Bohuš Matuš: Zpívám pro všechny a předávám jim radost

Vyučil se kominíkem, rychle se díky svému silnému hlasu prosadil na jevištích a v divadlech a mnozí ho svého času přirovnávali ke Karlu Gottovi. Objevil se ve velkých rolích v slavných muzikálech, ať již v Draculovi, Fantomovi opery, nebo Plesu upírů. Vydal řadu cédéček, nedávno si ale splnil svůj dlouholetý sen, když uvedl vlastní autorskou desku Mám jen svoji zář. „Název vyjadřuje myšlenku, že každý z nás má něco vlastního – vnitřní světlo, které ho vede. Pro mě to byla krásná metafora pro autenticitu, kterou jsem chtěl v písních zachytit: nevnucovat nikomu ideál, ale stát si za svojí pravdou,“ říká pro INTERVIEW zpěvák a nyní už i skladatel a textař Bohuš Matuš.

Jak byste nám představil své autorské CD Mám jen svoji zář?

Mám jen svoji zář je sbírka písní, které vycházejí z mých životních zkušeností – od momentů naděje přes zklamání až po tiché radosti. Chtěl jsem, aby album bylo upřímné, melodické a aby posluchači v každé skladbě našli kus sebe. Je to můj malý svět, zaznamenaný zpěvem a písněmi, které mi něco dávají i berou.

Proč jste zvolil právě název Mám jen svoji zář?

Název vyjadřuje myšlenku, že každý z nás má něco vlastního – vnitřní světlo, které ho vede. Pro mě to byla krásná metafora pro autenticitu, kterou jsem chtěl v písních zachytit: nevnucovat nikomu ideál, ale stát si za svojí pravdou.

Jak sám tvoříte? Začínáte hudbou, či textem?

Někdy přijde melodie, jindy slovo – proces je proměnlivý. Často mě něco zasáhne – věta, zážitek – a podle toho vznikne buď první akord, nebo první verš. Obvykle se pak obě části doplňují a formují dohromady.

A píšete rukou, nebo na počítači?

Rád si nápady nejprve poznačím rukou – jde to rychle a má to své kouzlo. Když je koncept hotový, převedu texty a aranže do počítače, kde je doladím a uchovávám.

Napadlo vás ve chvílích, kdy jste začínal zpívat, že budete mít jednou nejen nahrávky, ale vysloveně cédéčko, které bude kompletně vaše?

Když jsem začínal, snil jsem o tom, ale nevěděl jsem, jak a kdy to bude. Tehdy to byly spíš malé cíle – dostat se na pódium, zazpívat pár písní. Že se jednou dočkáme kompletního autorského alba, je krásné překvapení a odměna za dlouhou cestu.

Na druhou stranu, je to už vaše osmé sólové album. Jaké písničky zpíváte nejraději?

Nejraději zpívám písně, které mají silnou melodii a upřímný text – takové, které mě samého někam vezmou. Mám slabost pro balady, ale baví mě i rytmičtější věci, když publikum reaguje a energie roste.

Jaké z vašich písní mají největší úspěch na koncertech?

Na koncertech nejvíc fungují melodické písně s chytlavým refrénem – ty, které si lidé rychle zapamatují a zpívají s námi. Důležitá je i atmosféra; občas se do hitparády zařadí i překvapivá věc z alba, kterou lidé přijmou s nadšením.

Loni uplynulo třicet let od vašich muzikálových začátků. Jak vzpomínáte na Draculu a na jeho různá nastudování, v nichž jste účinkoval? A jaké to bylo, když jste se letos do této role vrátil při narozeninovém halovém turné?

Na Draculu vzpomínám s láskou i respektem. Je to náročná, ale silná role, která mi dala mnoho zkušeností – hereckých i pěveckých. Každé nastudování bylo jiné a dalo mi možnost růst a objevovat nové přístupy k postavě. Velice si vážím toho, že jsem se mohl po mnoha letech v lednu tohoto roku vrátit do muzikálu a stát opět, v roli Stevena, na pódiu vedle mého kamaráda Daniela Hůlky a všech kolegů. Je to neuvěřitelně sehraný tým lidí na pódiu i za ním. Všichni do posledního cítíme tu krásnou energii, jež nám dává možnost přenést je na diváky. Muzikál Dracula je fenomén, kterého asi už nikdo a nic nepřekoná. Vyprodaná halová tour po celé České republice a na Slovensku je toho jasným důkazem.

Mnozí muzikáloví diváci vás, myslím, intenzivně zaregistrovali také v dalším muzikálu stejného autorského týmu v čele se skladatelem Karlem Svobodou – v Monte Cristovi. Jaké to bylo, stát na jevišti jako mladý Albert a zamilovávat se do Haydée, třeba v podání Ivety Bartošové?

Byla to silná herecká i emocionální zkušenost. Stát na jevišti po boku takových osobností, sledovat emoce postav a prožívat je s publikem – to formuje umělce. Ten okamžik mladého Alberta pro mě měl velký význam.

Poté přišly hlavní role, byl jste třeba katem Mydlářem… Tenhle muzikál vás bavil?

Ano, bavil – šlo o jiný typ role, intenzivnější a dramaticky náročnější. Takové postavy dávají prostor hereckému projevu i vokální expresi, což mě vždycky přitahovalo.

Jaké to mimochodem bylo, alternovat s Danielem Hůlkou, jehož nastupující slávu jste vnímal právě v Draculovi?

Alternovat s kolegou, jako je Daniel, byla cenná zkušenost. Každý z nás má svůj styl; střídání v roli přináší publiku rozmanitost a mně osobně to pomohlo posouvat hranice vlastního výkonu.

Když mluvíme o Draculovi, na kontě máte i jiného upíra, hraběte Krolocka v Plesu upírů. To je, myslím, velmi těžká role, ústřední duet jste zpíval třeba s Natálií Grossovou. Jaké jsou vaše vzpomínky na tento muzikál?

Ples upírů je ikonický titul a Krolock je role plná temné noblesy. Spolupráce s Natálií a dalšími kolegy byla inspirativní – tyto večery si pamatuji jako silné hudební i herecké zážitky.

Zkušenosti máte ale rovněž s operou. Je to velký rozdíl oproti muzikálu?

Rozdíl tam je – u opery je větší důraz na vokální techniku, délku frází a jiný typ výrazového ztvárnění. Muzikál klade větší důraz na text, herectví a propojení s populárními hudebními žánry. Obě formy mě ale naplňují jinak a vzájemně se obohacují.

A nějaká pěkná operní role by vás do budoucna nelákala?

Určitě – rád bych časem zkusil roli, která by mě vokálně i dramaticky posunula. Záleží ale na obsahu, režijním pojetí a na tom, zda by role seděla mému hlasu.

Proslavil jste se v 90. letech. V době, kdy neexistovaly sociální sítě, lidé se naopak častěji než dnes dívali na televizi. Jak se od té doby proměnila vaše profese?

Hodně. Dříve byla televize klíčová; dnes je to mix sítí, streamů a živých vystoupení. Umělec musí být více multifunkční – natáčet obsah, komunikovat s publikem on-line i stát pevně na pódiu. Změnilo se tempo i způsob, jakým se informace šíří.

Předpokládám také, že dřív vás fanynky a fanoušci žádali o podpis a teď to bude spíš o společnou fotku…

Přesně tak – dnes se častěji fotíme. Je to krásné, že lidé chtějí tvořit vzpomínky spolu s umělcem. Podepisovat se budu stále rád, ale selfie jsou rychlá a blízká.

Často se objevujete i na stránkách bulváru. Jak to berete?

Snažím se to brát s nadhledem. Bulvár je součást showbyznysu; některé věci bolí, jiné jsou komické. Hlavní je zůstat věrný sobě a rodině a nenechat se tím příliš rozptylovat.

Předpokládám, že vaše rodina vám teď dělá velkou radost. Co na letošek plánujete?

Rodina je pro mě střed. Plánujeme společné chvíle, menší výlety a podporu mých projektů. Hodně práce na koncertech a také čas doma, abychom si užili běžné radosti. Těch není nikdy dost.

Ale vraťme se k práci. Kde vás budeme moci letos vidět a slyšet?

Budu mít sérii koncertů a účinkování v muzikálech – přesný rozpis se dolaďuje. Doporučuji sledovat oficiální stránky a sociální kanály, kde budou termíny a lokality průběžně zveřejněny. Jsem moc rád, že mohu prostřednictvím písní předávat radost lidem nejen na velkých pódiích a náměstích, ale i v menších městech a obcích. Zpívám pro všechny a vždy mě potěší, když diváci odcházejí spokojeni.

Skončíme opět s muzikály – vrátíte se také jako král Agamemnon v Troje? Jak si užíváte tenhle výlet do bájného starověku?

Role krále Agamemnona je pro mě krásnou výzvou – je to jiný svět, jiná energie – a já si užívám tu epickou scénu i hereckou polohu. Pokud bude možnost, rád se k ní vrátím.

Mám přece jen jednu bonusovou otázku. Uměl byste ještě vyčistit komín?

Zvládl bych základní úklid, ale u komínů doporučuji odborníka – pro bezpečí a jistotu. Když je to nutné, raději přizvat kominíka, ať je vše provedené odborně.

Bohuš Matuš

• Narodil se 17. srpna 1973 v Písku.
• Zpěvák, skladatel a textař.
• Vyučil se kominíkem, dlouhodobě ale inklinoval spíše ke zpěvu.
• Vydal osm sólových alb, nedávno představil vlastní autorské CD Mám jen svoji zář, k jednotlivým písním složil hudbu a napsal texty.
• Objevil se v množství muzikálů, a to v hlavních i výrazných vedlejších rolích, například v Draculovi, Monte Cristovi, Katovi Mydlářovi, Johance z Arku, Fantomovi opery, Plesu upírů nebo Angelice, zkušenosti má rovněž s operou. 
• V roli Stevena vystupoval rovněž ve velké halové tour k 30. výročí uvedení muzikálu Dracula.