Po tragické smrti malé Viktorky, která byla svěřena nebezpečnému otci, jsem čekala, že se justice zastaví, podívá se do zrcadla a začne hledat odpověď na jedinou důležitou otázku: jak zabránit tomu, aby se něco podobného už nikdy neopakovalo? Nestalo se.
Místo hluboké sebereflexe nad změnou rodinného práva, které je podle celé řady odborníků z praxe zaměřeno dnes více na práva rodičů než na skutečnou ochranu malých dětí, se nestalo nic. Stát tím podle mého názoru dává najevo, že odpovědnost za ty nejslabší ustupuje do pozadí. Právě proto skupina právníků, psychologů a dalších specialistů téměř rok ve svém volném čase připravovala nutné legislativní změny. Jejich jediným cílem je lépe chránit malé děti. Dnes je projednávají senátoři. Čím dříve budou tyto změny přijaty, tím lépe. Jako pěstounka se nemohu ubránit otázce: Proč mlčí justice. Proč mlčí ti, kteří každý den rozhodují o osudech dětí? Proč neslyším soudce, kteří by veřejně řekli: „Ano, systém má chyby. Musíme je napravit.“
Velmi mě překvapilo vyjádření některých soudců, kteří předložené legislativní změny kritizovali. Mám stále silnější pocit, že část justice se uzavírá sama do sebe. Místo přiznání chyb a hledání řešení přichází obrana současného stavu. Čím déle to sleduji, tím více ve mně vzniká dojem, že se vytváří mocenské prostředí, které chrání především samo sebe. A právě to považuji za jeden z největších problémů dnešní justice.
Petici „Už nikdy více smrt nevinného dítěte" požadující změny zákona, podepsalo během krátké doby více než 9 000 občanů. Nejde o náhodu. Lidé jsou pobouřeni. Nejen samotnou tragédií Viktorky, ale i následnými výroky a postoji některých veřejných představitelů, včetně bývalé ministryně Evy Decroix a dětského ombudsmana.
Přesto se najdou lidé, kteří místo poděkování odborníkům za jejich práci hledají důvody, proč jejich návrh odmítnout. Ptám se: proč? Copak si někdo opravdu myslí, že právníci, psychologové a další odborníci věnovali téměř rok svého života této práci proto, aby někomu komplikovali život? Ne. Dělali to proto, že jim nejsou lhostejné děti, které se samy bránit nedokážou.
Jako pěstounka jsem už mnohokrát kritizovala rozhodnutí soudů, pokud jsem byla přesvědčena, že nebyl dostatečně chráněn nejlepší zájem dítěte. Nikdy nezapomenu na případ, kdy bylo roční dítě svěřeno otci navzdory závažným pochybnostem. Soud dokonce dospěl k názoru, že skutečnost, že matka dítě kojí, není dostatečným důvodem, aby zůstalo v její péči. Taková rozhodnutí ve mně vyvolávají vážné pochybnosti zda ochrana dítěte skutečně stojí na prvním místě.
Vážené paní senátorky,
vážení páni senátoři, prosím, nenechte se ovlivnit politikou ani mocenskými zájmy. Dnes nerozhodujete o politickém sporu. Rozhodujete o tom, jakou ochranu budou mít děti, které se samy bránit neumí.
Stát vznikl mimo jiné proto, aby chránil nejslabší. A není nikdo slabší než malé dítě uprostřed války dvou dospělých. Doufám, že tentokrát zvítězí zdravý rozum.
Hana Martinková Bojková, pěstounka a spoluzakladatelka petice
AUTOR: PR, Petice „Už nikdy více smrt nevinného dítěte"
