Během jednoho století se ženy téměř vyrovnaly mužům ve spotřebě alkoholu. Ukazuje to nový výzkum. V čem je hlavní rozdíl? Ženy se za svou závislost více stydí a pijí v soukromí.
Bývaly časy, kdy ženy stály v čele tažení proti alkoholu, který decimoval jejich manžele a syny. Před první světovou válkou například Ústřední spolek českých žen v Praze pořádal osvětové protialkoholní přednášky, jichž se účastnil i pozdější prezident T. G. Masaryk. Ty doby dávno minuly. Dnes ženy podléhají alkoholu téměř stejně jako muži, pijí ve srovnatelném množství a čelí podobným následkům.
Jde o zjištění čerstvě zveřejněné studie z australské Univerzity v Novém Jižním Walesu, která v celosvětovém měřítku analyzovala spotřebu alkoholu u čtyř milionů lidí narozených mezi lety 1891 a 2001. Výzkum ukázal, že muži narození před sto lety pili dvakrát více alkoholu než ženy. Rizikovými pijáky se stávali třikrát častěji a 3,6krát častěji to pro ně mělo vážné zdravotní následky. V průběhu století ženy náskok mužů skoro smazaly (viz Kolikrát více alkoholu vypijí muži oproti ženám). Spotřebují téměř stejné množství alkoholu a vážným zdravotním následkům spojeným s pitím čelí muži už jen 1,3krát častěji než ženy. "Užívání alkoholu a poruchy s tím spojené byly v minulosti vnímány jako mužský fenomén. Naše studie tento předpoklad zpochybňuje a navrhuje, aby se mladé ženy staly terčem soustředěného úsilí o snížení dopadu užívání návykových látek," napsali australští vědci.
Skrytý alkoholismus
Jejich zjištění příliš nekoresponduje s daty, která zveřejňují české úřady. Poslední zpráva o užívání tabáku a alkoholu publikovaná Státním zdravotním ústavem uvádí trojnásobný podíl rizikových konzumentů alkoholu u mužů v porovnání se ženami. To ale ještě neznamená, že se Australané spletli.
"Troufám si říct, že kdybyste se podíval na lůžková oddělení velkých psychiatrických nemocnic, našel byste velmi vyvážený poměr obou pohlaví, přičemž muži by převažovali, ale nijak dramaticky. Na naší klinice je to tak, že máme stejně velké mužské a ženské oddělení. V počtech pacientů obou pohlaví nejsou příliš velké rozdíly," říká primář Petr Popov z Kliniky adiktologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Podobné zkušenosti mají lékaři v celé republice.
Primář Popov se domnívá, že rozdíly mezi globální studií a českými údaji mohly vzniknout kvůli ambulantní péči. "V ambulancích je možné, že se závislost na alkoholu skrývá pod jinými diagnózami. Diagnóza závislosti na alkoholu má totiž na člověka velmi vážné dopady. Mimo jiné může skončit zákazem řízení motorových vozidel," říká Popov. "Není to diagnóza, s níž by se člověk chlubil. Když ji někde uvede, nemůže očekávat lítost či účast. Možná proto mají lidé tendenci uvádět jiné příčiny svých zdravotních problémů," vysvětluje a dodává, že tuto strategii mohou volit častěji právě ženy.
Větší hanba
Lidé, kteří mají vážné problémy s pitím, se zkrátka snaží vyhnout nálepce alkoholika a místo toho se oficiálně léčí například s depresivními poruchami. Anebo vyhledají zařízení, které jim anonymitu přímo garantuje, jako Branické sanatorium Moniky Plocové v Praze. "My jsme tu pro klienty, kteří se chtějí léčit a nemít nikde záznam. Vezmou si neplacené volno a po něm se mohou vrátit do práce. Mezitím se snaží něco se sebou udělat. Léčbu si platí z vlastních zdrojů. Člověk má sám pocítit, že něco obětoval a že na sobě zapracoval," uvádí Monika Plocová. Den léčby v jejím sanatoriu přijde na 2410 korun včetně ubytování. Léčebný proces trvá 33 dní, klient tedy zaplatí téměř 80 tisíc korun. Terapie v psychiatrických nemocnicích obvykle trvá tři měsíce. Denní náklady jsou o něco nižší, platí je pojišťovna.
Sama Plocová před 17 lety absolvovala protialkoholní léčbu, potom si doplnila vzdělání. Než založila vlastní sanatorium, pracovala deset let jako terapeutka na psychiatrii v Praze-Bohnicích. Ani ona se nediví, že ženy závislé na alkoholu nechtějí mít s nelichotivou diagnózou nic společného. "Ještě když jsem se léčila já, lidé na alkoholičky reagovali šíleně. Kolegyně z léčby měly problém najít zaměstnání, ve společnosti byly za póvl. Dnes to není tak výrazné. Více lidí chápe, že závislost má spoustu psychických příčin, a především že je to nemoc," domnívá se Plocová.
Pověstí alkoholiček trpí ženy i dnes mnohem více, než je tomu u závislých mužů. Petra Vondráčková z Kliniky adiktologie to vysvětluje tím, že na ženy jsou kladeny daleko vyšší morální nároky než na muže. Užívání alkoholu u žen je také spojeno s představou ztráty sexuálních zábran, což však nebylo potvrzeno žádnými výzkumy. "Vyšší stigmatizace u žen vede k větším pocitům viny a hanby u uživatelek i u jejich rodin, což se odráží v častějším pití o samotě a v nižší pravděpodobnosti vyhledání léčby," upozorňuje Vondráčková.
Trpící rodina
Čtyřicetiletá výtvarnice Jarmila všechno zná už odmalička. Když jí bylo deset let, začala v mnoha koutech bytu objevovat lahve, které si tam schovávala její matka. Matčin alkoholismus se rozvíjel především kvůli rodinným vztahům. Už když se Jarmilini rodiče seznámili, byl to prý jeden velký večírek.
Vztah dvou mladých lidí těžce nesla Jarmilina babička, která se ke své dceři chovala majetnicky, zásobovala ji vínem, jen aby trávila méně času se svým milým. Domácí pití se ještě vystupňovalo, když se mladá rodina s malou Jarmilou odstěhovala z centra na okraj Prahy a matka přišla o každodenní kontakt s kamarádkami.
"Když mi bylo dvanáct, máma mě do svých problémů zatáhla naplno," řekla Jarmila. Ukázala dceři knížku se záznamy o ambulantní léčbě a poprosila ji, aby dohlížela na to, jak je poctivá, jestli dochází do ordinace a zda řádně bere léky. Pokaždé, když matka vynechala, obviňovala dcera samu sebe, že ji nepohlídala. O závislosti nevěděl kromě terapeuta a rodiny nikdo jiný. "Chodila do práce třeba půl roku, pak se doma těžce opila. Styděla se za to. V zaměstnání se už neukázala. To se několikrát opakovalo," vzpomíná Jarmila. Marné byly všechny tři pokusy o léčbu. Naposledy k ní matku přemluvili, když jí bylo padesát. Psychiatři z Bohnic jí tehdy diagnostikovali demenci způsobenou alkoholem. Přesunuli ji z oddělení pro léčbu závislostí na gerontopsychiatrické oddělení, do dvou dnů podepsala takzvaný reverz a byla zpátky doma.
Rodina si nevěděla rady. Později otec ze zoufalství začal svou ženu sám zásobovat alkoholem. Rodina pak musela dlouhé dny čekat, než matka upadne do deliria a udělá se jí natolik zle, že na pití několik týdnů nesáhne. Alkohol ženu zničil tak, že v poslední etapě svého života nebyla schopna vstát z postele a dojít si na WC. V jejím pokoji to vypadalo všelijak.
Později se ke všem potížím přidala rakovina žaludku. Byla by zřejmě léčitelná, kdyby matka přestala pít. Zemřela před šesti lety ve svých osmapadesáti letech. Rodinné vztahy jako příčina pití u žen bývají časté, ale nelze to zevšeobecnit. Ženy začínají pít ze stejného důvodu jako mladí muži: chtějí být úspěšné ve společnosti, uvolnit se, osvobodit. "Jestli mohu použít příměr, představuji si závislost jako žárovku. Jeden drátek k ní vede z výchovy, druhý ze sociálního prostředí, další z práce a z partnerského života. Dlouho se nic neděje, ale najednou se žárovka zapne," vysvětluje terapeutka Plocová.
Víly s pivem
Hledat hlavní příčinu ženských závislostí se zdráhá také primář Popov. "Role obou pohlaví se vyrovnávají, ale zátěž, která je s tím spojena, je mnohem větší pro ženu než pro muže. Muž přece jen musí stíhat méně rolí než žena. Snaha uniknout z toho alespoň na chvíli a kompenzovat psychickou nebo i fyzickou zátěž prostřednictvím alkoholu je pak srozumitelná," říká.
Tento trend trvá po desetiletí. Proč ženy dotahují muže ve spotřebě alkoholu až v posledních letech? Neustále se zvyšuje jeho dostupnost. "Pak existuje reklama cíleně zaměřená na jednotlivé skupiny. Není reklama, která říká, že máme všichni pít určitý nápoj. Spoty se zaměřují na mladé muže, na mladé lidi obecně a někdy dokonce speciálně na ženy," upozorňuje primář Popov.
Stačí pohled na reklamy, které aktuálně běží v televizi. Jedna z nich (na řetězec supermarketů) třeba propaguje moravské víno a končí dlouhým záběrem na mladou blondýnu - zalitá slunečním svitem do sebe klopí sklenici vína. Jedna likérka nabízí svůj produkt ve spotu na téma rodinného grilování. Reklama na pivo ukazuje dělnici se silným vztahem k pivovarnické tradici. Zahraniční značka piva s ovocnou příchutí představuje své zákaznice pomalu jako nadpřirozené lesní bytosti.
"Dřívější stereotyp o ženách přímo tvrdil, že by neměly pít, protože jsou to v první řadě matky. Mělo to své opodstatnění. V době těhotenství je pro ženy jakákoli konzumace alkoholu riziková," říká Petr Popov. "Dnes dělá reklama z pití něco zcela běžného nebo dokonce doporučeníhodného. Přece existují reklamy, které ukazují, že když se napijete, bude svět lepší, růžovější. Tímto způsobem se odbourává také tabu, které bylo dříve spojeno s pitím u žen," doplňuje.
Laxní politici
Nejde jen o dojmy. Na souvislost mezi reklamou a pitím alkoholu poukázal například výzkum profesora Timothyho Naimiho z americké Bostonské univerzity, který publikoval Journal of Studies on Alcohol and Drugs. Vědci sledovali více než tisíc mladých lidí ve věku od třinácti do dvaceti let z různých částí Spojených států. Ti z nich, kteří se nedívali na reklamu s alkoholickými nápoji, uváděli, že vypijí v průměru čtrnáct skleniček za měsíc. Množství vzrostlo na 33 drinků za měsíc u těch, kdo sledovali reklamy na alkohol vysílané při televizních pořadech.
Nezdá se, že by se do budoucna mohlo v přístupu k alkoholu cokoli změnit, tedy alespoň v Česku. Před lety zkrachoval pokus zákonodárců přikázat výrobcům, aby své produkty označovali podobným varováním, jaké mají ty tabákové. Světová zdravotnická organizace (WHO) Česku dlouhodobě vytýká laxní politiku spojenou s alkoholem. Vysokou spotřebu dává do souvislosti se skutečností, že v Česku chybí jakákoli regulace. Velká část evropských států přitom umožňuje prodej alkoholu jen na základě licence a jeho dostupnost snižuje také vysokou spotřební daní. Čeští politici se vydali zcela opačným směrem. Ministr financí Andrej Babiš (ANO) opakovaně navrhoval snížení DPH u točeného piva. Odborníci tento plán označovali za extrémně rizikový pro veřejné zdraví, ale nikdo je moc neposlouchal.
