Stezka korunami stromů Krkonoše funguje v Janských Lázních už devátým rokem a za tu dobu se postupně proměnila v místo, kde může celá rodina strávit velkou část dne. Letošní nejvýraznější novinkou je Medvědí stezka s medvědími sourozenci Alicí a Michalem, která rozšířila nejen návštěvnický zážitek, ale také vzdělávací a ochranářský rozměr celého areálu. O tom, jak se daří dlouhodobě rozvíjet úspěšný turistický projekt a proč je důležité neusnout na vavřínech, mluví Filip Pekárek, jednatel Stezky korunami stromů Krkonoše.
Stezka korunami stromů Krkonoše funguje devátým rokem. Když se dnes ohlédnete zpátky, považujete ji za podnikatelský úspěch?
Určitě ano. A myslím, že největším důkazem úspěchu není jeden silný rok nebo rekordní sezona, ale právě to, že projekt funguje dlouhodobě. V cestovním ruchu můžete poměrně snadno vzbudit pozornost něčím novým, ale mnohem těžší je udržet zájem lidí devět let a stále jim dávat důvod se vracet.
Na začátku byla relativně jednoduchá myšlenka – umožnit lidem podívat se na les úplně jiným způsobem, od kořenů až po koruny stromů. Ta zůstává základem Stezky dodnes, ale celý projekt se za těch devět let výrazně posunul. Postupně jsme přidávali další obsah a přemýšleli nad tím, jak návštěvu rozvíjet, aniž bychom ztratili původní myšlenku.
Za úspěch proto považuji především to, že Stezka nezestárla. Pořád má své místo, lidé se sem vracejí a my máme prostor projekt dál rozvíjet.
Co je podle vás pro dlouhodobý úspěch podobného projektu nejdůležitější?
Podle mě hlavně schopnost nezůstat stát na místě. Jakmile si řeknete, že všechno funguje a není potřeba nic měnit, začínáte postupně ztrácet. Návštěvníci se vyvíjejí, mění se jejich očekávání i způsob trávení volného času.
Zároveň ale není dobré přidávat novinky jen proto, aby bylo každý rok co oznámit. Každá změna musí zapadat do původního konceptu a mít pro návštěvníka skutečnou hodnotu. U nás je tím základem od začátku les, krkonošská příroda a možnost poznávat ji jiným způsobem.
Letošní největší novinkou je Medvědí stezka. Proč jste se po devíti letech rozhodli právě pro tak výrazné rozšíření?
Bylo to výsledkem dlouhodobého přemýšlení o tom, kam můžeme celý příběh posunout. Věděli jsme, že nechceme přidat něco jen proto, abychom měli novinku. Muselo to logicky navazovat na to, co už děláme.
V příběhu lesa nám dlouhodobě chyběla jedna výrazná rovina – živá zvířata. Medvěd nám v tomto směru dával velký smysl. Historicky byl přirozenou součástí krkonošské přírody, a právě letos uplynulo 300 let od ulovení posledního medvěda v Krkonoších. Je zároveň symbolem divoké evropské přírody a jeho příběh umožňuje otevřít řadu dalších témat – ochranu velkých šelem, vztah člověka k přírodě, fungování evropských chovných programů nebo otázku návratu některých druhů do krajiny. Medvědí stezka tak není samostatným světem vedle Stezky. Naopak doplňuje příběh, který tu vyprávíme od začátku.
Jak náročný byl projekt Medvědí stezky z pohledu financování?
Celková investice dosáhla přibližně 15 milionů korun. Projekt jsme financovali ze soukromých zdrojů, kombinací vlastního kapitálu a bankovního úvěru bez využití dotací. Samozřejmě jsme od začátku velmi pečlivě přemýšleli o ekonomické stránce projektu a jeho dlouhodobé udržitelnosti. Zároveň ale návratnost nevnímáme jen podle toho, kolik lidí přijede přímo kvůli medvědům. Medvědí stezka posiluje celý areál, dává lidem další důvod k návštěvě nebo návratu a prodlužuje dobu, kterou zde tráví. Ve srovnání s původní investicí do samotné Stezky jde o menší projekt, strategicky je pro nás ale velmi důležitý, protože posouvá celý areál zase o kus dál.
Medvědí stezka má za sebou přibližně půl roku provozu. Co vám první měsíce ukázaly?
Potvrdily nám, že lidé o podobný typ obsahu stojí. Samozřejmě chtějí vidět Alici a Michala, ale velmi rychle jsme zjistili, že jejich zájem nekončí u samotného pozorování medvědů.
Ptají se na jejich původ, chování, stravu, prostředí, ve kterém žijí, nebo na to, proč jsou právě v Janských Lázních. A to je přesně to, co jsme chtěli. Medvědi přirozeně vzbudí pozornost a díky tomu máme možnost návštěvníkům otevřít mnohem širší téma velkých šelem a ochrany přírody.
První půlrok je samozřejmě stále poměrně krátká doba na definitivní hodnocení. Z našeho pohledu se ale potvrzuje, že Medvědí stezka dobře zapadla do celého areálu a rozšířila důvody, proč u nás lidé chtějí trávit čas.
Je právě tohle největší proměna Stezky za posledních devět let – že už není místem na krátkou návštěvu?
Určitě je to jedna z nich. Když někdo Stezku navštívil před několika lety, možná ji má stále spojenou hlavně s cestou mezi korunami stromů, výstupem na věž a výhledem. Jenže dnešní podoba areálu je výrazně širší. Rodina u nás může strávit velkou část dne. Začne samotnou Stezkou, kde projde lesem od jeho kořenové části až vysoko do korun stromů, cestou se zastavuje u naučných prvků a děti mohou vyzkoušet různé herní a balanční prvky.
Na samotnou Stezku korunami stromů dnes navazuje Medvědí stezka s výběhem Alice a Michala a také podzemní expozice Velké šelmy Evropy, která téma medvědů rozšiřuje i o vlka a rysa. Pro děti pak celý program doplňuje Emilův lesní svět – přírodní lesní hřiště s herními a pohybovými prvky. Návštěva tak není jeden krátký program, ale den, který si každý může poskládat podle svého.
Podzemní expozice Velké šelmy Evropy představuje medvěda hnědého, vlka a rysa a interaktivní formou přibližuje jejich význam pro fungování horských ekosystémů.
Vzdělávání je tedy stále důležitější součástí celého konceptu?
Ano, a právě propojení skutečného zážitku a poznávání podle nás funguje nejlépe. Dítě můžete naučit spoustu věcí z knížky nebo ve škole. Ale když mu něco vysvětlíte přímo v lese, kde to zároveň vidí, může si na to sáhnout nebo to samo objevit, vzniká úplně jiná zkušenost.
Proto nechceme vytvářet klasickou výuku. Informace jsou součástí návštěvy. Dítě běží po Stezce, zkouší herní prvky, sleduje les a mezitím se dozvídá, co se děje pod zemí, kdo v lese žije nebo proč jednotlivé organismy potřebují jeden druhého.
Emilův lesní svět nabízí dětem rozsáhlé přírodní hřiště s herními prvky inspirovanými lesem a jeho obyvateli.
Medvědi tuto vzdělávací rovinu ještě posílili?
Velmi. Na živém zvířeti se řada témat vysvětluje mnohem snadněji. Alica a Michal nejsou jen dva medvědi, na které se návštěvníci přijdou podívat. Jejich příběh otevírá otázky, co velké šelmy potřebují, jak se chovají, jaké místo mají v evropské přírodě nebo jak se v průběhu času měnil jejich vztah s člověkem. Navíc na venkovní část navazuje podzemní expozice Velké šelmy Evropy. Ta představuje nejen medvěda hnědého, ale také vlka a rysa a vysvětluje jejich roli v horských ekosystémech.
Najednou tedy můžete během jednoho dne projít od fungování stromů přes život lesa až k velkým šelmám. Právě v tom vidím velkou sílu dnešní Stezky.
Jak hlídáte, aby s postupným rozvojem nezanikla původní jednoduchá myšlenka Stezky?
To je pro nás zásadní. Nemáme ambici zaplnit areál vším, co je možné vymyslet. Každý nový projekt musí projít jednoduchým testem: souvisí s přírodou, místem a příběhem lesa? Pokud ne, nemá u nás co dělat. U Medvědí stezky jsme právě proto přípravě věnovali tolik času. Nechtěli jsme, aby působila jako něco přidaného bokem. Musela být přirozeným pokračováním Stezky. Rozvoj podle mě neznamená neustále přidávat další prvky. Znamená také prohlubovat kvalitu toho, co už máte, nebo návštěvníkovi nabídnout nový způsob, jak místo pochopit.
Je podle vás důležité, že si dnes na Stezce přijdou na své různé generace?
Velice. Rodinný výlet je vždycky trochu kompromis. Jiné věci baví malé dítě, jiné teenagera, jiné rodiče a jiné prarodiče. Proto chceme, aby si každý mohl návštěvu užít po svém. Děti mohou běhat, lézt, balancovat, plnit úkoly nebo si vyzkoušet novou kuličkovou dráhu. Někoho nejvíc zaujmou medvědi, jiného expozice velkých šelem. Dospělí návštěvníci si zase mohou vychutnat samotnou přírodu, výhledy a klidnější tempo v odpočinkové zóně.
Velkou výhodou je také bezbariérovost Stezky, díky které může společnou část výletu absolvovat skutečně celá rodina, včetně lidí s kočárkem nebo návštěvníků s omezenou pohyblivostí. Kdo hledá trochu dobrodružství, může vstoupit na nejvýše umístěné závěsné sítě v Česku, vyzkoušet slackline, projít se po skleněné vyhlídce Skywalk na vrcholu věže nebo se dolů vydat 80 metrů dlouhým suchým tobogánem. Každý si tak může zvolit, zda chce objevovat, odpočívat, nebo si návštěvu užít trochu akčněji.
Dává právě tahle šíře programu důvod přijet i z větší dálky?
Myslím, že ano. Pokud má rodina vážit delší cestu, musí mít pocit, že jí místo nabídne dostatek programu a že nebude po dvou hodinách řešit, co dál.
Dnes jsme schopni nabídnout kombinaci přírody, pohybu, hry i vzdělávání na velkou část dne. A to je důležité nejen pro lidi, kteří tráví v Krkonoších dovolenou, ale i pro ty, kteří přijedou třeba jen na celodenní výlet. Chceme, aby odjížděli s pocitem, že cesta stála za to a že si každý člen rodiny našel něco svého.
Co vás osobně devět let fungování Stezky naučilo o podnikání?
Především to, že úspěch nikdy není definitivní. Můžete mít za sebou velmi dobré roky, ale další sezona začíná znovu. Cestovní ruch ovlivňuje počasí, ekonomická situace, proměny chování lidí i spousta dalších věcí, které nedokážete kontrolovat.
Musíte proto mít dlouhodobý směr, ale současně být připravený reagovat. A nesmíte podlehnout pocitu, že když něco fungovalo posledních devět let, automaticky to bude fungovat dalších devět.
Možná právě to je pro mě nejdůležitější zkušenost. Udržet úspěšný projekt je v mnoha ohledech těžší než ho otevřít. Pořád musíte hledat rovnováhu mezi tím, co už lidé znají a mají rádi, a tím, kam se chcete posunout dál.
Kam se tedy Stezka bude posouvat v příštích letech?
Teď chceme především dál rozvíjet to, co jsme letos otevřeli. Medvědí stezka má za sebou první měsíce a vidíme velký potenciál zejména v její vzdělávací části a v propojení s dalšími tématy ochrany přírody. Stejně tak chceme pokračovat v rozvoji programů pro rodiny a děti a dál propojovat pohyb, hru a poznávání.
Nemáme potřebu každý rok přicházet s další velkou investicí. Devět let fungování nás naopak naučilo, že dlouhodobý úspěch není o množství novinek. Jde o to, aby každá změna projekt někam skutečně posunula, a přitom jsme si zachovali to, na čem Stezka od začátku stojí – les, přírodu a respekt k prostředí Krkonoš.
