Počet rodin žijících "na psí knížku" stoupá a s nimi i počet dětí narozených mimo manželství. Jejich matky většinou netrápí, že nejsou provdané za otce svých dětí, ale že rodina nenese jedno společné příjmení. Řešení existuje. A stojí méně peněz i zařizování než svatba: změna příjmení.
"Bylo to překvapivě lehčí, než jsem čekala. Ani jsem nevěděla, že to jde," vzpomíná partnerka budoucího ministra financí Monika Babišová. Příjmení otce svých dvou dětí Andreje Babiše přijala před deseti lety, když starší z nich, dcera Vivien, začala chodit do školy.
"Jméno jsem si změnila kvůli dětem, protože jsem nechtěla na třídní schůzky Vivien Babišové chodit pod jiným jménem. Nechtěla jsem, aby se dětí vyptávaly, proč se máma jmenuje jinak," svěřila se v rozhovoru pro MF Dnes.
Z podobných důvodů se pro změnu příjmení rozhoduje stále více žen. "Ano, trend je vzrůstající," potvrdil on-line deníku TÝDEN.CZ Jiří Bigas, mluvčí Prahy 4, která má jednu z největších českých matrik. O povolení změny příjmení totiž rozhodují právě úředníci na matrikách. Celorepubliková čísla však není možné získat, jednotný registr matričních údajů neexistuje. Úřady navíc důvody žádostí o změnu příjmení většinou neevidují.
Na matrice Prahy 4 požádalo o změnu příjmení v roce 2013 (resp. za prvních 11 měsíců roku) skoro padesát žen. Většina z nich se chtěla po rozvodu vrátit ke svému předchozímu příjmení. "Žádosti o změnu na příjmení partnera byly asi tři. Odůvodněny byly tím, že žadatelky chtějí mít stejné příjmení jako jejich dítě, které nese příjmení jejich partnera, za něhož však žadatelky nejsou provdány," uvedl Bigas.
Novodobé chytré horákyně
To byl případ i třiatřicetileté Karolíny. "Chtěla jsem se jmenovat stejně jako moje děti, a když prvnímu byly čtyři roky, další bylo na cestě a jejich otec se pořád k ničemu neměl, rozhodla jsem se to vyřešit po svém," vysvětluje, proč přijala příjmení otce svých dvou synů, přestože za něj není provdaná. V jejím rozhodnutí ji utvrzovaly i například příhody z ordinace dětské lékařky, kde různé příjmení matky a syna vždy spolehlivě vykolejilo zdravotní sestru hledající v kartotéce.
Ke změně příjemní stačí překvapivě málo: sepsat žádost včetně odůvodnění a dostavit se na příslušnou matriku s průkazem totožnosti a tisícikorunou. Úřad by měl rozhodnout do měsíce. "Samotná změna příjmení byla celkem v pohodě, podstatně horší bylo hlášení změny na dalších úřadech," vzpomíná Karolína. Nové příjmení totiž znamená vystavení nového rodného listu, občanského průkazu, pasu, řidičáku, tramvajenky a dalších dokumentů.
"Všude vyplňujete kolonku svobodná - vdaná. Nikde nedokázali pochopit, že měním příjmení, ale neměním onu kolonku, všude se mě na to znovu a znovu ptali a dívali se na mě očima plnýma lítosti. To mě občas už unavovalo," popisuje maminka dvou synů.
Své si užila i šestatřicetiletá Monika. Změnu příjmení si totiž začala vyřizovat v posledním měsíci těhotenství, a tak v porodnici měla ještě občanku se svým starým příjmením po bývalém britském manželovi. "Takže mi chtěli dceru pojmenovat Newman po mém ex, ale nakonec se to nějak stihlo, takže obě máme příjmení jejího otce," říká dneska s úsměvem. Co ji k neobvyklému, byť stále častějšímu kroku přimělo? Prý by nepřistoupila na to, že by se její děti jmenovaly jinak než ona. "Cítila bych se jako nějaká jejich teta na hlídání, ne jako máma."
