Pohraniční stráž v komunistickém Československu vznikla před 75 lety, 11. července 1951, kdy Národní shromáždění přijalo zákon o ochraně státních hranic, čímž posvětilo založení Pohraniční stráže s pravomocemi vojska i bezpečnostních orgánů.
Oficiálně byla cílem Pohraniční stráže obrana proti silám, které byly nepřátelské tehdejšímu režimu a které se snažily pronikat na území tehdejšího Československa, v praxi ale bylo hlavním cílem zabránit občanům v útěku z komunistického Československa, přičemž příslušníci neváhali použít zbraně. Pohraniční stráž, která byla zrušena v roce 1991, za dobu své existence zabila stovky lidí.
Po druhé světové válce a osvobození Československa se začala řešit otázka ochrany hranic. V počátečním období byla zajišťována především jednotkami armády a Sborem národní bezpečnosti. S postupným upevňováním komunistické moci se začalo přemýšlet o vytvoření specializované složky. Zásadní zlom nastal po únoru 1948, kdy se komunistický režim definitivně chopil moci a začal budovat železnou oponu. Od ledna 1949 byly pověřeny ochranou státních hranic útvary Pohraniční stráže Sboru národní bezpečnosti a hranice byly rozděleny na pásma.
To ale nestačilo, a proto vznikla Pohraniční stráž, jejíž organizační začlenění se několikrát změnilo, nejdéle spadala pod ministerstvo vnitra. Nejostřeji svoji činnost vyvíjela na úseku hranice s SRN a Rakouskem, kde bylo vystavěno oplocení, tzv. železná opona. Byla vybudována komplexní síť zátarasů, signálních stěn, strážních věží a pozorovacích stanovišť. Příslušníci Pohraniční stráže byli podrobeni intenzivnímu ideologickému výcviku a byli připravováni na nekompromisní zásahy proti každému, kdo by se pokusil hranici nelegálně překročit.
Sametová revoluce v roce 1989 znamenala zásadní změnu i pro Pohraniční stráž. S pádem komunistického režimu a otevřením hranic ztratila tato složka svůj původní smysl. Došlo k postupné demilitarizaci a transformaci. V roce 1991 byla Pohraniční stráž zrušena.
Na československé části železné opony zemřelo mezi lety 1948-1989 přibližně 450 civilistů, z nichž většina byla neozbrojená a byla zastřelena ozbrojenými pohraničníky. Z toho zhruba 350 lidí bylo zastřeleno, zabito elektrickým proudem nebo zemřelo při násilném překonání zátarasů, další zahynuli při nehodách na útěku. Pohraničníků při výkonu služby zemřelo celkem 654, z toho většina nehodou, sebevraždou či zastřelením kolegou. Při přestřelce s uprchlíky zemřelo deset z nich.
