Kostrbatá historie zelených

Kam až jdou dějiny Strany zelených? Pokusy založit takové uskupení se objevily již na sklonku komunistického režimu.

Počátkem léta 1989 se ve Vimperku konalo setkání, kde vystoupil třeba tehdejší emigrant a poslanec německého parlamentu Milan Horáček či ekolog a signatář Charty 77 Ivan Dejmal. Roztříštěné ekologické skupiny se následně spojily do takzvaného Ekologického sdružení, které se mělo transformovat do Československé strany zelených. Komunistické Státní bezpečnosti se však podle historika Miroslava Vaňka "podařilo s obrovským nasazením prostředků a především agentů" vznik strany odvrátit.

Oficiálně tak Strana zelených (SZ) vznikla až 9. prosince 1989 v Brně. Opět tomu asistovala StB. Někdejší disident a dnes královéhradecký lídr SZ Stanislav Penc vzpomíná: "Pozvali mě na zakládající schůzi. Mezi přítomnými jsem poznal dva estébáky, kteří mě předtím vyšetřovali." Penc svůj poznatek zveřejnil v tisku a oba pánové stranu opustili. "Nechtěl bych, aby to vypadalo, že zelení mají něco s StB. Už se to vyčistilo," říká dnes Penc.

Při prvních svobodných volbách v roce 1990 nedosáhli zelení pěti procent nutných k zisku poslaneckých křesel. O dva roky později, před dalšími volbami, vytvořili se Zemědělskou stranou a Československou stranou socialistickou Liberálně-sociální unii: ta získala 6 procent, a tedy i poslanecké mandáty, brzy se však rozpadla ve vzájemných půtkách. Tehdejší předseda zelených Aleš Mucha proslul tím, že v roce 1992 při komických volbách federálního prezidenta uprostřed nezadržitelného rozpadu Československa navrhl jako kandidáta Jiřího Včelaře Kotase, jednu z nejbizarnějších postav české politiky.

Poté ovládl šéfovské křeslo kontroverzní poslanec Jaroslav Vlček. Když v roce 1995 v čele uskupení skončil, odešel do ČSSD a vzal s sebou dva místopředsedy strany a nezanedbatelné množství řadových členů. Jeho jméno figurovalo v několika skandálech sociální demokracie.

Zelení neměli štěstí ani s dalším předsedou Emilem Zemanem, který je dodnes podezřelý, že stranu připravil o 1,7 milionu korun: ty měly jít bez souhlasu zbytku vedení na přípravu koncepce volební kampaně. Soud dosud definitivní verdikt nevynesl. Pozornost na sebe upoutali také další činovníci: vedoucí energetické sekce SZ Zdeněk Šimáček v roce 1998 navrhoval, aby se z rozestavěné chladicí věže v Temelíně udělal hotel.

Ani následující období nebylo pro zelené příliš šťastné. Do funkce šéfa se v roce 2003 dostal Jan Beránek, spolu s kamarádem z Hnutí Duha Jakubem Patočkou obsadil hlavní sídlo strany v Praze: důvodem "zásahu" měly být údajné finanční čachry dalších činitelů. Také proti duu Beránek-Patočka se časem zvedla vlna nespokojenosti, kritici jim vytýkali nekoncepčnost, uzavřenost a autoritářské způsoby řízení. V září roku 2005 se stal předsedou Martin Bursík.

K TÉMATU:

Bursík, mediální král

Zelené roští zevnitř

Zelená planeta: globální exploze