Valentýn se blíží, už v pátek začnou zamilovaní slavit a předávat si polibky i dary. Je to ideální doba i pro dohazovače. Ti totiž podle výzkumu mají větší šanci, že budou šťastnější. Takže všichni singles, ale i zadaní, by se měli začít rozhlížet po okolí, jestli není na blízku partner pro jejich kamarády. Ideálně někdo, s kým by se běžně nesetkali...
Někdo ho nemá rád a považuje ho za zbytečnou oslavu citu, který se má projevovat celoročně. Někdo ho nenávidí, protože je zkrátka sám. A někdo ho jednoduše miluje. Najdou se samozřejmě i neutrální tipy. Sami ho mnohdy neslaví, ale snaží se dopomoci k lásce druhým, sv. Valentýn je svátek plný rozporuplných pocitů a i tento rok se kolem něj vyrojují různé studie..
Vědci z Harvardovy a Dukeovy univerzity provedli hned několik studií, jejichž výsledky nyní uveřejnili v magazínu Social Psychological and Personality Science. První výzkum probíhal v laboratoři a sledoval dobrovolníky rozdělené do tří skupin. První dostala za úkol dát dohromady páry z ostatních skupin podle toho, jak by se k sobě hodily. Druhá měla úkol opačný - označit dvojice, které by se k sobě vůbec nehodily, a třetí dohazovala dobrovolníky zcela náhodně přiřazováním čísel. Nakonec se ukázalo, že první skupina byla šťastnější a naplněná radostí, zatímco zbylé dvě se cítily stejně jako před zadáním.
Další výzkum vycházel z jednoduše vytvořené počítačové hry. V ní měly jednotlivé skupiny za úkol na základě snímku obličeje vybrat pro jedince ze tří nabídnutých dobrovolníků toho nejlepšího nebo nejméně vhodného partnera. Dohazovači z první skupiny z tohoto úkolu opět vyšli nejlépe a dokonce chtěli hrát mnohem déle než ti, kteří měli určovat nevhodné páry. V době seznamování na sociálních sítích jde o velmi aktuální způsob párování.
Peníze proti lásce
Do všeho navíc výzkumníci zasáhli peněžní odměnou pro vybrané jedince, kteří dali dohromady páry. Paradoxně se ale ukázalo, že finanční motivace nadšení z dohazovací hry tlumila. Zajímavostí také je, že dohazování činilo nejšťastnější lidi, kteří dávali dohromady dvojice, které by se v reálném životě zřejmě nepotkaly (kvůli odlišnému sociokulturnímu statusu apod.). Seznamovat bílou ženu například s Asiatem tak dohazovačům činilo větší radost.
Vedoucí výzkumu Michael Norton a Lalin Aniková se také zamýšleli nad tím, proč vlastně máme tendenci dávat lidi dohromady. Kde k tomu hledáme motivaci, a to i v případech, že to nekončí správně? A jaké výhody pro nás takové chování může mít? "Existuje několik důvodů, proč si někdo hraje na dohazovače. Takoví lidé na sebe mohou být pyšní, protože jsou ve svých očích natolik společensky prozíraví, že rozeznají spojení mezi dvěma lidmi, které ostatní nevidí," uvádí Aniková. "Nebo to prostě považují za milý krok. Navíc se může stát, že se díky nim nově vzniklá dvojice stane manželskými nebo firemními partnery. A ten pocit pak stojí za to," dodává.
