Německá bitevní loď Bismarck měla být postrachem spojenecké plavby i symbolem námořní moci Třetí říše. Už při své první bojové misi se ale stala cílem obrovského honu britského loďstva. Po týdnu dramatického pronásledování a sérii tvrdých zásahů skončil její příběh na dně Atlantiku – spolu s většinou více než dvoutisícové posádky.
Pýcha Třetí říše míří do boje
Německá bitevní loď Bismarck byla pýchou Hitlerova námořnictva, jejím úkolem bylo rozsévat zkázu mezi obchodními plavidly mířícími do britských přístavů. Královské námořnictvo si toho bylo dobře vědomo, a proto hned při první bojové plavbě Bismarcku vyvinulo obrovské úsilí k jeho zneškodnění. Úkol, při jehož plnění zemřely stovky britských námořníků, se nakonec podařilo splnit a německá loď klesla před 85 lety, 27. května 1941, na mořské dno.
Potopení Bismarcku předcházel zhruba týdenní hon, při kterém nescházelo mnoho a německý obrněnec se dostal do bezpečí přístavu Saint-Nazaire v okupované Francii. Britské námořnictvo, které Bismarck s doprovodným křižníkem Prinz Eugen potupil, když 24. května poslaly ke dnu slavný bitevní křižník Hood, to ale nedopustilo. Šťastný zásah torpédového bombardéru z letadlové lodě Ark Royal nejprve 26. května zablokoval německé lodi kormidlo - a ta se pak už stala snadnou kořistí.
Poslední hodiny a sporný konec
Předtím, než klesl na dno Atlantiku do skoro pětikilometrové hloubky, vydržel Bismarck desítky zásahů. První granáty dopadly na ochromenou loď, schopnou plout jen ve velkých kruzích, kolem deváté ráno a o necelé dvě hodiny později už zmizela z hladiny. Dodnes se přitom vedou spory o přesnou příčinu Bismarckova potopení. V úvahu připadají jak střelba a útoky torpéd britských bitevníků, tak rozhodnutí německé posádky otevřít ventily na dně lodi. o kterém hovořili přeživší námořníci.
Velká část z více než 2000 námořníků na palubě Bismarcku, včetně viceadmirála Günthera Lütjense a kapitána lodi Ernsta Lindemanna, zahynula už během dělostřeleckého souboje. Například velitelé lodi podle všeho zahynuli, když jeden z granátů vypálených Brity zasáhl můstek. Další stovky mužů ale potopení lodi přežily a doufaly v záchranu, které se ale dočkalo jen 114 námořníků. Britské lodě přítomné na místě totiž záchranné akce brzy přerušily v obavách z útoků německých ponorek.
Slavnostní zrození symbolu moci
Rychle a vcelku neslavně tak skončila loď, jejíž spuštění na vodu přilákalo v únoru 1939 do hamburského přístavu na 60.000 lidí. Ve slavnostní den promluvil sám říšský vůdce Adolf Hitler a nejmohutnější plavidlo německého námořnictva pokřtila Dorothea von Löwenfeldová, vnučka "železného kancléře" Otty von Bismarcka. Trvalo ale ještě rok a půl, než bylo 251 metrů dlouhé plavidlo s děly střílejícími až 35 kilometrů daleko dokončeno a zařazeno do služby v německém námořnictvu.
Od srpna 1940 pak následovaly zkoušky na moři, po kterých Bismarck zamířil na první - a jak se ukázalo i poslední - plavbu. Vyrazil 18. května 1941 v devět hodin večer z přístavu v obsazené polské Gdyni. Po zastávce v taktéž okupovaném Norsku, kde získala nový kamuflážní nátěr, zamířila loď vpodvečer 20. května 1941 Dánským průlivem mezi Islandem a Grónskem do severního Atlantiku. Přes snahu o utajení akce s názvem Rheinübung (cvičení Rýn) už ji v té době Britové sledovali.
Potopení Hoodu a obrat ve válce
První dějství dopadlo pro Němce zdánlivým úspěchem, když 24. května Bismarck potopil křižník Hood (během pár okamžiků tehdy zemřelo 1415 mužů jeho posádky). Ze strategického hlediska ale znamenalo prozrazení plavby prohru, bitevní loď byla navíc lehce poškozena, a proto zamířila k opravám do Francie. Královské námořnictvo, otřesené ztrátou pyšného křižníku, bylo ale rozhodnuto ji za každou cenu zastavit. A díky nasazení letadlových lodí se mu to nakonec i podařilo.
Němci, podobně jako později v průběhu války i Američané a Japonci, se tak přesvědčili, že éra velkých hladinových lodí se blíží ke konci. Cestu ke zkáze Bismarcku totiž otevřel zásah jediným torpédem, shozeným z poněkud obstarožního dvouplošníku Fairey Swordfish, který na místo bitvy dopravila letadlová loď. Letadla, byť startující z pozemních základen, se stala osudnými i jeho sesterské lodi Tirpitz. V listopadu 1944 ji v norském fjordu potopily bombardéry Královského letectva.
