Skrývání před okolím, fiktivní služební cesty nebo preventivní mazání všech esemesek. To jsou prý hlavní důvody, proč člověka láká být nevěrný. Podle nové studie je touha po nebezpečí a adrenalinu u některých lidí mnohem podstatnější než sexuální potřeba. A mohou za to geny.
Doktor Justin Garcia z Binghamtonské univerzity v New Yorku se rozhodl zjistit, proč mají někteří lidé sklony k nevěře a jiní se jí naopak bojí. Vycházel přitom z toho, že gen DRD4 pomáhá regulovat dopaminové receptory a dopamin je takzvaný hormon štěstí, který například zrychluje krevní tep a dočasně zvyšuje tlak. Hraje velkou roli při motivaci i sexuálním uspokojení.
Garcia proto sestavil vzorek zhruba dvou set mladých mužů a žen, na nichž zkoumal fungování tohoto genu. Vyptal se jich na počet sexuálních partnerů, počet nevěr a samozřejmě i na to, jak svůj poměr skrývali před oficiálním partnerem. Odebral také jejich vzorky DNA a zjistil, že nevěra a geny opravdu mají přímou souvislost.
"Zjistili jsme, že jedinci s určitou variantou genu DRD4 mají větší pravděpodobnost, že budou nevěrní nebo budou mít častěji sex na jednu noc," řekl Garcia magazínu Time. "Zdá se, že motivace pochází ze stejného systému jako potěšení nebo odměna, což je místo, kde se uvolňuje dopamin." Tyto tři emocionální prvky jsou podle něj vysoce rizikové v souvislosti s nevěrou.
Tato zjištění podle Garcii potvrzují slova, která lidé často říkají, jsou-li přistiženi - že to pro ně nic neznamená. Srdce i hlava podle něj reagují na odlišné motivace, přičemž DRD4 spouští ty nejimpulzivnější z nich.
Garcia však dodává, že i tyto pudy jde ovládnout a že jeho studie v žádném případě neznamená omluvu za nevěru. Naopak pouze vysvětluje biologický proces těchto dobrodružství.
