Pomoc ve jménu kalicha

Pražský biskup Církve československé husitské Karel Bican udržuje velmi dobré vztahy s politiky. Ti mu pomáhají shánět peníze na bohulibé projekty. Tok státních financí do církve, který každým rokem narůstá, je přitom nekontrolovatelný. Přestože byl minulou sobotu zvolen nový patriarcha, nejmocnějším mužem v církvi je právě Bican. TÝDEN navíc získal nahrávku, v níž biskup vyznal city mladému muži.

Rozprašovač na stole pravidelně vyfukuje voňavý sprej. Na okně zurčí voda ve fontánce. V masivní temně červené sedačce sedí pětapadesátiletý muž. Má delší vlasy, bílou košili, bílé užší kalhoty, bílé špičaté boty, černou vestičku a profesionální úsměv. Pražský biskup Církve československé husitské (CČSH) Karel Bican se spokojeně rozhlíží po své pracovně. Ještě před několika lety to byl nenápadný pán s kratšími vlasy. Nyní vypadá jako playboy z postaršího amerického seriálu. Vedle něho sedí jeho blízký spolupracovník Aleš Kyselý, pražský podnikatel a člen CČSH. Řeč je mimo jiné o občanském sdružení Český Kalich, v němž se oba angažují.

Političtí vlastenci

„Zanedbávají se symboly české státnosti. Cítím se být Čechem a jsem vlastenec. Vadí mi, když třicetiletý člověk neví, co byl Mnichov 1938,“ říká Kyselý, bývalý komunista, který byl před listopadem 1989 vedoucím ideologického oddělení ústředního výboru Socialistického svazu mládeže. „Proč vás zajímá minulost? To je nějaký hon na čarodějnice nebo co?! Bavme se o tom, co děláme teď!“ reaguje na otázky týkající se jeho ideologického angažmá a odmítá se nechat vyfotografovat. Tak tedy k přítomnosti. Členy sdružení Český Kalich jsou kromě biskupa Bicana a bývalého komunisty Kyselého také pražští politici, již jsou sympatizanty či členy CČSH: Rudolf Blažek a Marek Ječmének (ODS), Štěpán Hasal (SNK-Evropští demokraté). Zřejmě nejvýraznější akcí sdružení Český Kalich bylo loňské pozlacení několikatunového kalicha v husitském kostele v pražských Holešovicích. Celá paráda vyšla na více než půl milionu korun. Generálním sponzorem byla Skupina ČEZ.

Český Kalich není jedinou aktivitou biskupa Bicana, který je ve funkci od roku 1999. Za tu dobu se dokázal spřátelit s politiky, s nimiž sedí v dalších občanských sdruženích a obecně prospěšných společnostech. Od roku 2001 funguje podle obchodního rejstříku Husitské centrum, o. p. s. Předsedou správní rady je Bican, její členové mají zvučná jména: Libuše Benešová, bývalá místopředsedkyně ODS a Klausova spolupracovnice; Ivan Havlíček, bývalý místopředseda ČSSD; Jiří Paroubek, expremiér a předseda ČSSD.

Loni Bican spoluzaložil Husitský dětský domov s chráněným bydlením v Dubenci u Příbrami. Jednou ze členek správní rady je poslankyně za ODS Eva Dundáčková. Také zde velmi dobře zafungovali sponzoři. Na rekonstrukci menšího domu, v němž může přechodně bydlet osm až deset lidí, přispěl Nadační fond Václava Klause částkou 140 tisíc korun a Nadace Eurotel celkově investovala téměř milion a půl korun. „Ti politici, kteří s námi spolupracují, jsou většinou členové nebo sympatizanti naší církve. Mohou nám pomoci svou intervencí, neboť naše projekty potřebují podporu napříč politickými stranami,“ říká biskup Bican.

Se sympatiemi vůči této církvi se politici neskrývají. Je to oboustranně výhodný obchod. Oni pomohou sehnat peníze a před veřejností si vylepší svou image. Šéf ČSSD Paroubek se například účastní bohoslužeb, nechybí na oslavách výročí založení církve či uctění památky Jana Husa. Prezident Klaus zase koncem září převzal čestné občanství městečka Újezd u Brna, kde je starostou Jan Hradil; ten je zároveň biskupem CČSH na Slovensku a byl jedním z kandidátů na patriarchu. Dalšími členy CČSH jsou například exministr financí Ivo Svoboda a jeho kolegyně Barbora Snopková, toho času ve vězení.

Nulová kontrola

Církev československá husitská je třetí největší církví v České republice. Podobně jako ostatním církvím i jí klesá počet věřících. V padesátých letech minulého století jich bylo okolo milionu a půl, začátkem devadesátých let to bylo dvě stě padesát tisíc a podle posledního sčítání lidu v roce 2001 se k husitům hlásí jen okolo devadesáti tisíc věřících. Přesto se zvětšují státní příspěvky, které odbor církví ministerstva kultury každoročně posílá na platy duchovních. V roce 2000 CČSH resortu kultury nahlásila 252 duchovních a obdržela celkem 55,3 milionu korun. V loňském roce se počet vyšplhal na 388 lidí a příspěvek činil necelých sto milionů korun. K prvnímu červenci 2006 se číslo opět zvýšilo na 407. Na konci letošního roku tedy z ministerstva kultury poputuje na platy více než sto milionů korun. Znamená to, že ačkoli počet věřících klesá, počet farářů se zvyšuje? Nikoli.

„Stouplo to zejména počtem pastoračních asistentů, což jsou lidé, kteří pomáhají duchovnímu rozšiřovat aktivity nad rámec náboženské obce,“ vysvětluje Bican. I na pastorační asistenty totiž stát, potažmo daňoví poplatníci, přispívá. A kdo se jím může stát? Každý, kdo je pokřtěný u CČSH, má maturitu a příslušná náboženská obec se za něho zaručí. „Čím více pastoračních asistentů, tím větší příspěvky od státu. Lidi, které by si měla církev platit sama, převádí na pastorační asistenty,“ říká bývalý člen CČSH, jenž si nepřál být jmenován.

Je s podivem, že stát nemá páky, jak kontrolovat, zda peníze, které vyplácí na platy duchovních či pastoračních asistentů, skutečně putují tam, kam mají. „Církve si mohou zvyšovat počet duchovních či církevní administrativy, kdykoli se jim zachce. Letos na jaře se navíc zrušilo dodávání jmenných seznamů, a veškerá kontrola tak padla,“ říká bývalá šéfka odboru církví na ministerstvu kultury Jana Řepová.

Zlaté vejce husitské

Dalším příspěvkem státu jsou peníze na opravy památek. „Za mého působení se opravila možná třetina všech objektů v pražské diecézi. Pomáhá nám hodně magistrát,“ reaguje Bican na otázku, proč shání statisíce na pozlacení kalicha, když mnohým farnostem scházejí peníze na opravy.

CČSH ale nespoléhá jen na pomoc od státu a vydělává si pronájmy. Zájem je zejména o objekty v Bicanově pražské diecézi, které sídlí na dobrých adresách (Dejvice, Vršovice). „Musíme si vydělat pronájmy, od státu nedostaneme na provoz ani korunu. Máme objekty, které se výhodně komerčně zhodnotí, ale třeba o faru v Kutné Hoře zájem není,“ říká Bican.

Zlatým vejcem pražské diecéze je bezesporu kostel svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí. Téměř každý den se tam pořádají koncerty, vstupné je okolo tří set korun. Když loni odstoupil z funkce patriarcha Jan Schwarz, kritizoval, že v tomto kostele husitský farář oddává za úplatu lidi, kteří nejsou členy církve.

Změnilo se něco? Autorka článku šla předběžně dojednat svatbu svému příbuznému a jeho snoubence. Nevadí, že nejsou křtěni v CČSH, ani jejími členy? „Nevadí, stačí, když se sejdou s panem farářem a domluví se na podrobnostech. Vyřídí si všechny potřebné formality na obvodním úřadě, u nás zaplatí maximálně deset tisíc a pan farář je oddá,“ vysvětlovala jeho asistentka a listovala v nabitém programu, neboť se zde téměř každý víkend koná několik svateb. „Zájem mají zejména cizinci, což se domlouvá přes agenturu,“ upřesnila.

Církevní strach

Současní či bývalí členové CČSH hovoří o pražském biskupovi jen pod podmínkou zachování anonymity. Z Bicana, jehož vliv a kontakty jsou značné, mají strach a zároveň jsou přesvědčeni, že problémy si má řešit církev sama. A hlavně nechtějí ohrozit své blízké. V CČSH jsou totiž celé rodiny, příbuzní mají stálá místa na diecézích, farách, v Husitském institutu teologických studií a dalších institucích. „Ty, kteří pro něho pracují, umí ohodnotit, je schopen s vámi řešit osobní situaci a pomoci, jakmile se mu ale vymknete z rukou, je zle. Každý se s ním snaží vycházet, aby nepřišel o místo,“ říká jedna z farářek. Pro zvýšení své podpory si Bican zavazuje také absolventy teologické fakulty. Zařídí jim místo faráře či farářky, dostanou byt a pobírají plat, byť ne velký. Z vděčnosti jsou pak loajální.

A kdo vlastně stojí v čele pražské diecéze? Bican se narodil se roku 1951 v Praze, studoval na Husově československé bohoslovecké fakultě nejprve teologii, po roce 1989 psychologii. V osmdesátých letech přesídlil do Kutné Hory, kde byl farářem (vysvěcen v roce 1982). V téže době vstoupil do strany lidové a podle archivů ministerstva vnitra začal v roce 1985 spolupracovat se Státní bezpečností, svazek se však nedochoval. „Nikdy jsem nic nepodepsal. Nevím, jak jsem se tam ocitl, a je mi to jedno,“ reaguje Bican.

V roce 1990 kandidoval za lidovce do České národní rady, neumístil se a dostal se do zastupitelstva Kutné Hory. „V roce 1992 za nás opět kandidoval, ale byl stažen, protože nedodal lustrační osvědčení, které jsme požadovali po všech kandidátech,“ říká Hynek Ringler, tajemník KDU-ČSL ve Středočeském kraji. Od lidovců pak odešel a věnoval se profesionální dráze duchovního. Je zajímavé, že CČSH nikdy nepožadovala od svých funkcionářů čisté lustrační osvědčení. Zřejmě záměrně. Na seznamech spolupracovníků StB lze totiž najít také plzeňského biskupa CČSH Michaela Moce nebo ředitele úřadu Ústřední rady CČSH Jiřího Vaníčka. Podobně jako biskup Bican nemají ponětí, jak se tam jejich jméno dostalo.

Foto: Sedmík Robert, Karel Šanda 

K TÉMATU:

Abychom to chtěli oba dva, vole