Když se k sobě dva lidé ideálně hodí, říká se, že jsou "stejná krevní skupina". Trefnější by však bylo zaměnit krev za geny. Úspěch prvního rande a to, zda zazní svatební zvony, totiž závisí prý kromě jiných okolností také na DNA. Američtí vědci na základě nových výzkumů tvrdí, že k sobě tíhnou páry, které nesou podobnou genetickou informaci.
Odborníci z University of Colorado ve skupině více než osmi stovek amerických bělochů porovnali DNA dvojic, které uzavřely manželství, a náhodně vybraných jedinců. Překvapivě se ukázalo, že spárované dvojice mají podobné segmenty DNA, což se u jiných skupin nezjistilo.
Vliv genetiky na hledání partnera pro život je podle vedoucího výzkumu Benjamina Dominguea poměrně malý (ve větší míře záleží na jiných společných vlastnostech a například na dosaženém vzdělání), ale studie prý potvrdila hypotézu, že párování není pouze a zcela geneticky náhodné.
Partnerská věda
Již několik studií prokázalo, že si lidé mají tendenci hledat životní partnery podle toho, jak si jsou podobní například v oblasti vzdělání, postavení ve společnosti či rasové příslušnosti. Odborně se tomuto jevu říká asortativní párování (preferenční křížení), připomněl vědecký magazín Proceedings of the National Academy of Sciences.
Domingue proto chtěl se svými kolegy přijít na to, zda se asortativní párování a rozdíly v něm u jednotlivých lidí odrážejí také na genetické úrovni, což se prý potvrdilo. Navíc ale zjistil, že třeba konkrétně vzdělání hraje při výběru partnera až třikrát větší roli než geny.
Za vším hledej matku
Loňská studie z Finska uveřejněná na stránkách Evolutionary Psychology však definovala ještě další rys, podle něhož si muži vybírají své partnerky. Po rozhovorech se sedmi desítkami mužů si vědci všimli, že většina žen, které si muži vybrali, měla podobné rysy ve tváři jako matky partnerů. Je tedy možné, že genetika hraje ve výběru milované osoby roli i v jiném slova smyslu - muži zkrátka hledají partnerky podobné těm, které jim předaly své geny.
