Exekutoři - drsná kasta

Dal by se o nich natočit akční film: nechávají otevírat zámky, vystěhovávají neplatiče, zajišťují vypořádání dluhů. Exekutoři. Jejich práce je záslužná, musejí ji však dělat poctivě. A v tom bývá v Česku potíž. Diskuse kolem nich opět ožívá, u soudu prohrál jejich prezident.

Pro lidi s právnickým vzděláním existuje poměrně snadná cesta, jak se rychle stát zámožným člověkem. Podle rozhodnutí ministra spravedlnosti se má Exekutorská komora ČR rozrůst přibližně o sedmdesát lidí až na 180 členů. Každý, kdo do tohoto exkluzivního klubu s limitovaným počtem účastníků v nejbližší době pronikne, má vystaráno. Exekuce představují obrovský byznys, v němž je dovoleno skoro všechno. Prakticky nikdo ho nekontroluje.

Jen v roce 2006 nařídily soudy 309 tisíc exekucí. Minimální odměna každého exekutora i za nejbanálnější případy vymáhání pokut od černých pasažérů činí tři tisíce korun. Všichni členové exekutorské komory si tak dohromady přišli nejméně na 928 milionů korun. To znamená průměrných 8,5 milionu korun odměn na jednoho za rok. Výpočet TÝDNE se ale drží při zemi: ne všichni pracují na zanedbatelných případech a se zvyšující se dlužnou částkou stoupá také odměna pro exekutora.

Tato tučná sousta ovšem žádné statistiky neevidují. Na veřejnost se dostanou pouze jednotlivé případy. Například prezident této komory Juraj Podkonický si při exekuci proti Pražskému stavebnímu bytovému družstvu účtoval odměnu milion korun a nemusel téměř hnout prstem: družstvo zaplatilo hned po vyhlášení exekuce. Případ se dostal až k Ústavnímu soudu, jenž letos konstatoval, že výše exekutorovy odměny by měla odrážet namáhavost vykonané práce.

Ministerstvo spravedlnosti kvůli tomu změnilo předpisy, podle nichž by si exekutoři za takto jednoduché případy mohli účtovat pouze 7,5 procenta. „Odměny by nám měli spíše zvýšit,“ říká Roman Vytejček, exekutor pro Prahu 4, a na důkaz vypočítává úkony, které provázejí exekuci kvůli desetitisícové pohledávce (i za její získání dostane exekutor tři tisíce): zaevidovat spis, rozeslat usnesení na osm adres, kontaktovat účastníky řízení, zjistit majetek dlužníka (dejme tomu ve dvaceti peněžních institucích, na katastru nemovitostí, v evidenci motorových vozidel), komunikovat se soudy, přeposílat doporučenky, žádat o vydání právní moci, vydávat exekuční příkazy.

„Když to jde dobře, trvá to půl roku,“ říká Vytejček a pokračuje. „Co Ústavní soud myslí tou nepřiměřeností? Exekutor dostane tři tisíce, ale když advokát podá návrh na exekuci, má v kapse čtyři a půl tisíce. Jsem bývalý advokát, takže dobře vím, jak to funguje. Advokát přitom sekretářce jen řekne, ať napíše rozsudek do vzorového návrhu na zřízení exekuce. Sám s tím neztratí ani minutu, sekretářka sotva pět minut!“ Na agendu, kterou advokát zvládá se dvěma sekretářkami, musí prý exekutor zaměstnat nejméně deset lidí.

Celý článek si můžete přečíst v aktuálním vydání časopisu Týden.

Foto: PROFIMEDIA.CZ