Výzkumy českého internetu, pokud vím, neexistují. Ne proto, že by se to tu nedělo, spíš nás to podle mého vlastně nezajímá. Samozřejmě že internet je specifický prostor. Ukazuje to ale, že když se ženy vyjadřují - a obzvláště když se vyjadřují o ženských právech nebo genderové rovnosti -, tak to není považováno za samozřejmé a legitimní, ale mnoho lidí se tím cítí ohroženo a mají potřebu je umlčet.
V čem vidíte hlavní problém zmíněné kauzy aktů v knihovně Akademie věd?
První problém je úroveň diskuze. Ta byla ze strany obránců práva dívat se na nahé ženské tělo ve veřejných institucích vedena vyloženě neférově. Nezajímaly je věcné argumenty. Ty si nejspíš ani pořádně nepřečetli a rozhodně se nad nimi nezamysleli. Šlo hlavně o to, aby feministky zesměšnili a v podstatě je propříště odradili od prezentování vlastního názoru. Většina mužských komentátorů se nechtěla bavit ani věcně - o tom, jak vizuální prezentace žen mohou ovlivňovat naše chápání ženské role a pozice ve společnosti -, ani slušně.
Mnoho komentářů se strefovalo do autorek, nikoli do argumentů. To, že bylo pod dokumentem Genderové expertní komory a Kongresu žen podepsáno i několik mužů, většina komentátorů ignorovala, protože to nezapadalo do jejich představy ošklivých, frustrovaných nebo frigidních feministek. Zajímavé bylo, kolik komentátorů použilo ironii či nadsázku. Tomáš Klvaňa napsal v Reflexu, že "příslušnice politicky korektní policie (oddělení feministické agendy) v Akademii věd vtrhly na výstavu aktů s obušky, psy a vodními děly". Nikolaj Savický na Neviditelném psu zase ironicky psal, že by se měly zahalit i ženské postavy na Hynaisově malbě Paridův soud, která visí v jedné ze zasedacích místností Akademie věd. Nic takového se ale nestalo a ani to nikdo nechtěl.
Proč to podle vás dělají?
Podle mě to ukazuje jednu strašně důležitou věc: že kdyby jen popsali požadavky a důvody, kterou Genderovou expertní komoru vedly k upozornění na nevhodnost vystavovat ženské akty v knihovně AV, tak by se neměli nad čím rozhořčovat. Feministky ve skutečnosti nejsou zdaleka tak hrozné, jako jsou v hlavách těchto mužů, oni si je tedy musí přibarvit. Vytvoří strašáka nebo karikaturu a pak se do nich strefují.
CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU INSTINKT, KTERÉ JE PRÁVĚ V PRODEJI.
